22 Cdo 2703/2025-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně CH. spol. s r.o., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Chejnem, advokátem se sídlem v Kolíně, K Vinici 987, proti žalované H. CH., zastoupené JUDr. Františkem Pacovským, advokátem se sídlem v Blatné, Rakovnická 1128, o vydání věci a o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 21/2025, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2025, č. j. 10 Co 300/2025-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 474 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Jiřího Chejna.
1. Okresní soud v Klatovech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 C 21/2025-117, určil, že žalovaná je výlučným vlastníkem osobního automobilu specifikovaného ve výroku I (dále jen „vozidlo“), zamítl, aby žalovaná byla povinna vozidlo vydat žalobkyni (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. 10 Co 300/2025-202, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost vydat žalobkyni vozidlo do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl vzájemný návrh žalované na určení, že je výlučným vlastníkem vozidla (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka) včasné dovolání, odkazuje na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Přípustnost dovolání spatřuje ve skutečnosti, že rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
5. V dovolání popisuje důvody, které vedly ke vzniku sporu, obsah dohody o vypořádání společného jmění účastníků a smlouvy o převodu části obchodního závodu a dále důvody, pro které nepřistoupila k podpisu dodatku ke smlouvě o převodu obchodního závodu. Shrnula, co podle jejího názoru z listin předložených v řízení vyplývá. Soud prvního stupně podle jejího názoru rozhodl na základě předložených důkazů správně, navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně ve svém vyjádření označila dovolání za zjevně nepřípustné, neboť dovolání neobsahuje žádnou právní argumentaci, ani nevymezuje dovolací důvody. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
7. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16).
12. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
13. Žalovaná v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Skutečnost, že rozsudkem odvolacího soudu byl změně rozsudek soudu prvního stupně, mezi předpoklady přípustnosti dovolání podle současné právní úpravy nepatří. Žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, neformuluje, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatelky měla být překonána. Dovolání tak představuje pouhou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
14. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu