22 Cdo 2422/2025-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Evou Ambrož Benešovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Dřevná 382/2, proti žalovaným 1) B. S. a 2) J. S., za účasti vedlejšího účastníka České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 9 C 465/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2025, č. j. 11 Co 145/2025-79, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 9 C 465/2023-63, zastavil řízení (výrok I), v němž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků v k. ú. XY. Dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 6. 2025, č. j. 11 Co 145/2025-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Důvodem pro zastavení řízení byla okolnost, že žalovaní ke dni podání žaloby již nežili, neměli způsobilost být účastníky řízení, a šlo proto o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud prvního stupně řízení zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud dále zamítl návrh žalobce, aby na místo žalovaných (přičemž identifikovanými osobami byli B. G. a J. G. – pozn. dovolacího soudu) vstoupil do řízení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště XY. Důvodem pro zamítnutí byla okolnost, že institut procesního nástupnictví nemůže být uplatněn v řízení, kde k okamžiku jeho zahájení žalovaní neměli způsobilost být účastníky řízení (výrok II), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to do jeho výroku II. Přípustnost dovolání ve smyslu § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že se jedná o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a). Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přestože je správný závěr, že žalovaní neměli ke dni zahájení řízení právní osobnost, tato skutečnost byla prokázána až během řízení, konkrétně 12. 11. 2024. Toho dne měli žalobce a soud teprve postaveno najisto datum úmrtí žalovaných. Žaloba byla podána již 29. 12. 2023. Odvolací soud měl rozhodnout, že procesní nástupnictví povoluje. Měl totiž postupovat analogicky s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 365/2013, ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006, či ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2573/2023), podle které za právní skutečnost nastalou po zahájení řízení, s níž je spojeno právo žalobce navrhnout vstup nabyvatele práva na místo dosavadního účastníka, lze považovat den, kdy byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy, a to i když právní účinky vkladu nastaly ještě před zahájením řízení. Závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že se usnesení soudu prvního stupně ruší, vstup vedlejšího účastníka na místo žalovaných se povoluje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Vedlejší účastník se k dovolání nevyjádřil.
5. Dovolání není důvodné.
6. Podle § 238a o. s. ř. dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Podle § 104 o. s. ř. odst. 1 věty první, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
9. Pokud byla za účastníka řízení označena osoba, která již před podáním žaloby zemřela, pak soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), neboť se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (nezpůsobilost být účastníkem řízení od samého počátku) – [Přidal, O. § 107 (Procesní nástupnictví, dojde-li ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení po zahájení řízení). In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg.
č. 1]. Tento závěr sdílí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu bez jakýchkoliv pochybností dlouhodobě. Vychází z toho, že neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá (mimo jiné) i to, že v žalobě je uveden jako účastník řízení někdo, kdo v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněný pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96, uveřejněné pod č. 111 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3585/2012). Přímo v poměrech procesního nástupnictví pak Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 207/2021, uveřejněném pod č. 1/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jednoznačně uzavřel, že jestliže osoba již před zahájením řízení zemřela, nemohla vstoupit do procesních vztahů, které se zakládají podáním žaloby u soudu, neboť jí od počátku řízení chyběla způsobilost být účastníkem řízení.
Nedostatek podmínky řízení tu byl již při zahájení řízení a jedná se o nedostatek neodstranitelný, který může vést pouze k zastavení řízení, k procesnímu nástupnictví dojít nemůže.
10. Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
11. K převodu či přechodu práva nebo povinnosti musí dojít v době od zahájení řízení do jeho skončení. Došlo-li k těmto před zahájením řízení, pak žalobce musí postupovat dle § 92 odst. 1 a 2 o. s. ř. a využít institutu záměny či přistoupení účastníka. [Přidal, O. § 107a (Procesní nástupnictví při přechodu práva nebo povinnosti po zahájení řízení). In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2].
12. Procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. a přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je nutno od sebe odlišit. Hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese, k níž došlo za řízení, není důvodem pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení, ani k připuštění záměny účastníka. Na druhé straně hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese, k níž došlo před zahájením řízení, může být v řízení zohledněna jen postupem podle § 92 odst. 1 a 2 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1698/2008).
13. Aby tedy soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. mohl vyhovět návrhu žalobce, musí být mj. prokázáno, že taková skutečnost nastala po zahájení řízení při současném splnění podmínky, že řízení nebylo postiženo neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 743/2006).
14. Odvolací soud pod bodem 6 napadeného usnesení vyložil, proč nelze v projednávané věci postupovat podle § 107a o. s. ř. Zdůraznil, že ustanovení se vztahuje na situace, v nichž je vymezení účastníků na počátku řízení správné (v žalobě označený účastník měl v době zahájení řízení způsobilost být jeho účastníkem), přičemž až následně nastane právní skutečnost, která změní subjekt nositele práva či povinnosti. V projednávané věci však žalovaní ke dni zahájení řízení nedisponovali právní osobností ani svéprávností, ani způsobilosti být účastníky řízení, neboť již nežili.
15. Ačkoliv se odvolací soud explicitně vyjadřuje právě k ustanovení § 107a, v odůvodnění (bod 6) zřejmě směšuje postup podle § 107 o. s. ř. a postup podle § 107a o. s. ř. To však nic nemění na správnosti učiněného závěru, že takový postup (a to ani podle § 107, ani podle § 107a o. s. ř.) není v nyní projednávané věci možný, neboť obě ustanovení vyžadují, aby k rozhodné skutečnosti došlo až „po zahájení řízení“, avšak k úmrtí žalovaných došlo již (a to s delším časovým odstupem) před zahájením řízení; v takovém případě se uplatní § 104 odst. 1 o. s. ř., pročež soud prvního stupně postupoval správně, když řízení zastavil.
16. Nepřiléhavá je též argumentace žalobce ohledně „analogického postupu“ podle jím odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu. Žalobce zde směšuje postup soudu při procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. s nedostatkem podmínky řízení, jenž zde byl v době jeho zahájení. Ostatně není patrné, jakým způsobem by procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. mohlo nedostatek této podmínky, jež byla důvodem zastavení řízení podle § 104 o. s. ř., zvrátit, neboť nelze procesně vstupovat do řízení, které je zastaveno.
To je umocněno tím, že dovolání žalobce směřuje primárně proti výroku II odvolacího soudu, kterým byl zamítnut návrh žalobce na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. Pakliže totiž soudy dospěly (shodně) ke správnému závěru, že zde byl na počátku řízení takový nedostatek, pro který bylo řízení zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř., ničeho na daném závěru nemůže změnit ani případný žalobcem tvrzený přechod práva či povinnosti na právního nástupce podle § 107a o. s. ř., k němuž by navíc muselo dojít po zahájení řízení.
Nakonec dovolací soud zdůrazňuje, že žalobce v dovolání ani netvrdil, na základě jaké právní skutečnosti mělo dojít k přechodu práva či povinnosti ve smyslu § 107a o. s. ř. ze žalovaných na vedlejšího účastníka, přičemž argumentaci k této skutečnosti nepředložil ani v odvolání.
17. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) správné. Nejvyšší soud, neshledávaje žádné vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř., proto dovolání žalobce zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a vedlejšímu účastníku v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu