22 Cdo 2652/2025-591
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Č. K., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Pod Štěpem 707/5, proti žalované H. K., zastoupené JUDr. Martinem Rimkem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 2165/48, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 143/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 Co 174/2025-554, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 Co 174/2025-554, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2025, č. j. 9 C 143/2022-471, ve výrocích I–X rozhodl o vypořádání jednotlivých položek navržených účastníky k vypořádání, jakož i o jimi uplatněných vnosech, načež rozhodl ve výrocích XI–XIII o nákladech řízení.
2. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 Co 174/2025-554, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV a V zrušil a řízení v této části zastavil (výrok I), ve výroku VIII změnil (výrok II) a ve výrocích I, II, III, VI, VII, IX a X potvrdil (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV–VI).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení nejen otázky procesního práva, ale i práva hmotného, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Poukázal na to, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23 (k tomu odkázal i na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Soud prvního stupně neshledal žádné okolnosti, které by vedly k odklonu od zásady, aby žádný z účastníků řízení o vypořádání společného jmění manželů neměl právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přesto dospěl k opačnému závěru, přičemž uvedl, že je zde důvod zvláštního zřetele hodný, který spatřuje v povaze žaloby, která je podle odvolacího soudu žalobou o vnosech, přičemž v takovém sporu je soud vázán návrhem účastníků; je proto možné rozhodnout podle úspěchu ve věci. Odvolací soud nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., přestože šlo o typický spor o vypořádání společného jmění manželů. Žalobci nicméně neposkytl žádný prostor se k náhradě nákladů vyjádřit, pročež je rozsudek překvapivý a řádně neodůvodněný. Odvolací soud porušil zásadu předvídatelnosti (k tomu poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3627/18) a zasáhl do práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud též nesprávně vyložil ustanovení § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Nakonec žalobce poukázal na požadavek spravedlivého řešení sporů mezi účastníky civilního soudního řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rovněž navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Významná není ani výše nákladů řízení, o které bylo ve výroku rozhodnuto, přestože nejsou nijak výjimečné případy, kdy tato výše přesáhne nejen částku 50 000 Kč, která je limitem přípustnosti dovolání v řízeních, jejichž předmětem je peněžité plnění [§ 238 odst. 1 písm. c)], ale i částku, pro kterou se řízení vede (Doležílek, J. § 238 [Výjimky z přípustnosti dovolání]. In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 20.).
9. V daném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že směřuje explicitně proti výroku IV napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Totéž lze seznat z obsahu dovolání, které polemizuje (nesouhlasí) toliko s postupem odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení. Toliko v tomto duchu žalobce formuluje dovolací námitky. V tomto směru je však dovolání ze zákona objektivně nepřípustné [podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
10. Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz/)].
12. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu