USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: A. M., zastoupený JUDr. Sergeyem Zaripovem, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 775/8, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Janou Průchovou, advokátkou se sídlem v Praze, Drtinova 467/2a, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 71/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 22 Co 45/2024-494,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 19 C 71/2022-448, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci 6 kusů NFT tokenů definovaných na elektronické platformě OpenSea a blíže specifikovaných ve výroku I rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 22 Co 45/2024-494, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že žalovaný nemohl nabýt NFT tokeny v dobré víře, neboť k NFT tokenům a účtu žalobce byly dříve přiřazeny výstražné značky. Nelze se v tomto směru ztotožnit s argumentací soudů založenou na tom, že na tržišti LooksRare výstražné značky zřízeny nebyly, neboť na tržiště byla transakce s tokeny přesunuta z tržiště OpenSea. K posouzení dobré víry odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 112/01, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005. Nesouhlasil též s aplikací § 1109 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť nikdy nejednal s úmyslem NFT tokeny někomu dobrovolně svěřit. Naopak je na případ zapotřebí pohlížet optikou § 1111 o. z. Vyjádřil rovněž nesouhlas s tím, že by měl být sám účasten podvodu týkajícího se dispozic s NFT tokeny. Naopak chování žalovaného je nutno interpretovat jako účelové. Neposkytnutí ochrany žalobci je dále v rozporu s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
6. Dovolání žalobce trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na https://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.
10. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023 (dostupné na www.nsoud.cz)].
11. Dovolání však trpí vadami již proto, že v něm žalobce vůbec nevyložil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. má být naplněn. Rovněž žalobce nijak nevymezil zobecnitelnou právní otázku, kterou by se dovolací soud měl zabývat. Obsah dovolání je věnován konkrétní polemice se závěry odvolacího soudu v poměrech řešené věci, z níž se však nijak nepodává obecná právní otázka, kterou by žalobce předkládal dovolacímu soudu k řešení. To navíc bez vazby na již zmiňovaný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., který v dovolání zcela absentuje.
12. S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu