U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobce K. H., zastoupeného JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou se sídlem
ve Vysokém Mýtě, Javornického 138, proti žalovanému F. Č., zastoupenému Mgr.
Blankou Duškovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, náměstí gen. Knopa 837, o
vydání motorového vozidla, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.
zn. 5 C 10/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 22. září 2014, č. j. 24 Co 338/2014-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
3 001,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně
Mgr. Blanky Duškové.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem
ze dne 22. září 2014, č. j. 24 Co 338/2014-40, potvrdil rozsudek Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí („soud prvního stupně“) ze dne 18. června 2014, č. j. 5
C 10/2014-17, který zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému byla
uložena povinnost vydat žalobci motorové vozidlo Škoda 1000 MB, RZ UOA 44-39,
VIN 268631, rok výroby1968.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod
uvedený v § 241a o. s. ř.
Obsah rozsudků obou soudů, dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy,
proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Z obsahu dovolání se žádná podmínka přípustnosti nepodává.
Žalobce v dovolání tvrdí nové skutečnosti; to je však nepřípustné. Pro
rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí
odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). Dovolací řízení je řízením
přezkumným, a proto nelze přihlížet k novým tvrzením dovolatele. Dovolací soud
je též vázán skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení (k tomu srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013 -
www.nsoud.cz). Hodnocení důkazů nelze podle občanského soudního řádu účinného
od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod
číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Nelze přisvědčit námitce žalobce, že v jeho konkrétním případě nebyl dodržen
princip spravedlnosti, neboť nalézací soudy nepřihlédly k individuálním
okolnostem daného případu a neposoudily jej z pohledu § 3 odst. 1 občanského
zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“) a § 3 odst. 3 občanského zákoníku č.
89/2012 Sb. („o. z.“), který lze na danou věc aplikovat s odkazem na § 3030 o.
z.
Vlastnické právo k věci lze nabýt jen z důvodů stanovených zákonem. Nalézací
soudy učinily skutkové zjištění, že vozidlo, které je předmětem tohoto řízení,
bylo sice pořízeno za trvání manželství, ale z výlučných prostředků jeho
manželky získaných darem od jejích rodičů, proto se nestalo součástí
bezpodílového spoluvlastnictví manželů a následně společného jmění manželů (to
vyplývá z § 143 odst. 1 obč. zák., viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 21. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 4514/2010, www.nsoud.cz). Vozidlo bylo ve
výlučném vlastnictví manželky dovolatele, která s ním mohla nakládat bez
souhlasu manžela a platně je převést na žalovaného. Důvodem pro nabytí
vlastnického práva nemohlo být žalobcem tvrzené „morální právo“ na vlastnictví
vozidla zdůvodněné tím, že výlučně on se o vozidlo staral, k jeho užívání se
vážou jeho vzpomínky a používal je i při péči o rodiče manželky. Takový důvod
nabytí vlastnictví zákon nezná. Z výše uvedeného je patrné, že dovolatel
neuvádí nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu nevybočilo z rozhodovací praxe dovolacího
soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Jiří
Spáčil, CSc.
předseda senátu