U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem
v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovaným: 1) J. R. a 2) P. M., oběma
zastoupeným Mgr. Zdeňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, o
50 535 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24
C 76/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 9. prosince 2014, č. j. 69 Co 378/2014-500, ve znění
opravného usnesení ze dne 15. ledna 2015, č. j. 69 Co 378/2014-506, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Mezi účastníky byl spor o poskytnutí náhrady za tvrzené vyloučení žalobce z
užívání společné věci – traktoru – a za to, že žalovaní užívali věc v jeho
výlučném vlastnictví – nástavbu na traktor – bez právního důvodu.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. března 2014, č. j. 24 C
76/2008-419, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. dubna 2014, č. j. 24 C
76/2008-441, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně
částku 50 535 Kč s příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok
II.). Doplňujícím usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení státu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen
„odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. prosince 2014, č. j. 69 Co 378/2014-500,
ve znění opravného usnesení ze dne 15. ledna 2015, č. j. 69 Co 378/2014-506,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. ve věci samé, změnil ve
výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání; uvádějí, že
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního
práva, které specifikují.
Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na
ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Jelikož nárok žalobce na zaplacení žalované částky měl vzniknout před 1. lednem
2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných
ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)
viz – § 3028 odst. 1, 2 obč. zák.
Dovolání není přípustné.
Dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění k 1. 1. 2014 (dále „o. s.
ř.“) není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným
výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde
o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
V dané věci šlo o objektivní kumulaci dvou nároků, a to nároku za vyloučení
žalobce z užívání společné věci – traktoru – a nároku na náhradu za užívání
věci ve výlučném vlastnictví žalobce – nástavby na traktor – bez právního
důvodu. To ostatně uvedl i soud prvního stupně na str. 14 rozsudku, kde
konstatoval odlišný právní režim obou nároků – správně měl rozhodnout o každém
zvlášť, nicméně společný výrok na tom, že jde o dva nároky, nic nemění. Každý z
těchto nároků by bylo možno uplatnit v samostatném řízení. Protože v žalobě
uplatněné kumulované nároky přesahují částku 50 000 Kč jen o 535 Kč, mohla by
být přípustnost dovolání založena jen, pokud by některý z těchto nároků byl
vyčíslen částkou nižší než 535 Kč. Tak tomu však zjevně není (srov. závěry
znaleckého posudku na str. 7 a násl.). Proto dovolání nemůže být přípustné.
Nad rámec uvedeného se poznamenává: Neopodstatněná je námitka dovolatelů, že
odvolací soud se odchýlil od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008 (navíc již zčásti
překonaného rozsudkem velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, Rc 17/2013).
Toto rozhodnutí se řešilo otázku vydání bezdůvodného obohacení podle § 451
obč. zák. spoluvlastníkovi, který nemohl užívat společnou věc, aniž o tom
rozhodla většina spoluvlastníků. V daném případě však – pokud šlo o traktor -
odvolací soud rozhodoval o náhradě za neužívání společné věci podle § 137 obč.
zák. Dovolatel sice zpochybňuje skutková zjištění ústící v závěr, že většinoví
spoluvlastníci žalobce rozhodnutím z užívání vyloučili, skutkové námitky však
nejsou v dovolacím řízení přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo
1803/2014).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu