22 Cdo 369/2024

22 Cdo 369/2024-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. J. S., zastoupeného JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, proti žalované: AGROSERVIS, 1. zemědělská a.s. Višňové, IČO 49967789, se sídlem ve Višňové 358, zastoupená JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 81/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, č. j. 18 Co 43/2022-110,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 579 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Holuba.

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu k uzavření kupní smlouvy o převodu ideální ? pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY. Tvrdil, že se s účinky k 19. 4. 2011 stal vlastníkem ideální ? těchto pozemků, spoluvlastnice ideální ? pozemků převedla svůj spoluvlastnický podíl na pozemcích s právními účinky k 4. 5. 2011 na žalovanou, aniž žalobci nabídla svůj spoluvlastnický podíl ke koupi, a porušila tak jeho zákonné předkupní právo.

2. Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6 C 81/2014-76, nahradil projev vůle žalované k uzavření kupní smlouvy ve znění specifikovaném ve výroku I a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

3. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 18 Co 43/2022-110, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření kupní smlouvy ve znění specifikovaném ve výroku I rozsudku odvolacího soudu zamítl a rozhodl o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Odvolací soud dospěl k závěru, že předkupní právo žalobce bylo převodem na žalovanou porušeno a důvodná není ani námitka promlčení práva žalobce domáhat se nahrazení projevu k uzavření smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu; kupní smlouva, k jejímuž uzavření by měl být projev vůle žalované nahrazen, však neodpovídá podmínkám, za kterých žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla, neboť obsahuje prohlášení prodávající, že „převáděné nemovitosti nejsou vázány nájemní smlouvou nebo jinou smlouvou, ze které by vyplývalo pro kupujícího jakékoli omezení v užívání nemovitosti, vyjma Smlouva o nájmu pozemku uzavřenou s A. O. a. s. Pokud se ukáže toto prohlášení jako nepravdivé, kupující je oprávněn od této smlouvy odstoupit a prodávající je povinen uhradit kupujícímu veškeré náklady jemu tímto vzniklé“. Jde o ujednání, které zřizuje práva a povinnosti nad rámec zákonné úpravy kupní smlouvy a které představuje podstatnou odlišnost od smluvních podmínek, za kterých žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla. Zároveň jde o ujednání, které žalovanou znevýhodňuje, což nahrazení projevu vůle k uzavření navrhované kupní smlouvy brání.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.

6. Přípustnost dovolání shledává v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky „hmotného nebo procesního“ práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

7. Má za to, že při řešení otázky, zda je soud v řízení o nahrazení projevu vůle povinen zabývat se srovnáním všech smluvních podmínek a posoudit, zda navrhovaná kupní smlouva nabyvatele neznevýhodňuje, resp. zda se jeho postavení jako smluvní strany nezhorší ve srovnání s podmínkami, za kterých spoluvlastnický podíl nabyl, neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4846/2009, podle kterého se stejné podmínky týkají podstatných náležitostí smlouvy. Občanský zákoník ani judikatura Nejvyššího soudu nehovoří o tom, že veškerá ujednání navrhované smlouvy mají být totožná, v daném případě tak došlo k absurdní situaci, kdy odvolací soud dospěl k závěru o jednom znevýhodňujícím ustanovení, proti kterému však žalovaná, která měla více námitek proti žalobě, nic nenamítala. Šlo o vedlejší ustanovení smlouvy, které na podstatné náležitosti smlouvy nemělo vliv, odvolací soud ani nezjišťoval, zda je dané ustanovení mezi stranami sporné. Odkazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 112/2007, podle kterého nelze žalobu zamítnout jen pro nepřesnou formulaci žalobního petitu, je-li z žaloby zřejmé, čeho se žalobce domáhá.

8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná navrhuje zamítnutí dovolání, neboť souhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že odlišné ujednání smlouvy žalovanou znevýhodňuje. Dále se podrobně vyjadřuje k závěru odvolacího soudu o nedůvodné námitce promlčení, který za správný nepovažuje.

III. Přípustnost dovolání

10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod

dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při řešení dovolatelem vymezené právní otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. 13. K porušení předkupního práva spoluvlastníka došlo před 1. 1. 2014, práva a povinnosti vzniklá z porušení předkupního práva je proto třeba podle § 3028 odst. 2 části věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 741/2018, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). 14. Podle § 603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. 15. Domáhá-li se spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno, na nabyvateli (novém vlastníku), aby mu podíl nabídl ke koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák., vzniká nabyvateli na základě výzvy oprávněného povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1672/2022). 16. V rozsudku ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4846/2009, Nejvyšší soud uvedl, že porušil-li podílový spoluvlastník předkupní právo druhého spoluvlastníka převodem svého spoluvlastnického podílu na základě kupní smlouvy, v níž byla dohodnuta splatnost kupní ceny před nebo při uzavření smlouvy, a domáhá-li se opomenutý spoluvlastník vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle nabyvatele k uzavření kupní smlouvy za stejných podmínek, za jakých byl podíl převeden, není možno trvat na tom, aby tyto stejné podmínky zahrnovaly i splatnost kupní ceny. Vyšel přitom z toho, že bylo vyloučeno, aby splatnost kupní ceny byla stanovena shodně jako ve smlouvě, kterou žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla. Přestože v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uvedl, že splatnost není podstatnou náležitostí kupní smlouvy o převodu nemovitostí, závěr o tom, že stejné podmínky, za kterých se může spoluvlastník zpětného převodu domáhat, se mají vztahovat pouze k podstatným náležitostem kupním smlouvy, neučinil. 17. Žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle, včetně nahrazení projevu vůle spočívající v prohlášení prodávajícího o právních závadách váznoucích na převáděném spoluvlastnickém podílu a ujednání o možnosti odstoupit od smlouvy v případě, že se takové prohlášení ukáže jako nepravdivé. Uvedené prohlášení ve smlouvě, kterou došlo k porušení předkupního práva, obsaženo nebylo, povinnost takové prohlášení učinit a následky spojené s jeho nepravdivostí neplynou tomu, kdo kupní smlouvou převádí nemovitou věc, ani ze zákona. Nelze proto nahradit projev vůle žalované k učinění takového prohlášení a k souhlasu s právními následky pro případ, že se prohlášení ukáže jako nepravdivé. 18. Soud je návrhem na zahájení řízení vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) a v důsledku této vázanosti nesmí v případě žaloby na nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření smlouvy na navrhovaném znění smlouvy ničeho měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, publikovaný pod č. 53/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud tedy žaloba na nahrazení projevu vůle obsahuje v neprospěch žalovaného i projev vůle, který není žalovaný povinen učinit, je to důvodem pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 19. Odvolací soud není vázán důvody podaného odvolání (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), k závěru o tom, že žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy podle § 603 odst. 3 obč. zák. za jiných podmínek, než za kterých žalovaný věc nabyl, tak může dospět i z jiných důvodů, než žalovaný v odvolání namítal. Povinnost soudu zjistit, co je mezi účastníky nesporné a co sporné, se týká rozhodných skutečností (§ 118 odst. 2 o. s. ř.), nikoli právního posouzení skutečností, které byly prokázány nebo jsou mezi účastníky nesporné. 20. Odvolací soud nepovažoval žalobní petit za nepřesný, jeho rozhodnutí není tedy na řešení otázky, zda lze žalobu zamítnout jen pro nepřesnou formulaci žalobního petitu, založeno. 21. V části týkající se výroku o nákladech řízení, který byl dovoláním rovněž napaden, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

IV. Závěr a náklady řízení 22. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soudu je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 23. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje

rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 20. 6. 2024

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu