22 Cdo 2827/2021-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně V. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Zákravským, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalované obci Červená Voda, se sídlem v Červené Vodě 268, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 44/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. května 2021, č. j. 27 Co 47/2021-201, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Šárky Veskové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23.
12. 2020, č. j. 7 C 44/2020-169, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované odstranit na své náklady stavbu chodníku podél silnice XY v úseku, kde se tato stavba nachází na pozemku parc. č. XY v obci a k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 27 Co 47/2021-201, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Proti rozhodnutí odvolacího podala žalobkyně dovolání, které spatřuje jako přípustné, jelikož by podle jejího názoru „měla být právní otázka posouzena jinak“. Žalobkyně v dovolání vytýká, že neproběhlo dokazování v plném rozsahu tak, jak bylo navrženo, a že se nepodařilo řádně zjistit skutečné zaměření příslušného pozemku. Žalobkyně kritizuje především znalecké dokazování a jeho výsledky. Nelíbí se jí, že soudy neprovedly ohledání na místě samém a výslechy navržených svědků. Nesouhlasí ani s rozhodnutím o nákladech řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není důvodné a závěr odvolacího soudu je správný. Dovolání předně nesplňuje podmínku přípustnosti, neboť v něm není vymezena žádná relevantní právní otázka. Žalobkyně pouze polemizuje s hodnocením skutkového stavu soudy. Skutkový stav byl podle žalované v řízení zjištěn správně. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.
4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
V dané věci žalobkyně v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání ani konkrétní právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Žalobkyně ve vztahu k přípustnosti dovolání sice uvedla, že má dovolací soud podle § 237 o. s. ř. otázku řešenou odvolacím soudem posoudit jinak, neuvádí však dále již žádnou konkrétní právní otázku, kterou by měl dovolací soud posoudit jinak, než jak ji standardně Nejvyšší soud ve své judikatuře řeší, a ani nezmiňuje žádnou konkrétní rozhodovací praxi, která by již neměla obstát.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je navíc jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, dovolací soud je tak a contrario hodnocením důkazů a skutkovým stavem, jak jej zjistily nalézací soudy, vázán a nemůže je v dovolacím řízení jakkoliv revidovat. Obsahem předloženého dovolání je přitom pouhý nesouhlas s postupem nalézacích soudů při provádění dokazování a se zjištěným skutkovým stavem, k němuž dospěly soudy obou stupňů. Takto vymezené důvody proto nemohou vést k jejich revizi v dovolacím řízení.
Dovolání do výroku o nákladech řízení je pak nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., dovolací soud se proto nemohl zabývat ani touto námitkou. Jelikož dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 4. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu