22 Cdo 4399/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta, ve věci
žalobců: a) MUDr. L. K. a b) MUDr. D. K., zastoupených advokátem, proti
žalovaným: 1) J. M., 2) M. S., 3) K. S., 4) Z. Č., a 5) Ing. I. J., žalovaným
1), 2) a 5) zastoupeným advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u
Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 C 227/2001, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. února 2007,
č. j. 12 Co 915/2006-241, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13.
února 2007, č. j. 12 Co 915/2006-241, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Okresní soud v Přerově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
21. prosince 2005, č. j. 6 C 227/2001-219, pod bodem I. výroku zřídil věcné
břemeno spočívající v právu průchodu a průjezdu přes pozemky parcelních čísel
73 a 75/24 v kat. území P. ke garáži postavené na pozemku parc. č. 75/22 v kat.
území P., zatěžující pozemky parcelních čísel 73 a 75/24 ve prospěch vlastníků
pozemku parc. č. 75/22 a garáže na něm postavené. Pod bodem II. určil, že
vlastníci pozemku parc. č. 75/22 a garáže na něm postavené nejsou povinni
podílet se na opravách a zachování věcí, které jsou předmětem tohoto věcného
břemene. Pod bodem III. uložil vlastníkům pozemků parcelních čísel 73 a 75/24
strpět průchod a průjezd k pozemku parc. č. 75/22 a ke garáži na něm postavené
v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2817-18/2002 z 20. 5. 2005,
vyhotoveným J. S. G., který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. Pod bodem
IV. uložil žalobcům, aby zaplatili společně a nerozdílně žalovaným za řízení
věcného břemene částku 10 000,- Kč. Pod body V. a VI. rozhodl o nákladech
řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky
(v režimu společného jmění manželů) garáže postavené na pozemku parc. č. 75/22
z tohoto pozemku v kat. území P. na základě kupní smlouvy z 30. 4. 1990,
registrované 22. 5. 1990, týkající se garáže, a na základě kupní smlouvy z 27.
10. 1992 ohledně pozemku parc. č. 75/22. Žalovaní jsou tamtéž podílovými
spoluvlastníky domu č. p. 162 na pozemku parc. č. 73, tohoto pozemku a pozemku
parc. č. 75/22. Přístup k pozemku a garáži žalobců je pouze po pozemku
žalovaných parc. č. 73 přes průjezd domu č. p. 162, neboť nemovitosti žalobců
se nacházejí v obestavěném dvoře domu č. p. 162. Soud prvního stupně se
postavil na stanovisko, že za této situace jsou žalobci v souladu s § 151o
odst. 3 ObčZ „oprávněnými osobami stavby, kteří nejsou současně vlastníky
přilehlého pozemku“, pro které lze zřídit věcné břemeno průchodu a průjezdu
přes pozemky parcelních čísel 73 a 75/24 ve vlastnictví žalovaných. K odkazu
žalovaných na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“)
z 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003, uvedl, že „v dané věci se však nejedná
o zřízení věcného břemene práva průchodu a průjezdu budovou, nýbrž v dané věci
se jedná o zřízení práva průchodu a průjezdu přes pozemek náležející žalovaným.
Daný pozemek prochází průjezdem domu č. p. 162, přičemž do dvora tohoto
obytného domu, v němž se nachází podnikatelské objekty a garáže dalších
vlastníků odlišných od vlastníků domu č. p. 162, je vstup branou. … průjezd a
dvůr tedy nejsou prostorem zřízeným za tím účelem, aby bylo zabráněno přístupu
cizích osob na dvůr a do objektu bydlení. Průjezd je v době výkonu
podnikatelské činnosti veřejně přístupným prostorem pro podnikající subjekty a
jejich dodavatele, příp. zákazníky“. Při stanovení náhrady za zřízení věcného
břemene vycházel ze znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství, kdy bylo
zohledněno, že žalobci využívají příjezd do garáže jednou až dvakrát týdně, na
rozdíl o jiných subjektů, které pozemky žalovaných využívají každodenně, příp.
i k podnikatelským účelům.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací k
odvolání žalovaných 1), 2) a 5) rozsudkem ze dne 13. února 2007, č. j. 12 Co
915/2006-241, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Dále
rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního
stupně, jakož i s jeho závěrem, že žalobci jsou „oprávněnými osobami, pro něž
lze v souladu s § 151o odst. 3 ObčZ zřídit věcné břemeno práva průchodu a
průjezdu přes pozemek parcelní č. 73 a 75/24“. Neakceptoval však jeho závěr,
„že v dané věci se nejedná o zřízení věcného břemene práva průchodu a průjezdu
budovou, nýbrž se jedná o zřízení práva průchodu a průjezdu přes pozemek
náležející žalovaným“. Po doplnění dokazování zopakováním listinných důkazů a
znaleckými posudky Ing. D. H. a Ú. s. i. V.U.T. B. odvolací soud na rozdíl od
soudu prvního stupně dospěl k závěru, že na souzený případ je třeba aplikovat
rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003, „podle
kterého ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ lze zřídit jen právo cesty přes pozemek,
nikoliv přes budovu, tj. tak, že by cesta využívala budovu a vedla by přes její
součást“. V daném případě pozemek parc. č. 73 není přilehlým pozemkem ve smyslu
§ 151o odst. 3 ObčZ, neboť se jedná pouze o průchod a průjezd obytným domem,
určeným k bydlení, a uzavřeným dvorem ležícím při takovém objektu. Žalobci se
proto nemohou oprávněně domáhat zřízení předmětného věcného břemene.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že není možné, aby jim
nemohlo být soudem zřízeno věcné břemeno podle § 151o odst. 3 ObčZ, neboť by
pak vlastník stavbu nemohl užívat, čímž by byl zbaven základních práv
vlastníka a bylo by porušeno právo žalobců na ochranu obsahu vlastnického práva
podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Nejde o nepřípustný zásah do
vnitřní části domu, který by měl omezovat jeho vlastníky při výkonu
vlastnického práva. Zřízení věcného břemene by posílilo právní jistotu žalobců
a k právnímu zajištění stavu, který již fakticky existuje. S poukazem na § 76
odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění po novele č.
670/2004 Sb., namítli ještě, že „proč na jedné straně by stavebnímu úřadu bylo
dáno právo zřizovat věcné břemeno, omezující velmi podstatně vlastníka
nemovitosti vedením rozvodných tepelných zařízení, zatímco věcné břemeno
zřizované podle § 151o odst. 3 ObčZ by v případě průjezdu, jinak veřejně
přístupného, soudem zřízeno být nemohlo“. Pokud by rozsudek odvolacího soudu
zůstal nezměněn, vůči žalobcům by šlo o stav v rozporu s dobrými mravy.
Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 1), 2) a 5) navrhli odmítnutí dovolání. Podle názoru
žalovaných skutkové zjištění, že pozemek par. č. 73 není přilehlým pozemkem,
neboť jde o průchod a průjezd obytným domem, vede k nemožnosti aplikace § 151o
odst. 3 ObčZ.
Žalovaní 3) a 4) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno
oprávněnými osobami včas, řádně zastoupenými advokátem a že je přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přezkoumal
napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolateli uplatněných
dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) není-li vlastník
stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě
nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno
ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že pozemek parc. č. 73
není přilehlým pozemkem ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ, neboť se jedná pouze o
průchod a průjezd obytným domem, určeným k bydlení, a uzavřeným dvorem ležícím
při takovém objektu. Názor odvolacího soudu, že soud nemůže zřídit podle § 151o
odst. 3 ObčZ věcné břemeno, které by zatěžovalo pozemek, na němž se nachází
stavba, resp. že takový pozemek nemůže být považován za přilehlý ve smyslu
tohoto ustanovení, není správný.
Na již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo
1274/2003, publikovaný pod č. C 2672 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,
vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck, navázal rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 6.
2008, sp. zn. 22 Cdo 1593/2007, publikovaný na internetových stránkách
Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz). Podle tohoto novějšího rozhodnutí, má-li být
zřízeno právo cesty ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ také přes místo, kde se
nachází stavba, je nutné rozlišovat, zda má jít o podjezd či průjezd stavbou,
tedy zda taková cesta má vést po povrchu nezastavěného pozemku nebo po stavebně
upravené ploše, která je součástí stavby, jež plochu průjezdu obklopuje. Je
tedy třeba rozlišovat, zda věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, v daném
případě žalobců, spočívající v právu cesty, má vést skrze dům č. p. 162 či
podjezdem pod ní. Podstatným hlediskem pro takové rozlišení bude, zda taková
cesta má vést po povrchu pozemku (jeho části), na němž dům nestojí nebo po
stavebně upravené ploše, která je součástí stavby, jež prostor průjezdu
obklopuje. V daném případě není dosud jednoznačně zřejmé, o kterou z uvedených
možností (podjezd či průjezd) by mělo jít.
Vyšel-li odvolací soud ve svém rozhodnutí ze závěru, že podle § 151o odst. 3
ObčZ je vyloučeno zřízení věcné břemeno spočívající v právu cesty též přes
pozemek, na němž se nachází budova žalovaných, přičemž neměl vyřešeno, zda přes
něj vede průjezd či podjezd, nelze jeho právní posouzení věci považovat za
správné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního
posouzení věci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. František B a l á k
předseda senátu