22 Cdo 2813/2025-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně PAMUKALE s.r.o., IČO 28563191, se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, proti žalovaným 1) Gepard rekonstrukce s.r.o., IČO 05987521, se sídlem v Kunčičkách u Bašky 486, 2) M. O., 3) P. S., 4) Š. D., 5) R. M., 6) A. J. a 7) E. J., všem zastoupeným Mgr. Radimem Ševčíkem, advokátem se sídlem ve Frýdku- Místku, Zámecké náměstí 24, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 270/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2025, č. j. 57 Co 72/2025-121,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 380,74 Kč k rukám zástupce žalovaných Mgr. Radima Ševčíka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II - III).
II. Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně s odkazem na § 237 a § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) dovolání. Žalobkyně namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když formalisticky odmítl žalobu, aniž by dostatečně zjistil skutkový stav (zejména prostřednictvím znaleckého posudku k technickému stavu komunikace) a tím založil rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, neboť nebyly zjišťovány žádné podstatné skutkové okolnosti. Argumentuje tím, že „ve věci existuje právní nejistota“, přičemž dohoda mezi účastníky není reálná. Podle dovolatelky nemůže veřejné právo měnit vlastnické poměry bez náhrady, což by představovalo nepřípustné vyvlastnění. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaní navrhují dovolání žalobkyně odmítnout jako nepřípustné, jelikož nemohlo dojít k odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak žalobkyně namítá), pokud žalobkyně nebyla schopna v průběhu celého řízení dostatečně specifikovat jeho předmět. III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 7. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. 8. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Pokud má být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Tedy pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 9. Jinými slovy právní otázkou, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020). 10. Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem či jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení nebo procesní postup odvolacího soudu měly být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. 11. V projednávané věci žalobkyně napadá procesní postup nalézacích soudů. Dovolatelka však v tomto směru žádnou konkrétní právní otázku neformuluje a v této souvislosti neodkazuje ani na žádnou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (dovolací soud připomíná, že žalobkyně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). Obsahem dovolání je pouhá polemika žalobkyně s procesním postupem odvolacího soudu a jeho právními závěry s tím, že tyto právní závěry měly být jiné (a to takové, že soud měl žalobě vyhovět). 12. V dovolání žalobkyně rovněž nevymezuje řádně, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nepoukazuje na žádnou právní normu (a její výklad), na základě které má za to, že postup odvolacího soudu není správný. 13. V takovém případě trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). IV. Závěr a náklady řízení 14. Z uvedeného plyne, že žalobkyně v dovolání nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Žalobkyně rovněž neuvádí, v čem má v posuzované věci spočívat dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání tak trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 15. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 1. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu