33 Cdo 4846/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka věci
žalobce Ing. P. D., zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem
Benešov, Masarykovo náměstí 225, proti žalované BORA, s. r. o., se sídlem
Dobříš, Mírové náměstí 72, zastoupené JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se
sídlem Choteč 64, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u
Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 30/2006, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Co
463/2008-378, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Co
463/2008-378, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 28. ledna 2002, č. j. 17 C 50/2001-71,
zamítl žalobu požadující, aby soud nahradil projev vůle žalované k uzavření
kupní smlouvy blíže specifikovaného znění, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002, č. j. 25 Co 119/2002-92,
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 23. ledna 2003, č. j. 17 C
50/2001-140, žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud
rozsudkem ze dne 17. září 2003, č. j. 25 Co 138/2003-191, rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud
ČR rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 33 Odo 663/2004-218, rozsudky soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 28. července 2008, č. j. 9 C
30/2006-325, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o
prodeji ideálních 5/10 domu čp. 72 na stavebním pozemku č. 82 o výměře 533 m2 a
stavebního pozemku č. 82, zapsaných u Katastrálního úřadu Příbram na LV č. 2431
pro obec a k. ú. D. (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“) za
kupní cenu 3,135.000,- Kč splatnou do 15 dnů ode dne, kdy bude žalobci doručeno
od Katastrálního úřadu v Příbrami vyrozumění o provedení zápisu jeho
vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí; současně
rozhodl o nákladech řízení. K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 12. května
2009, č. j. 25 Co 463/2008-378, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o
nákladech řízení státu. Vyšel z následujícího skutkového stavu věci, který
částečně převzal od soudu prvního stupně. Před uzavřením kupní smlouvy mezi
manžely F. a žalovanou dne 21. 5. 2001 byli spoluvlastníky předmětných
nemovitostí žalobce (v rozsahu ideální 1 /10 ), Ing. J. D. (v rozsahu ideálních
4 /10 ) a manželé F. (v rozsahu ideálních 5/10 ). K návrhu oprávněné M. K. byl
k uspokojení její pohledávky proti manželům F. ve výši 1,099.744,- Kč nařízen
výkon rozhodnutí prodejem jejich spoluvlastnického podílu k nemovitostem. Na
spoluvlastnickém podílu manželů F. vázlo zástavní právo k zajištění pohledávky
z úvěru poskytnutého jim bankou. Kupní smlouvou ze dne 21. 5. 1998 manželé F. prodali svůj spoluvlastnický podíl žalované za kupní cenu 3,135.000,- Kč (s
právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí 17. 8. 1998). Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly, že část kupní ceny ve výši 1,984.744,-
Kč si žalovaná započte na pohledávku proti manželům F., kterou jí postoupila M. K., a na další svou pohledávku, další část ve výši 1,000.000,- Kč zaplatí bance
na úhradu dluhu z úvěru zajištěného zástavním právem, a poslední část ve výši
150.256,- Kč zaplatí manželům F. do 7 dnů od doručení rozhodnutí o vkladu
vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva byla uzavřena s
odkládací podmínkou účinnosti do doby právní moci rozhodnutí soudu o zastavení
výkonu rozhodnutí. Manželé F.
sice před uzavřením kupní smlouvy nabídli
ostatním spoluvlastníkům ke koupi svůj spoluvlastnický podíl za kupní cenu
3,135.000,- Kč splatnou při podpisu smlouvy, s tím, že smlouva by byla uzavřena
s „odkládací podmínkou účinnosti do doby právní moci rozhodnutí soudu o
zastavení výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu prodávajících a
výmazu dispozičního omezení v katastru nemovitostí“, ti však předkupní právo v
zákonné lhůtě nevyužili. Poté, co se manželé F. dohodli s žalovanou na změně
způsobu úhrady kupní ceny a její splatnosti (za nichž byla posléze kupní
smlouva uzavřena), novou písemnou nabídku se změněnými podmínkami koupě již
ostatním spoluvlastníkům neučinili; o těchto změnách je informovali pouze ústně
a předložili jim k nahlédnutí písemný návrh kupní smlouvy, v němž nebyli
uvedeni jako kupující. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, při vázanosti právním názorem
dovolacího soudu, mimo jiné dovodil, že k zániku předkupního práva žalobce a
další z předkupního práva oprávněné osoby nedošlo (§ 605 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“), neboť manželé F. (z předkupního práva osoby povinné) uzavřeli s
žalovanou kupní smlouvu za jiných podmínek, než za jakých oprávněným osobám
svůj spoluvlastnický podíl nabídli ke koupi. Oprávněným osobám tak vzniklo
právo domáhat se po žalované (nabyvatelce), aby jim na základě výzvy nabídla
spoluvlastnický podíl ke koupi za podmínek, za nichž spoluvlastnický podíl
nabyla od manželů F. (§ 603 odst. 3 obč. zák.). Protože žalovaná nevyhověla
výzvě žalobce, který se dohodl s další oprávněnou osobou, že předkupní právo
uplatní sám, mohl se žalobou domáhat, aby soud nahradil projev vůle žalované
uzavřít s ním kupní smlouvu (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Oproti soudu prvního
stupně se odvolací soud dále zabýval tím, zda v posuzovaném případě byly
splněny podmínky pro nahrazení projevu vůle soudem za situace, kdy v žalobě
navrhovaná kupní smlouva neobsahuje totožné podmínky týkající se splatnosti
kupní ceny jako kupní smlouva, kterou žalovaná spoluvlastnický podíl nabyla. Zatímco v kupní smlouvě ze dne 21. 5. 1998 bylo zaplacení kupní ceny sjednáno
tak, že 95% z 3,135.000,- Kč bylo splatných nejpozději před podáním návrhu na
vklad (1,984.744,- Kč bylo splatných při podpisu smlouvy, 1,000.000,- Kč
nejpozději do podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí
a 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí), v žalobě o nahrazení projevu vůle žalobce navrhuje
splatnost kupní ceny do 15 dnů ode dne, kdy mu bude od Katastrálního úřadu v
Příbrami doručeno vyrozumění o zápisu jeho vlastnického práva do katastru
nemovitostí. Přestože původní smlouva reagovala na specifickou situaci manželů
F.
a probíhající exekuční řízení, a podmínky splatnosti tak nelze přesně
dodržet (neběží exekuční řízení, spoluvlastnický podíl již není zatížen
zástavním právem a žalobce nemá pohledávky vůči žalované způsobilé k
započtení), odvolací soud vyslovil názor, že petit žaloby by měl obsahovat
takovou splatnost, která odpovídá podmínkám, za nichž měla být koupě nabídnuta. Tomu by odpovídala splatnost částky 1,984.744,- Kč při podpisu smlouvy, částky
1,000.000,- Kč nejpozději do podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí a
částky 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení vyrozumění o zápisu vlastnického práva
nabyvatele do katastru nemovitostí. Ujednání o splatnosti, které navrhl
žalobce, je však odlišné - pro žalovanou podstatně nevýhodnější. Jelikož se
kupní smlouva, jejíhož uzavření se žalobce žalobou domáhal, ve splatnosti kupní
ceny podstatně liší od původních podmínek, a odvolací soud nemohl při vázanosti
žalobou žalobní petit měnit, žalobu o nahrazení projevu vůle žalované k
uzavření takto formulované kupní smlouvy zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Namítá, že odvolací soud zatížil
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tím, že
se neřídil § 212 o. s. ř. a nepřezkoumal věc v mezích, ve kterých se odvolatel
domáhal přezkoumání rozhodnutí. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně
jen z toho důvodu, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, který k její
žádosti neodročil jednání. Tím vymezila kvantitativní rozsah odvolacího
přezkumu. Odvolací soud však přezkoumal napadené rozhodnutí nad tento vymezený
rámec. Na rozdíl od odvolacího soudu nepovažuje rozdíl ve sjednané a navrhované
splatnosti kupní ceny za natolik podstatný a žalovanou závažným způsobem
znevýhodňující, aby nebylo možno žalobě z tohoto důvodu vyhovět. Má za to, že
kupní cenu nemohl zaplatit za stejných podmínek jako žalovaná již proto, že
nemá žádné pohledávky za žalovanou, které by byly způsobilé k započtení, a na
převáděném podílu nevázne zástavní právo k zajištění závazku žalované. Je
přesvědčen, že zákon mu ukládá pouze povinnost při řádné nabídce zaplatit kupní
cenu za nemovitost do dvou měsíců od učinění nabídky; rozdíl osmi dnů ve
splatnosti poslední splátky v uzavřené kupní smlouvě a ve splatnosti celé kupní
ceny v žalobou navrhované kupní smlouvě proto nepokládá za podstatně odlišný a
žalovanou znevýhodňující. Při podání žaloby ani neměl možnost zjistit smluvními
stranami sjednanou splatnost kupní ceny. Z uvedených důvodů navrhuje, aby
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Žalovaná má za to, že řízení není postiženo namítanou vadou, neboť odvolací
soud není vázán uplatněnými odvolacími důvody. Ztotožňuje se se závěrem
odvolacího soudu, že kupní smlouva, kterou žalobce navrhuje uzavřít, neobsahuje
totožné podmínky, za nichž spoluvlastnický podíl nabyla od povinných osob. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl,
případně zamítl. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky
(§ 10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání
opodstatněné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Zatímco zmatečnosti
nejsou v dovolání namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu,
žalobce odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tím, že přezkoumal rozsudek soudu
prvního stupně nad rozsah kvantitativního vymezení odvolacího přezkumu. Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. musí být v odvolání vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu
(odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle § 205 odst. 2 o. s. ř. lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
věci samé, odůvodnit jen tím, že a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval
věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal
vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen,
ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k
odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu
nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za
středníkem, c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový
stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných
skutečností, e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k
nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí,
neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny
(§ 205a), a g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Podle § 212 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se
odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu
prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§
205 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. rozsudek nebo usnesení,
jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1,
neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209 o. s. ř.) ve věcech
neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. žádné odvolací důvody. Podle § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. K jiným vadám řízení před soudem
prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána
náprava. Občanský soudní řád rozlišuje kvantitativní a kvalitativní rozsah odvolacího
přezkumu. Kvantitativní rozsah je vymezen v § 212 o. s. ř. v návaznosti na §
153 odst. 2 a § 206 odst. 2 o. s. ř.
Rozsah, v jakém bude rozhodnutí soudu
prvního stupně přezkoumáno, se odvíjí od toho, jak je soud vázán žalobou
(návrhem na zahájení řízení), a v jakém rozsahu nastávají účinky odvolání,
neboť rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu nesmí (logicky vzato) být
užší, než jaký je rozsah účinků odvolání, jež nutně navazují na podobu
vázanosti soudu žalobou (návrhem na zahájení řízení). Až na výjimky vyjmenované
v § 212 o. s. ř. odvolatel určením rozsahu napadení rozhodnutí soudu prvního
stupně nejen vymezuje, ohledně jakých výroků rozhodnutí soudu prvního stupně
nastane suspenzivní účinek odvolání (srovnej § 206 o. s. ř.), ale současně
stanoví meze, v nichž je odvolací soud oprávněn a povinen (po stránce
kvantitativní) rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat. Kvalitativní rozsah
je určen (obsahovým) vymezením odvolacích důvodů, tedy z jakých důvodů může
odvolací soud přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Na rozdíl od vymezení
kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, která je zásadně
určena mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního
stupně, není odvolací soud při své přezkumné činnosti po stránce kvalitativní
uplatněnými odvolacími důvody vázán. Výčet způsobilých odvolacích důvodů
uvedený v § 205 odst. 2 o. s. ř. je přitom taxativní. Odvolacím důvodem podle §
205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které
jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a/ nebo b/ o. s. ř.; tyto tzv. jiné vady
řízení nejsou způsobilým odvolacím důvodem samy o sobě (bez dalšího), ale jen
tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadami,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou vždy zmatečnosti
vyjmenované v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. (srovnej
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1072). V posuzovaném případě žalovaná v podaném odvolání vymezila rozsah přezkumu
rozsudku soudu prvního stupně tak, že se odvolává proti jeho výroku I. (o věci
samé) i proti jeho výroku II. (o nákladech řízení). Takto kvantitativně
vymezený odvolací přezkum odvolací soud překročit nemohl. Co se týče
kvalitativního vymezení odvolání, tedy odvolacích důvodů, žalovaná podle
obsahového vylíčení odvolací námitky uplatnila zmatečnostní vadu ve smyslu §
229 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud tuto námitku správně posoudil jako odvolací
důvod podle § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je
postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci. Jak bylo totiž vysvětleno, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. zahrnuje i vady zmatečnostní. Jestliže výtka žalované vystihovala
způsobilý odvolací důvod, otevřela odvolacímu soudu možnost přezkumu rozsudku
soudu prvního stupně i z jiných odvolacích důvodů, než který byl uplatněn v
odvolání. Je tudíž zřejmé, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn opodstatněně, neboť odvolací soud namítanou vadou řízení
nezatížil. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř., jímž lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce
zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že spoluvlastník, jehož předkupní
právo bylo porušeno, se může úspěšně domáhat žalobou nahrazení projevu vůle k
uzavření kupní smlouvy pouze za podmínek (zahrnujících i splatnost kupní ceny),
jež jsou totožné s těmi, za nichž nabyvatel věc nabyl od osoby z předkupního
práva povinné. Podle § 140 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), převádí-li se spoluvlastnický
podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§
116, 117). Podle § 603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se
oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu
zůstane předkupní právo zachováno. Obecná právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení § 602 a násl. obč. zák.,
se použije nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně i
všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní
(specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových
spoluvlastníků podle § 140 obč. zák. Předkupní právo podílových spoluvlastníků
je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Jestliže povinná
osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc převede, aniž ji nabídne
oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), a poruší tím předkupní právo,
nemá to za následek absolutní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel
věc získal; oprávněný má možnost, nedovolá-li se relativní neplatnosti smlouvy
(§ 40a obč. zák.), domáhat se na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku),
aby mu věc nabídl ke koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák. Na základě výzvy
oprávněného vzniká nabyvateli spoluvlastnického podílu právní povinnost
nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám
nabyl od povinného. Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný
domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke
koupi spoluvlastnického podílu (tj. učinit návrh na uzavření kupní smlouvy)
nahrazen soudním rozhodnutím. Není ovšem vyloučeno, aby oprávněný žalobou
požadoval přímo nahrazení projevu vůle nabyvatele uzavřít s ním kupní smlouvu
odpovídajícího znění (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Právní mocí rozsudku
nahrazujícího prohlášení vůle je pak kupní smlouva uzavřena (srovnej rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000, publikovaný v
Souboru pod č. C 578, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22
Cdo 1875/2005, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4, a rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3371/2008, publikovaný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2011). Protože soud je vázán
žalobou, je vyloučeno, aby při rozhodování o nahrazení projevu vůle měnil,
doplňoval či upřesňoval podstatné náležitosti kupní smlouvy.
V posuzovaném případě se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k
uzavření kupní smlouvy za zcela totožných podmínek, za nichž žalovaná nabyla
spoluvlastnický podíl od povinných, pokud jde o předmět koupě a kupní cenu. Odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že v kupní smlouvě uzavřené žalovanou
byla kupní cena v rozsahu 95 % splatná před nabytím vlastnického práva
kupujícím (žalovanou) a že v kupní smlouvě, jejíhož uzavření se žalobce žalobou
domáhá, je splatnost celé kupní ceny navrhována až po nabytí vlastnického práva
kupujícím (konkrétně do 15 dnů po doručení vyrozumění o provedení zápisu
vlastnického práva do katastru nemovitostí), dovodil, že vyhovění žalobě o
prohlášení vůle žalované k uzavření kupní smlouvy podle § 161 odst. 3 o. s. ř. neumožňuje odlišnost ve splatnosti kupní ceny podstatně znevýhodňující
žalovanou. Současně vyslovil právní názor, podle něhož oprávněný může být
úspěšný se žalobou podle § 161 odst. 3 o. s. ř., jen jestliže se jí domáhá
nahrazení projevu vůle nabyvatele k uzavření kupní smlouvy za totožných
podmínek, za nichž nabyvatel věc nabyl od povinné osoby, zahrnujících i
splatnost kupní ceny. Tak by tomu v posuzovaném případě bylo, jestliže by část
kupní ceny ve výši 1,984.744,- Kč byla splatná při podpisu smlouvy, část ve
výši 1,000.000,- Kč nejpozději do podání návrhu na vklad vlastnického práva do
katastru nemovitostí a část ve výši 150.256,- Kč do 7 dnů od doručení
vyrozumění o zápisu vlastnického práva nabyvatele do katastru nemovitostí. S
těmito právními závěry se dovolací soud neztotožňuje. Nelze totiž přehlížet, že
kupní smlouva mezi manžely F. a žalovanou jakožto dvoustranný právní úkon
vznikla (byla uzavřena) v okamžiku, kdy úplné a bezpodmínečné přijetí
(akceptace) návrhu na uzavření smlouvy (oferty) nabylo účinnosti, tj. kdy došlo
navrhovateli (§ 44 obč. zák.). Návrh na uzavření (kupní) smlouvy je
jednostranným projevem vůle, kterým navrhovatel (oferent) navrhuje druhé straně
uzavření smlouvy (§ 43a odst. 1 obč. zák.); přijetí návrhu na uzavření kupní
smlouvy je rovněž jednostranným právním úkonem, jímž subjekt, jemuž byl návrh
určen (akceptant), projevuje vůči oferentovi vůli přijmout návrh. Jde-li o
smlouvu o převodu nemovitosti, pro niž zákon předepisuje písemnou formu, musí
být návrh smlouvy i jeho přijetí učiněno písemně, přičemž písemné projevy vůle
subjektů smluv včetně jejich podpisů musí být na téže listině (§ 46 obč. zák.). Je přitom obvyklé a přirozené, že konsenzu (vzájemné shodě subjektů) předchází
smluvní vyjednávání, tedy proces, ve kterém se tvoří obsah kupní smlouvy,
jejímiž podstatnými náležitostmi (essentialia negotii) jsou jen předmět koupě a
kupní cena (§ 588 obč. zák.). Předpokladem platnosti kupní smlouvy přitom není
ujednání o splatnosti kupní ceny, která může, ale také nemusí, být sjednána. V
rámci smluvní volnosti si účastníci mohou sjednat splatnost kupní ceny současně
s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (koupě z ruky do ruky) nebo později než
dojde k odevzdání a převzetí předmětu koupě (koupě na úvěr) anebo předem a ke
splnění předmětu koupě dojde dodatečně (prenumerační koupě).
Není-li splatnost
plnění z kupní smlouvy sjednána a není-li něco jiného obvyklého vzhledem k
povaze smlouvy nebo okolnostem, za nichž byla uzavřena, mají obě strany plnit
bez zbytečného odkladu (§ 591 obč. zák.). Smluvní strany tudíž mají širokou
smluvní volnost, v rámci níž si mohou dohodnout splatnost kupní ceny. Není
vyloučen ani případ, kdy kupní cena je uhrazena před nebo při uzavření kupní
smlouvy. V daném případě, kdy žalobce se žalobou domáhá nahrazení projevu vůle
žalované uzavřít s ním kupní smlouvu, je ovšem vyloučeno, aby splatnost kupní
ceny byla v soudním rozhodnutí stanovena shodně jako v kupní smlouvě uzavřené
mezi manžely F. a žalovanou. Je tomu tak proto, že k uzavření kupní smlouvy
dojde v okamžiku, kdy se žalobě vyhovující rozsudek stane pravomocným. Protože
z vyložených důvodů nepřipadá v úvahu, aby splatnost (části) kupní ceny byla
určena ke dni uzavření smlouvy, nemůže obstát právní závěr odvolacího soudu, že
v posuzovaném případě mohl žalobce (oprávněný) uspět se žalobou podle § 161
odst. 3 o. s. ř., jen tehdy, jestliže by se jí domáhal nahrazení projevu vůle
žalované (nabyvatelky) k uzavření kupní smlouvy za totožných, resp. srovnatelných podmínek, zahrnujících i splatnost kupní ceny, za nichž nabyla
spoluvlastnický podíl od povinné osoby. Protože se žalobci podařilo prostřednictvím námitek uplatněných v rámci
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnit správnost
napadeného rozhodnutí, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 věta první
o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst.
1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu