22 Cdo 2506/2025-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. V., zastoupené JUDr. Ivo Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město, IČO 00034771, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, za účasti vedlejších účastníků na žalované straně 1) T. R., 2) A. Č., obou zastoupených JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12 a 3) O. Z., zastoupeného Mgr. Eduardem Prátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 85/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 55 Co 207/2024-254, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Jiřího Davida, LL.M., na náhradě nákladů dovolacího řízení vedlejší účastnici 1) 4 749 Kč a vedlejší účastnici 2) 3 854 Kč. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Eduarda Práta.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2023, č. j. 28 C 85/2018-212, zamítl žalobu na zrušení věcného břemene (služebnosti) užívání tří bytových jednotek nad II. podlažím domu č. p. XY, postaveného na pozemku parcelní číslo XY, v katastrálním území XY, zřízeného ve prospěch Stavebního a bytového družstva Zahradní Město, IČO 00034771, se sídlem Praha 10 - Záběhlice, Zvonková 3048/2 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až V).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 55 Co 207/2024-254, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II až IV).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že změny v cenových relacích nemohou bez dalšího představovat změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, který by byl důvodem pro zrušení věcného břemene, ani pokud se na základě znaleckého posudku poměr dopadu věcného břemene na zatíženou nemovitost zvýšil o 11 % mezi lety 1992 a 2021. Uvádí, že „sice nezná úplnou judikaturu dovolacího soudu, ale v každém případě si myslí, že by tato ryze právní otázka měla být dovolacím soudem vyřešena jinak“. Namítá, že se nemůže jednat o spravedlivé uspořádání majetkových poměrů podle zákonného opatření č. 297/1992 Sb., pokud existence věcného břemene záporně ovlivňuje hodnotu domu v současnosti, ale stejně (v menší míře) ji ovlivňovalo i v době vzniku, a má za to, že tato právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Odvolací soud i soud prvního stupně podle jeho názoru dostatečně odůvodnily svá rozhodnutí o zamítnutí žaloby i s odkazy na předmětnou judikaturu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
5. Vedlejší účastnice 1) a 2) považují dovolání za nepřípustné, případně nedůvodné, neboť dovolatelka nepřípustně namítá, že v konkrétním případě by měl dovolací soud rozhodnout jinak, než rozhodl soud odvolací, a navrhují, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
6. Vedlejší účastník 3) ve svém vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že právní otázku rozhodnou pro rozhodnutí odvolacího soudu řeší ustálená judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, případ dovolatelky se ničím podstatným neodchyluje, proto navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné nebo zjevně nedůvodné, případně zamítnuto pro správnost napadeného rozsudku.
7. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].
11. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Pokud má být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
Tedy pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018, dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
12. Jinými slovy právní otázkou, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešena byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
13. V projednávané věci žalobkyně napadá závěry odvolacího soudu, které se týkají posouzení změny poměrů zakládající hrubý nepoměr ve vztahu mezi oprávněným z věcného břemene a zatíženou nemovitostí. Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku neformuluje a ani na žádnou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v této souvislosti neodkazuje. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalobkyně s právními závěry odvolacího soudu s tím, že tyto právní závěry měly být jiné (a to takové, že odvolacím soudem měl být shledán hrubý nepoměr vzniklý rozdílem v dopadu existence věcného břemene během uplynulých 30 let na zatíženou nemovitost).
14. Z dovolání není ani zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nepoukazuje na žádnou právní normu (a její výklad), na základě které má za to, že postup odvolacího soudu a jeho závěry týkající se posouzení změny poměrů (zakládající hrubý nepoměr) mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, které by byly důvodem pro zrušení věcného břemene, nejsou správné.
15. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), žalobkyně rovněž neuvádí, v čem spočívá nesprávné právní posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu