USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České
republiky
– Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947,
proti žalované AKRO investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 6, Slunná
547/25, IČO: 49241699, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v
Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení 2 080 447 226,12 Kč s příslušenstvím, o
žalobách pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C
445/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.
2. 2023, č. j. 30 Co 401/2022-805, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, uložil žalované povinnost zaplatit
žalobkyni 2 080 447 226,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně % od 1. 9.
2014 do zaplacení (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení
povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení za dobu od 30. 8. 2014 do 31. 8.
2014, žalobu zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky
(výrok III), nákladech řízení státu (výrok IV) a o povinnosti zaplatit soudní
poplatek (výrok V).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, rozsudek soudu prvního
stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I, III, IV a V potvrdil
(výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. K dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp.
zn. 28 Cdo 1297/2019, dovolání odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech
dovolacího řízení (výrok II). Následně podanou ústavní stížnost Ústavní soud
odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2516/19.
4. Dne 6. 3. 2019 podala žalobkyně (dále též „oprávněná“) návrh na
nařízení exekuce pro vymožení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2
080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do 12. 12. 2018 ve výši 717 164 357,98 s tím,
že jistinu dluhu žalovaná (dále též „povinná“) uhradila.
5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE
384/2019-215, a usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, zamítl
návrh povinné na zastavení exekuce a na částečné zastavení exekuce.
6. K odvolání povinné odvolací soud usnesením ze dne 4. 3. 2020, č. j.
72 Co 384, 385/2019-310, potvrdil obě napadená usnesení soudu prvního stupně.
7. K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp.
zn. 20 Cdo 2871/2020, usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co
384, 385/2019-310, změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 8.
2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 8.
2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, se mění tak, že se exekuce zastavuje (výrok
I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že v případě, v
němž má být postižen majetek z více podílových fondů, je nezbytné, aby již ve
výroku rozhodnutí bylo uvedeno, majetek jakých podílových fondů má být postižen
a v jakém rozsahu. Jestliže výrok exekučního titulu uvedené náležitosti
neobsahuje, nelze jej vykonat. Dále uzavřel, že je-li vymáhán dluh, který
vznikl v souvislosti s obhospodařováním podílových fondů, musí být vedle dluhu
z majetku v podílových fondech uhrazena i případná sankce, tj. úrok z prodlení
či smluvní pokuta, která byla za porušení povinnosti podle soukromého práva
uložena.
8. Žalobkyně podala dne 6. 8. 2021 u soudu prvního stupně žalobu pro
zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se žalobou pro zmatečnost domáhala
zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co
366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018,
č. j. 8 C 445/2014-456, v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z
prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do
zaplacení.
9. Žalovaná podala dne 8. 10. 2021 u soudu prvního stupně žalobu pro
zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Žalovaná se žalobou pro
zmatečnost domáhala zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č.
j. 30 Co 366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24.
5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, v plném rozsahu.
10. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. 8 C
445/2014-782, rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2018,
č. j. 8 C 445/2014-456, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 27. 11.
2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, se zrušují.
11. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že je dán důvod zmatečnosti
ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť povinnosti uložené rozsudkem
ve věci samé nelze materiálně vykonat. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že je nerozhodné, zda výkon rozhodnutí byl podán pouze do příslušenství
pohledávky, přičemž jistina dluhu byla již uhrazena.
12. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 8. 2. 2023, č.
j. 30 Co 401/2022-805, rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně se v
rozsahu, ve kterém byl zrušen rozsudek odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2018, č.
j. 30 Co 366/2018-524, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24.
5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni
úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014
do zaplacení, dále ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů řízení 6 300 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč a ohledně
povinnosti žalované zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 374 Kč,
potvrzuje; jinak jej změnil tak, že se žaloba žalované pro zmatečnost ve
zbývajícím rozsahu zamítá. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně
předestřel, že žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, kterým
lze prolomit princip nezměnitelnosti pravomocných rozhodnutí a tím narušit
právní jistotu účastníků původního řízení. V tomto ohledu konstatoval, že
právní jistota účastníků nesmí být narušována nad nezbytnou míru a rozsah
průlomu do právní moci by měl být co nejmenší. Soud prvního stupně podle jeho
názoru nedocenil, že ve vztahu k jistině je materiální nevykonatelnost rozsudku
bezpředmětná, neboť nárok žalobkyně na zaplacení jistiny zanikl zaplacením ze
strany žalované. Uzavřel proto, že povinnost týkající se samotné jistiny, která
byla napadenými rozhodnutími žalované uložena, již byla (dobrovolně) splněna, a
s ohledem na právní jistotu účastníků tak není žádoucí v tomto rozsahu
pravomocná rozhodnutí rušit. Soud prvního stupně podle jeho názoru vyložil §
229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. extenzivně, a tedy nesprávně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, přičemž
uvedla, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního
práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Předkládá přitom následující otázku: „Je-li nařízen výkon rozhodnutí pro
vymožení části povinnosti uložené částí jednoho výroku exekučního titulu (jen
pro příslušenství), který je následně zastaven z důvodu materiální
nevykonatelnosti exekučního titulu, je dán důvod zmatečnosti podle § 229 odst.
2 písm. c) o. s. ř. (a tedy i důvod pro zrušení daného výroku exekučního
titulu) ve vztahu k celému výroku, nebo je tento důvod dán pouze ve vztahu k té
části daného výroku exekučního titulu (k té části jedním stejným výrokem
uložené povinnosti), pro jejíž vymožení byl nařízen následně zastavený výkon
rozhodnutí (a není tedy dán ve vztahu k té části povinnosti uložené stejným
výrokem, ohledně které výkon rozhodnutí neprobíhal a která byla uhrazena)?“ K
tomu podotýká, že ze znění § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nelze dovodit, že
materiálně nevykonatelný exekuční titul lze napadnout výlučně v rozsahu, v
jakém byla podle tohoto exekučního titulu vedena, resp. zastavena, exekuce či
výkon rozhodnutí. Právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu je nutně
nesprávné, neboť by vedlo ke zcela absurdním výsledkům. Důsledkem právního
posouzení věci odvolacím soudem je pak skutečnost, že budou existovat jiná
rozhodnutí o jistině a příslušenství. Odklizení materiálně nevykonatelného
exekučního titulu je žádoucí a nemůže být na újmu právní jistotě účastníků
řízení.
14. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 26. 6. 2023, v němž
navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Oproti dovolatelce namítá, že
zrušením rozsudků v celém rozsahu by došlo k závažnému zásahu do právní jistoty
účastníků. Ve vztahu k jistině by pak byla žalobkyně nucena vzít žalobu
částečně zpět, neboť nebude možné již zaplacenou jistinu novým rozsudkem
přiznat.
III. Přípustnost dovolání
15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve
kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího
soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání
přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání
uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
17. Žalovaná v dovolání předkládá následující otázku: „Je-li nařízen
výkon rozhodnutí pro vymožení části povinnosti uložené částí jednoho výroku
exekučního titulu (jen pro příslušenství), který je následně zastaven z důvodu
materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, je dán důvod zmatečnosti podle §
229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (a tedy i důvod pro zrušení daného výroku
exekučního titulu) ve vztahu k celému výroku, nebo je tento důvod dán pouze ve
vztahu k té části daného výroku exekučního titulu (k té části jedním stejným
výrokem uložené povinnosti), pro jejíž vymožení byl nařízen následně zastavený
výkon rozhodnutí (a není tedy dán ve vztahu k té části povinnosti uložené
stejným výrokem, ohledně které výkon rozhodnutí neprobíhal a která byla
uhrazena)?“
18. S ohledem na to, že na řešení této otázky je napadené rozhodnutí
odvolacího soudu založeno, žalovaná závěry formulované odvolacím soudem napadá,
a uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
vyřešena, je dovolání pro její řešení ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
IV. Důvodnost dovolání
19. Dovolání však není důvodné.
20. Podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost
účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební
rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže odvolacím soudem byl
pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně
zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo
platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).
21. Podle § 52 odst. 1 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů nestanoví-li tento zákon jinak, použijí
se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
22. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek,
který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která
trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících
řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale
i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez
ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost
nespočívá na zásadě univerzality, která by umožňovala, že by ji bylo možné
podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu.
Z ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. bez pochybností vyplývá, že žaloba pro
zmatečnost je přípustná jen proti rozhodnutím v něm vyjmenovaným a že ji lze
podat jen z důvodů v tomto ustanovení obsažených [srovnej usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52/2013
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2697/2016 (dostupná, stejně jako další níže uvedená
rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz); v komentářové literatuře shodně
srovnej např. Doležílek, J. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní
řád II. (§ 201 až 376). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1811,
nebo např. Lebeda, M. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l.
Řízení sporné). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 968].
23. Není-li exekuční titul po materiální stránce vykonatelný, jde o
zmatečnost jen tehdy, jestliže v řízení o výkon rozhodnutí odvolací soud z
tohoto důvodu zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo nařízený výkon
rozhodnutí zastavil (Doležílek, J. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský
soudní řád II. (§ 201 až 376). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s.
1815). Tento závěr komentářové literatury dovolací soud sdílí.
24. Rozhodne-li odvolací soud v pravomocném usnesení, že návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nelze vyhovět, nebo byl-li pravomocně
zastaven výkon rozhodnutí (exekuce), protože k výkonu (exekuci) navržené
rozhodnutí nelze z materiálního hlediska vykonat, jde o zmatečnost, která je
důvodem ke zrušení tohoto k výkonu navrženého rozhodnutí [srovnej § 229 odst. 2
písm. c) o. s. ř.]. Zmatečnost nastává již na základě pravomocného rozhodnutí
odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce)
nebo o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), aniž by bylo možné otázku
materiální vykonatelnosti napadeného rozhodnutí znovu zkoumat v řízení o žalobě
(k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo
3477/2015, a v odborné komentářové literatuře viz Doležílek, J. In: Drápal, L.,
Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání,
Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1815 a 2183).
25. Pro tu část nároku uloženého pravomocným rozsudkem, pro který nebyla
exekuce zastavena (v dané věci ani nařízena), nejsou podmínky pro postup podle
§ 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Důvod zmatečnosti nezakládá sama nemožnost
výkonu rozhodnutí (exekuce), ale pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu o
zamítnutí (zastavení) výkonu rozhodnutí (exekuce) z tohoto důvodu. Otázku, zda
uloženou povinnost lze vykonat, proto není soud v řízení o žalobě pro
zmatečnost oprávněn posoudit jako otázku předběžnou, a to ani, kdyby se důvody
pro zastavení (zamítnutí) výkonu rozhodnutí (exekuce) vztahovaly ke všem
povinnostem uloženým překoumávaným rozhodnutím. To je v pravomoci exekučního
soudu.
26. Z uvedených východisek vyplývá, že úprava žaloby pro zmatečnost je
založena na východisku minimalizace zásahu do pravomocných soudních rozhodnutí
na základě taxativně uvedených zákonných důvodů. V režimu § 229 odst. 2 písm.
c) o. s. ř. je pak závěr o zmatečnosti spojen se základním předpokladem, že o
nevykonatelnosti rozhodl autoritativně odvolací soud, který buď návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítl, nebo nařízený výkon rozhodnutí
(exekuci) zastavil. Z tohoto také podle přesvědčení dovolacího soudu vyplývá,
že o důvod zmatečnosti ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení nemůže jít tam,
kde soudním rozhodnutím uložená povinnost byla ve prospěch oprávněného splněna
dobrovolně a návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) vůbec podán nebyl, neboť v
takovém případě schází základní předpoklad pro úvahu o zmatečnosti, který je
spojen s nuceným výkonem nesplněné uložené povinnosti. V takovém případě totiž
schází základní předpoklad pro vyslovení zmatečnosti, jímž je zamítnutí návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo jeho zastavení. To platí i v
případě, v němž je jedním soudním rozhodnutím uloženo více platebních
povinností – jako je tomu v daném případě – z nichž některé jsou splněny
dobrovolně a pouze k nesplněným povinnostem byl podán návrh na výkon rozhodnutí
(exekuci), který byl zamítnut, resp. nařízený výkon byl zastaven. To vyplývá i
z toho, že úprava § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nepojí existenci zmatečnosti
ani s případy, v nichž návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) zamítl, nebo
nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) zastavil, soud prvního stupně, ale pouze s
případy, v nichž tímto způsobem postupoval odvolací soud, resp. v dané věci
soud dovolací (Doležílek, J. In: Drápal, L. Bureš, J. a kol. Občanský soudní
řád II. (§ 201 až 376). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1815.
Dále viz bod 25 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp.
zn. 20 Cdo 2871/2020). Tím spíše to pak musí platit i tehdy, kdy ke splněné
povinnosti řízení o výkon rozhodnutí (exekuční řízení) vůbec neproběhlo.
27. Zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se může
vztahovat i jenom na část exekučního titulu ukládajícího více platebních
povinností, jestliže část z nich je splněna dobrovolně a pouze k nesplněné
povinnosti (povinnostem) je podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuci), přičemž nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) je následně zastaven pro
materiální nevykonatelnost exekučního titulu.
28. Na základě uvedeného dovolací soud uzavírá, že důvod zmatečnosti
podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přichází v úvahu pouze ve vztahu k té
části exekučního titulu, kterým byla uložena povinnost, pro jejíž vymožení byl
navržen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolání žalované
neshledal důvodným, dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
29. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval,
neboť řízení není skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, civilní část)].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu