22 Cdo 3567/2019-503
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Městské části Praha 7, se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, IČO 00063754, zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 396/15, proti žalované J. Š., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, o povolení nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 462/2008, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019, č. j. 15 Co 455/2018-474, takto:
Dovolání se odmítá.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 6. 2018, č. j. 10 C 462/2008-451, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 4. 2019, č. j. 15 Co 455/2018-474, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu padala žalovaná dovolání, které spatřuje přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k otázce překážky věci pravomocně rozhodnuté (sp. zn. 28 Cdo 1214/2016, 20 Cdo 459/2017, 23 Cdo 104/2014). Dovozuje, že se v tomto řízení jedná o stejnou věc, která již byla řešena soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 227/2005. Totožnost účastníků je zřejmá, neboť v obou vystupovala jako žalobkyně Městská část Praha 7 a jako žalovaná J. Š. Totožnost předmětu řízení pak vyplývá i z žalobního petitu. Žalobkyně se za nezměněných skutkových tvrzení opět domáhá práva průchodu a průjezdu budovou žalované. Na tom nic nemění, že se v předchozím řízení žalobkyně domáhala práva průchodu a průjezdu ve formě věcného břemene a v tomto řízení již povolení nezbytné cesty,
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu