Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 3601/2013

ze dne 2014-04-09
ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3601.2013.1

22 Cdo 3601/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve

věci žalobkyně Letiště Příbram, s. r. o., se sídlem v Drásově, Skalka 39,

identifikační číslo osoby 27421821, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou,

advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského 289, proti žalované I. Z.,

zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168,

o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C

37/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30.

dubna 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení

3.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované

Mgr. Jiřího Kokeše. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, rozhodl, že „zřizuje ve prospěch žalobce

jakožto provozovatele Letiště Příbram, věcné břemeno, provozování letiště k

pozemkům č. parc. 452/2, č. parc. 452/171, č. parc. 452/172, č. parc. 452/190,

č. parc.. 452/192, č. parc. 452/193, č. parc. 452/210, č. parc. 452/214, č. parc. 452/215, č. parc. 452/239 a č. parc. 452/240, které se nacházejí v

katastrálním území a obci S., zapsaných na LV č. 109 u Katastrálního úřadu pro

Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, pro katastrální území a obec

S.,“ a že věcné břemeno se zřizuje za náhradu a po dobu, kdy žalobce bude

držitelem oprávnění k provozování Letiště Příbram (LKPM) – výrok pod bodem I.,

uložil žalobci, aby platil žalované – povinné z věcného břemene náhradu za

zřízení věcného břemene provozování letiště v roční výši 67.300,- Kč vždy do

31. 12. příslušného kalendářního roku (výrok pod bodem II.). Rozhodl také o

nákladech řízení (výrok pod bodem III.). K odvolání účastníků Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne

30 dubna 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku

pod bodem II. o stanovení náhrady za zřízení věcného břemene změnil tak, že

výše této náhrady činí částku 94. 220,- Kč; v dalším rozsudek soudu prvního

stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně výše náhrady,

kterou je žalobkyně povinna platit za zřízení věcného břemene. Podle § 30a

zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, za

zřízení věcného břemene provozování letiště přísluší ze strany provozovatele

letiště náhrada, a to jako roční plnění, ve výši odpovídající místně obvyklému

nájemnému k pozemku. Odvolací soud poté, co zopakoval důkazy provedené soudem

prvního stupně a dokazování doplnil, zjistil, že místně obvyklému nájemnému

odpovídá částka 7,- Kč/1 m? ročně při výměře pozemků 13.460 m?, celkem částka

94.220,- Kč (soud prvního stupně vycházel z částky 5,- Kč za m? ročně). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvádí, že

napadá „pouze částečně výrok II. v textu, že výše této náhrady činí částku

94.220,- Kč.“ Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření

žalované jsou účastnicím známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost

odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm

uvedených (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým

se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2013,

projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve

znění účinném od 1. ledna 2013. Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání tak lze podat jen z důvodu,

že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§

241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud opětovně vyslovil, že otázka správnosti stanovení obvyklé ceny

věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou (viz

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 22 Cdo

3035/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5211,

rozsudek ze dne 21. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 1897/2007). Dovolatelka tak

podle obsahu dovolání uplatňuje dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, který již uplatnit nelze. Nad rámec této

úvahy lze přisvědčit i žalované, že uplatnění tzv. novot v dovolacím řízení

není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může

žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 9. dubna 2014

JUDr.

Jiří Spáčil, CSc.

předseda

senátu