22 Cdo 4131/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci
žalobkyně PROFISTAV Litomyšl, a. s., IČO 27742741, se sídlem v Litomyšli,
Tyršova 231, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci
Králové, Palackého 359, proti žalované MUDr. H. J., bytem v L., B. 94,
zastoupené Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem v České Skalici, Lidická
363, o zaplacení 1.062.777 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve
Svitavách pod sp. zn. 10 C 940/2003, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2008, č. j. 22 Co
724/2007-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové ve výroku I. potvrdil
rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. srpna 2007, č. j. 10 C
940/2003-165, pokud jím byla žalované ve výroku II. uložena povinnost zaplatit
žalobkyni 959.889 Kč, ve výroku VI. povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení
a ve výroku VIII. povinnost nahradit státu náklady řízení. Ve výroku III.
rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na
odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v
odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které
nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v
odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v
nesprávném právním posouzení věci. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010 (uveřejněné na
internetových stránkách www.nsoud.cz). Jestliže tedy žalovaná v odvolacím
řízení nezpochybnila závěr soudu prvního stupně, že uznání závazku se za života
manžela žalované vztahovalo pouze na něj, a proto nebylo na místě zabývat se
námitkou neplatnosti uznání, a jestliže se tudíž odvolací soud touto otázkou
konkrétně nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním
posouzení věci.
Pokud jde o otázku splatnosti ceny díla, se kterou žalovaná odkazuje na obsah
svého odvolání, je rozhodující, že žalovaná se v odvolání nijak nevypořádávala
s argumentem o významu smluvního ujednání, na základě kterého odvolací soud
závěr o splatnosti ceny odůvodnil. Žalovaná tak otázku, kterou řešil odvolací
soud, nezpochybňuje, a tudíž zde není, co by měl dovolací soud vyřešit.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není dovolání
přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29
Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
4/2003).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni
podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči
žalované právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu