22 Cdo 2882/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců
Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně
Ing. J. K., zastoupené JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze,
Botičská 4, proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému JUDr. Vladimírem Henclem,
advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, o zrušení a vypořádání
spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3
C 355/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 25. 2. 2016, č. j. 19 Co 433/2015-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále rovněž jako „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 C 355/2013-177, zrušil spoluvlastnictví
účastníků řízení k pozemkům parc. č. 521/1, jehož součástí je budova, parc. č.
521/2, jehož součástí je budova bez č. p./č. e., parc. č. 521/3, jehož součástí
je budova bez č. p./č. e., parc. č. 521/4, jehož součástí je budova bez č.
p./č. e., parc. č. 522, jehož součástí je budova bez č. p./č. e., a k pozemkům
parc. č. 521/5, 521/7, 521/8, všech v k. ú. a obci D., zapsaných u
Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Rychnov
nad Kněžnou (dále rovněž jako „předmětné nemovitosti“) (výrok I.), a předmětné
nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok VI.). Uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 818 750 Kč (výrok II.) a nahradit
žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 14 747,54 Kč (výrok
III.) jako náhradu za část spotřebovaných záloh složených žalobkyní na
zpracování znaleckého posudku. Přiznal znalci Ing. Jiřímu Mazúchovi odměnu ve
výši 7 000 Kč a náhradu hotových výloh ve výši 50 Kč (výrok IV.) a rozhodl, že
žalobkyni se vrací nespotřebovaná část záloh ve výši 2 454,91 Kč (výrok V.).
Způsob, kterým soud prvního stupně zrušil a vypořádal spoluvlastnictví,
navrhovala žalobkyně již v žalobě a žalovaný s ním souhlasil. Při rozhodování o
náhradě nákladů řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že každý z
účastníků dosáhl částečného úspěchu ve věci, neboť oba požadovali zrušení
podílového spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výlučného
vlastnictví žalovaného. Uvedl, že nelze označit žádného z účastníků jako plně
procesně úspěšného, neboť nekonkretizovali svůj nárok na vypořádací podíl
absolutní částkou a vymezili ho pouze s ohledem na cenu určenou znalcem.
Přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla ochotna se dohodnout a požadovala
autoritativní rozhodnutí soudu. Proto žádnému z účastníků nepřiznal náhradu
výše uvedených nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením
ze dne 25. 2. 2016, č. j. 19 Co 433/2015-204, rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku III. o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud uvedl, že žalobkyně nebyla v řízení plně procesně úspěšná, neboť
při posuzování procesního úspěchu účastníka řízení ve sporech o zrušení a
vypořádání spoluvlastnictví je nutné přihlédnout i k procesnímu stanovisku
žalovaného, ke konkrétním okolnostem daného případu a procesní úspěch v řízení
nelze hodnotit pouhým porovnáním žalobního petitu a výroku soudu. V
projednávané věci i žalovaný požadoval zrušit a vypořádat spoluvlastnictví
přikázáním předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a takto bylo
i soudem prvního stupně rozhodnuto. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s obvyklou
cenou nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem Ing. Jiřím Mračíkem a žádala
vypracování revizního znaleckého posudku, zatímco žalovaný ničeho proti takto
stanovené ceně nenamítal. Podle odvolacího soudu s ohledem na shora uvedené
nelze považovat žalobkyni za plně procesně úspěšnou a přiznat ji tak náhradu
nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že podle usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2605/2015, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1577/2014, plný procesní
úspěch účastníka v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je dán tam,
kde soud žalobě vyhoví a vypořádá spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem.
Žalobkyně namítá, že žádala spoluvlastnictví zrušit a přikázat nemovitosti za
přiměřenou náhradu do výlučného vlastnictví žalovaného, a tímto způsobem rovněž
soud prvního stupně spoluvlastnictví vypořádal. V takovém případě byla ovšem
plně procesně úspěšná a s ohledem na shora uvedená rozhodnutí dovolacího soudu
jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud
soudy nižších stupňů rozhodly, že žalobkyně byla pouze částečně úspěšná a
náhradu nákladů řízení jí nepřiznaly podle § 142 odst. 2 o. s. ř., závisí
jejich rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a
spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl
uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel
spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013 (toto a
další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových
stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), uvedl, že „jestliže soud žalobě
vyhoví a vypořádá podílové spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval,
je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o
vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142
odst. 2 o. s. ř., přičemž je vždy nutno přihlédnout k individuálním okolnostem
konkrétního případu“.
V usnesení ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, Nejvyšší soud dovodil,
že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je „úspěch ve
věci třeba hodnotit nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i ve vztahu k celému
průběhu řízení a k závěrečným procesním stanoviskům účastníků řízení a s
případným přihlédnutím k tomu, zda ze strany účastníka řízení nejde o zneužití
jeho procesních práv“.
V usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2059/2015, Nejvyšší soud přijal
a odůvodnil závěr, že „souhlasí-li všichni spoluvlastníci se zrušením a
vypořádáním spoluvlastnictví a sporný mezi nimi je jen způsob vypořádání, je to
třeba zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení; úspěch v řízení tu nelze
posuzovat jen podle toho, že spoluvlastnictví bylo na základě žaloby zrušeno, a
žalobce byl tak úspěšný. Soud musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka)
bylo mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor
řešen v rozhodnutí“.
Ze shora uvedeného se podává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve
sporech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je procesní úspěch ve věci
třeba posuzovat podle více hledisek; je třeba vzít do úvahy výsledek řízení a
poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení. Úspěch ve věci je třeba hodnotit
nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i k celému průběhu řízení, k závěrečným
procesním stanoviskům účastníků řízení a s případným přihlédnutím k tomu, zda
ze strany účastníka řízení nejde o zneužití jeho procesních práv. Souhlasí-li
všichni spoluvlastníci se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví a sporný je
mezi nimi jen způsob vypořádání, je to třeba zohlednit i při rozhodování o
nákladech řízení; úspěch v řízení tu nelze posuzovat jen podle toho, že
spoluvlastnictví bylo na základě žaloby zrušeno a žalobce tak byl úspěšný. Soud
musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo mezi účastníky sporné, k
čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Jestliže
některý z účastníků odmítl před zahájením sporu bez ospravedlnitelného důvodu o
zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jednat, a znemožnil tak mimosoudní
vypořádání, je třeba vzít do úvahy i tuto skutečnost. Rozhodnutí o tom, zda a
nakolik byl účastník procesně úspěšný, tak závisí na úvaze soudu, kterou by
dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti.
V projednávané věci je nutné přihlédnout k následujícím skutečnostem.
Dovolatelka v žalobě požadovala zrušit spoluvlastnictví a vypořádat ho
přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného.
Žalovaný souhlasil se zrušením spoluvlastnictví i s navrženým způsobem jeho
vypořádání. Mezi účastníky zůstala spornou pouze výše přiměřené náhrady.
Žalobkyně nesouhlasila s obvyklou cenou předmětných nemovitostí stanovenou
znaleckým posudkem Ing. Jiřího Mračíka. Předložila soudu prvního stupně
znalecký posudek zpracovaný Ladislavem Taišlem (ve kterém byla ovšem určena
cena administrativní, nikoliv cena obvyklá, a tudíž jeho závěry nebyly pro
projednávanou věc přiléhavé) a žádala o zpracování revizního znaleckého
posudku, který však potvrdil závěry znaleckého posudku Ing. Jiřího Mračíka.
Naproti tomu žalovaný se závěry znaleckého posudku souhlasil a navrhoval s
ohledem na výsledky znaleckého dokazování uzavření soudního smíru. Žalobkyně s
uzavřením soudního smíru nesouhlasila a požadovala autoritativní rozhodnutí
soudu.
Nejvyšší soud rovněž přihlédl k postoji žalobkyně před zahájením řízení.
Dovodil, že dopis žalobkyně ze dne 18. 12. 2013 nelze považovat za pokus zrušit
a vypořádat spoluvlastnictví mimosoudní dohodou, když žalobkyně pouhé čtyři
pracovní dny po jeho odeslání podala žalobu.
Jestliže odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků,
není jeho úvaha zřejmě nepřiměřená a napadené rozhodnutí je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu