22 Cdo 3022/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobkyně M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované Z. S.,
zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově
pod sp. zn. 10 C 1513/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 16. ledna 2007, č. j. 31 Co 547/2006, 31 Co 599/2006-249, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši
6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Okresní soud v Benešově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. března
2006, č. j. 10 C 1513/2002-142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna
2006, č. j. 10 C 1513/2002-187, výrokem pod bodem I. určil, „že žalobce M., a.
s., je vlastníkem nemovitostí – parc. č. 114/23 - ost. plocha, parc. č. 114/24
- ost. plocha, parc. č. 114/25 - ost. plocha, st. p. č. 186/11 - zast. plocha,
parc. č. 114/20 - ost. plocha, parc. č. 114/14 - ost. plocha, 114/15 - ost.
plocha, parc. č. 114/16 - ost. plocha, parc. č. 114/17 - ost. plocha, parc. č.
114/18 - ost. plocha, parc. č. 114/19 - ost. plocha, parc. č. 114/21 - ost.
plocha, st. p. č. 192, st. p. č. 193, st. p. č. 186/1 - zast. plocha, st. p. č.
186/2 - zast. plocha, parc. č. 114/26 - ost. plocha, parc. č. 120/7 - orná
půda, st. p. č. 186/10 - zast. plocha, st. p. č. 186/12 - zast. plocha, vše v
obci P. a kat. území N. V. u P., vše jak bylo vytvořeno znaleckým posudkem č.
38/2005 a geometrickým plánem č. 121-936/2005 ze dne 5. 8. 2005 znalkyní ing.
E. S. a odsouhlaseno Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrální pracoviště B.
pod č. j. 1275/2005 dne 29. 8. 2005“, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na
určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí – p. p. č. 114/22 - trv. tráv.
porost, p. p. č. 120/5 - orná půda, p. p. č. 120/6 - orná půda, p. p. č. 120/4
- orná půda, p. p. č. 120/7 - orná půda, vše v obci P. a kat. území N. V. u P.,
jak byly vytvořeny znaleckým posudkem č. 38/2005 a geometrickým plánem č.
121-936/2005 ze dne 5. 8. 2005 znalkyní ing. E. S. a odsouhlasených
Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrální pracoviště B., pod č. j. 1275/2005
dne 29. 8. 2005“ a výrokem pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic rozsudkem ze
dne 16. ledna 2007, č. j. 31 Co 547/2006, 31 Co 599/2006-249, změnil rozsudek
soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve vyhovujícím výroku pod
bodem I. „tak, že se poz. parc. č. 120/7 vypouští; jinak se potvrzuje a v
zamítavém výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto
rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná „v rozsahu, ve kterém se
potvrzuje vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně“ dovolání; domáhá
se, aby dovolací soud vyslovil přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když řeší
právní otázku oprávněné držby a vydržení v rozporu s § 134 obč. zák. a s
ustálenou judikaturou.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění
usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací
řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání
opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno. Nejvyšší soud vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů,
jakož i obsah dovolání a vyjádření němu jsou účastníkům známy a že uvedené
listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání v daném případě přichází v úvahu jen za naplnění
předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je
dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího
soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání
není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Protože dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních
otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení,
toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v
dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a
odst. 3 o. s. ř.); proto nelze ani zpochybnit hodnocení důkazů. Dovolací soud
tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.
V dané věci tu není nic, co by z napadeného rozsudku činilo rozhodnutí po
právní stránce zásadního významu.
Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný
pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně
nepřiměřené (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo
1689/2000, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1068). Dovolatelka
polemizuje s úvahami odvolacího soudu o tom, zda žalující společnost byla se
zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí sporný pozemek patří; odkazuje
přitom na to, že smlouva, o kterou se dobrá víra opírá, nebyla označena datem a
že na straně nabyvatele – právnické osoby - nebyly všechny potřebné podpisy.
Občanský zákoník ve znění platném v době uzavření smlouvy však nevyžadoval, aby
na smlouvě o převodu nemovitosti bylo uvedeno datum (k tomu viz rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 1998, sp. zn. 22 Ca 197/98,
publikovaný v Lexdatech, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 69/2006, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího
soudu č. C 5125). Také úvaha odvolacího soudu o dobré víře z hlediska podpisu
není nepřiměřená; judikatura, na kterou dovolatelka poukazuje, se buď
problematiky podpisu netýká anebo se týká případu, kdy některá ze stran smlouvu
nepodepsala vůbec. Zde jde o specifický případ, kdy v množství smluv týkajících
se převodu komplexu pozemků u některých nebyl podpis všech osob, které měly za
organizaci jednat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalované
bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v
dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 5 písm. b),
§ 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální
náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu za daň z přidané
hodnoty ve výši 1.007,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6.307,-
Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167
odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně
oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. ledna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu