22 Cdo 2577/2024-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně TJ Hrádek z. s., IČO 18242049, se sídlem v Hrádku, Sportovní 210, zastoupené Mgr. Nikolou Valentovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, proti žalované Z – Group a. s., IČO 63487799, se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 258, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 165/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2024, č. j. 18 Co 18/2024-188, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
je žalobkyně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 18 Co 18/2024-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byla dovolacím soudem vyřešena, avšak má být posouzena
jinak. Jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Právní otázku vymezuje následovně: „zda mohla osoba řádně vydržet vlastnictví k pozemku za podmínek vymezených § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, jestliže po vydržecí dobu byl tento pozemek v příslušné pozemkové evidenci nepřetržitě veden co by vlastnictví jiné osoby, která sice tento pozemek neužívala a nikdy nežádala po osobě, která měla vlastnictví k tomuto pozemku vydržet, příslušnou náhradu za jeho užívání, avšak s pozemkem nakládala tím způsobem, že jej několikrát společně s jinými svými pozemky učinila předmětem smluvního zástavního práva, v postavení povinného byla účastníkem řady exekučních řízení, kterými byl tento pozemek společně s jinými pozemky postižen a právní nástupce této osoby (v tomto řízení označený žalovaný) tento pozemek vydražil do svého vlastnictví v příslušné exekuční dražbě.“ 5. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žaloba bude zamítnuta, a dále navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a aby žalované přiznal náklady řízení před soudy všech stupňů. 6. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III Přípustnost dovolání 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Dovolání není projednatelné. 10. Dovolatelka vymezuje předpoklad přípustnosti dovolání tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byla dovolacím soudem vyřešena, avšak má být posouzena jinak. Na žádnou judikaturu dovolacího soudu přitom neodkazuje. 11. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, obě uveřejněná, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud posuzuje splnění formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. 12. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 13. Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020). 14. V projednávané věci v souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně splnila podmínky vydržení (§ 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), a proto se ke dni 18. 12. 2001 stala vlastnicí sporného pozemku, neformuluje žalovaná žádnou konkrétní již vyřešenou otázku (hmotného nebo procesního práva), která by měla být podrobena přezkumu dovolacího soudu, a ani v této souvislosti neuvádí konkrétní (předchozí) rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěru by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalované se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a jeho právním posouzením věci s tím, že by mělo být toto právní posouzení podle názoru žalované jiné (tedy takové, že žalobkyně nemohla sporný pozemek vydržet). V takovém případě ovšem nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. 15. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž ani nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 16. Žalovaná výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ale dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné. IV. Závěr a náklady řízení 17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2024
Mgr. David Havlík podepsáno Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D. za nepřítomného předsedu senátu