USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně
L. V., zastoupené Mgr. Daliborem Franzem, advokátem se sídlem v Praze 6,
Mařákova 263/3, proti žalovaným 1) E. H., 2) J. S., zastoupené Mgr.
Vlastimilem Beránkem, advokátem se sídlem Litoměřicích, Turgeněvova 632/19, 3)
P. H., zastoupenému Mgr. Vlastimilem Beránkem, advokátem se sídlem
Litoměřicích, Turgeněvova 632/19, a 4) V. H., zastoupenému Mgr. Janem Altem,
advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, o určení
neúčinnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 C 18/2020,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11.
2021, č. j. 28 Co 238/2021-164, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2022,
č. j. 28 Co 238/2021-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů dovolacího
řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám Mgr. Vlastimila Beránka, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova
632/19.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám Mgr. Vlastimila Beránka, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova
632/19.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 4) náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám Mgr. Jana Alta, advokáta se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí
512/16.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
(dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo
jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je
dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v
dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 4.
2021, č. j. 14 C 18/2020-86, zamítl žalobu s návrhem, že vůči žalobkyni je
právně neúčinná smlouva uzavřená dne 19. 1. 2015 mezi žalovaným 4) a žalovanou
1) o manželském majetkovém režimu spočívající v zúžení rozsahu společného jmění
manželů (výrok I), smlouva o zřízení služebnosti uzavřená dne 19. 1. 2015 mezi
žalovaným 4) a žalovanou 1) o zřízení bezplatného a doživotního užívání
nemovitostí (výrok II) a darovací smlouva uzavřená dne 7. 4. 2015 mezi
žalovanou 1) jako dárkyní a žalovanými 2) a 3) jako obdarovanými (výrok III).
Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VII).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 25. 11. 2021, č. j. 28 Co 238/2021-164, ve znění opravného usnesení ze
dne 4. 2. 2022, č. j. 28 Co 238/2021-177, rozsudek soudu prvního stupně změnil
v nákladových výrocích V a VI, potvrdil ve výrocích I–IV a VII (výrok I) a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II–IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje
přípustné podle § 237 o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,
eventuálně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Uvedla, že se vůči ní žalovaný 4) dopustil zpronevěry. Namítla, že soudy obou
stupňů nesprávně aplikují na vypořádání majetku mezi manželi toliko obecnou
promlčecí lhůtu s odkazem na § 737 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Uplatnění námitky promlčení spatřuje rozpornou s dobrými mravy. Nesouhlasí, že
by už od roku 2013 mohla uplatňovat svůj nárok. Navrhla, aby dovolací soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy posoudily věc správně a že
v dovolání nenašla žádné důvody k tomu, aby byla věc Nejvyšším soudem
projednána.
Žalovaní 2) a 3) se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnili s rozhodnutím
soudů. Namítli, že je dovolání nepřípustné, neboť není naplněn žádný z
předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Navrhli, aby bylo
dovolání odmítnuto a aby jim byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný 4) ve vyjádření k dovolání uvedl, že se soudy s věcí vypořádaly
správně. Dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání, pročež by mělo být
jako nepřípustné odmítnuto. Dovolání vůči němu postrádá smysl, neboť se ve
vztahu k němu žalobkyně nedovolává neúčinnosti právního jednání; nemůže být
pasovně legitimován. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána
náhrada nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není projednatelné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v
dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či
jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013,
sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz), stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). K
přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek,
aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu
srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13
(dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí
Ústavního soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž
procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn.
22 Cdo 1936/2015). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud
řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení)
je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Otázku
přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím
narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a
zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává,
že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem
stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus,
ale o zákonem stanovený postup (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne
28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené závěry potvrdilo i stanovisko
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16.
Dovolání je neprojednatelné z toho důvodu, že v něm není řádně vymezeno, v čem
žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání. V úvodu dovolání žalobkyně jmenuje dva
důvody přípustnosti dovolání (doposud nevyřešenou otázku a zároveň požadavek,
aby dovolací soud vyřešil otázku jinak, než ji dosud rozhodoval – k správnému
vymezení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013), aniž by dále ve vztahu ke konkrétním námitkám specifikovala, o
který z důvodů opírá její přípustnost. Oba důvody přípustnosti k jedné právní
otázce se přitom vylučují. Takové vymezení je zcela nedostatečné, neboť jím
žalobkyně přenáší břemeno nalezení přípustnosti na dovolací soud.
V dovolání ani není formulovaná zobecnitelná právní otázka, kterou by se měl
dovolací soud v dané věci zabývat; rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na
několika právních závěrech, přičemž v dovolání není vymezeno, jaká přípustnost
by se k těmto jednotlivým otázkám měla vztahovat; zda má jít o právní otázku
dosud neřešenou anebo právní otázku, která je rozhodována dovolacím soudem
rozdílně. To platí tím spíše, že dovolání neobsahuje odkaz ani na jediné
rozhodnutí dovolacího soudu, tím méně na další rozhodnutí dovolacího soudu,
která by měla tvrzený rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu založit. Dovolatelka
navíc v dovolání ohlašuje potřebu řešení otázky „hmotného nebo procesního
práva“, aniž by z dovolání bylo patrno, která otázka hmotného nebo procesního
práva by to měla být a byl k ní vztažen důvod přípustnosti dovolání,
formulována právní otázka, která by měla být dovolacím soudem řešena a vztažena
k ní odpovídající právní argumentace jako vymezení důvodu dovolání. Dovolání je
tak pouze obecnou polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu a vyjádřením
nesouhlasu s konečným závěrem odvolacího soudu, což však zákonné náležitosti
dovolání nesplňuje.
Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, dovolací soud jej podle § 243c odst. 1
o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o
náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně ve stanovené lhůtě povinnosti uložené tímto usnesením,
mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu