22 Cdo 2561/2021-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti žalované J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, o vydání movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 72/2018, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 7/2021-259, takto: Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 19 C 72/2018-216, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované, aby žalobkyni vydala movité věci blíže specifikované v žalobě, nacházející se v domě č. p. XY v katastrálním území XY. Výrokem II rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze („odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 7/2021-259, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce Obvodního soudu pro Prahu 6. Proti rozsudku podává žalovaná dovolání. Argumentuje, že dovolání je i navzdory § 238 odst. 1 písm. k) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) přípustné, neboť odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce; v této souvislosti odkazuje na komentář k občanskému soudnímu řádu (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád.
2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 890). Domnívá se, že dovolání je tak přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva, při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska judikatury, a to i Ústavního soudu ČR“. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o.
s. ř.) odkazuje. Dovolání není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 7/2021-259, není přípustné, neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení; viz § 238 odst. 1 písm. k) o.
s. ř. I kdyby snad dovolání bylo přípustné proti výroku pod bodem II, nezaložilo by to přípustnost v této části. Vzhledem k tomu, že žalovaná podala dovolání i proti výroku II rozhodnutí odvolacího soudu, zabýval se Nejvyšší soud přípustností i v tomto případě. Z pohledu přípustnosti dovolání nelze výrok II podřadit pod důvody vymezené v § 237 o. s. ř. Rozhodnutí o tom, že věc v dalším řízení projedná a rozhodne jiný samosoudce (§ 221 odst. 2 o. s. ř.), není rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o.
s. ř.), ale je procesním rozhodnutím vydaným v průběhu odvolacího řízení. Proti takovým rozhodnutím lze podat dovolání pouze v taxativně vymezených případech uvedených v § 238a o. s. ř. Jelikož napadený výrok II nelze podřadit pod výčet uvedený v § 238a o. s. ř., není také vůči němu dovolání objektivně přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1977/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3770/2018).
Ostatně i tento výrok je součást kasačního rozhodnutí, a proti takovému výroku není dovolání přípustné. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání žalované nepřípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci není dosud skončeno a o nákladech řízení bude rozhodovat soud prvního stupně.