22 Cdo 4811/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka
ve věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. M. M., o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v
Jičíně, pod sp. zn. 7 C 46/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2007, č. j. 25 Co 175/2007-101, takto
:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2007, č. j. 25 Co
175/2007 a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. ledna 2007, č. j. 7 C
46/2006-84, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31.
ledna 2007, č. j. 7 C 46/2006-84, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce
domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 274
zapsanému u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště J. pro
katastrální území H. L. u J. (dále též jen „předmětný pozemek“) – (výrok I.
rozsudku) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.
rozsudku).
Soud prvního stupně se při posouzení důvodnosti žaloby žalobce zabýval nejprve
existencí podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku (bez
ohledu na katastrální zápis) z pohledu nabývacího titulu žalobce, který svůj
spoluvlastnický podíl dovozoval z darovací smlouvy uzavřené mezi ním a J. M.
dne 10. února 2005, jejíž platnost byla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna.
Soud prvního stupně neshledal uvedenou darovací smlouvu neplatnou pro rozpor s
§ 38 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť vzal za prokázáno, že
dárce byl v době uzavření darovací smlouvy způsobilý k právním úkonům a
současně nebylo prokázáno, že by při jejím uzavření jednal v duševní poruše,
která by ho činila k takovému úkonu neschopným.
Darovací smlouvu však shledal soud prvního stupně neplatnou z důvodu porušení
předkupního práva žalovaného jako podílového spoluvlastníka, neboť před
uzavřením darovací smlouvy mu ze strany dárce nebyl nabídnut spoluvlastnický
podíl k odkoupení a žalovaný se pro porušení svého předkupního práva dovolal
relativní neplatnosti darovací smlouvy. Ve vztahu k úpravě předkupního práva
obsažené v § 140 obč. zák. soud prvního stupně učinil závěr, že předkupní právo
se vztahuje i na převody spoluvlastnických podílů darovací smlouvou. Na základě
neplatné darovací smlouvy tak nemohlo dojít k převodu spoluvlastnického podílu
na žalobce, podílové spoluvlastnictví účastníků nevzniklo, a žaloba na zrušení
a vypořádání podílového spoluvlastnictví proto nemůže být důvodná.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13.
června 2007, č. j. 25 Co 175/2007-101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
(výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.
rozsudku). Ve vztahu k výhradní odvolací námitce směřující ke zpochybnění
výkladu § 140 obč. zák. soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil (s
rozvedením argumentace soudu prvního stupně) se soudem prvního stupně potud, že
předkupní právo podílového spoluvlastníka dopadá i na případy převodu
spoluvlastnických podílů darovací smlouvou. Jestliže pak předkupní právo
žalovaného jako podílového spoluvlastníka byla porušeno a žalovaný se dovolal
relativní neplatnosti darovací smlouvy, nemohl se žalobce stát vlastníkem
spoluvlastnického podílu, který na něj měl být darovací smlouvou ze dne 10.
února 2005 převeden, a nemůže se proto domáhat zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s přípustností dovozenou
podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro
řešení otázky zásadního právního významu a uplatnil dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za otázku zásadního právního významu
považoval posouzení, zda předkupní právo spoluvlastníků ve smyslu § 140 obč.
zák. se vztahuje i na případ darování jakožto formy bezúplatného převodu
spoluvlastnického podílu. S podrobnou argumentací obsaženou v dovolání pak
dovozoval, že předkupní právo nemůže být vztaženo na převody spoluvlastnických
podílů darovací smlouvou, neboť opačný výklad neodpovídá logickému a
systematickému výkladu, požadavku na spravedlivé vymezení práv spoluvlastníků a
podstatě darovací smlouvy. Navrhl proto zrušení rozsudků soudů obou stupňů a
vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání, když se ztotožnil s právními závěry soudů
obou stupňů ohledně neplatnosti uzavřené darovací smlouvy pro porušení jeho
předkupního práva. Ve shodě s nalézacími soudy uzavřel, že předkupní právo
podílového spoluvlastníka ve smyslu § 140 obč. zák. dopadá nejenom na případy
úplatných, ale také bezúplatných převodů spoluvlastnických podílů, neboť tím je
zajištěna možnost dosavadního okruhu spoluvlastníků kvalitativně i
kvantitativně ovlivnit okruh podílových spoluvlastníků. Rozhodne-li se tedy
spoluvlastník nakládat se svým spoluvlastnickým podílem mimo okruh osob jemu
blízkých, je povinen ho nabídnout oprávněné osobě – spoluvlastníku. Nabídka
musí mít povahu návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a obč. zák. a musí
obsahovat ohlášení všech podmínek, za nichž lze správo na nabytí předmětu koupě
realizovat, což ze strany dárce (strýce žalovaného) splněno nabylo.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. června 2007.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je přípustné i důvodné, neboť na řešení dovolatelem vymezené otázky
zásadního právního významu je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a odvolací
soud tuto otázku posoudil v rozporu s hmotným právem.
Podle ustanovení § 140 obč. zák. převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají
spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117).
Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit
podíl poměrně podle velikosti podílů.
K otázce, zda se předkupní právo podílových spoluvlastníků vztahuje i na
případy darování spoluvlastnického podílu jakožto formy bezúplatného převodu,
se Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozsudku ze dne 20. října 2008, sp. zn. 22
Cdo 2408/2007 (uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České
republiky – www.nsoud.cz a v časopise Právní rozhledy, 2009, č. 5, str. 184) se
závěrem, že předkupní právo podílového spoluvlastníka se při převodu
spoluvlastnického podílu na základě darovací smlouvy neuplatní, přičemž od
tohoto závěru pak neshledal důvod se odchýlit ani v předmětné věci a na
argumentaci obsaženou v uvedeném rozhodnutí v plném rozsahu odkazuje. Uvedený
právní názor pak je pak v souladu i s převažujícími závěry vyslovenými v
odborné literatuře (k tomu srovnej : Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a
kol. Učebnice Občanské právo hmotné. Sv. I. 4. vyd. Praha : ASPI, 2005, s. 374
a 375, Ježek, M. Bezúplatný převod (darování) a předkupní právo dle § 140 obč.
zák. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119; Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník.
Velký akademický komentář, Linde Praha, 2008, s. 628). Ke shodnému názoru se
Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku ze dne 24. února 2009, sp. zn. 22 Cdo
3188/2006 (uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České
republiky – www.nsoud.cz), přičemž neshledal důvodu se od uvedených závěrů
odchýlit ani v souzené věci.
Vyšly-li nalézací soudy z jiného právního názoru, spočívá jejich rozhodnutí na
nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b
odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud
prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §
243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. , v. r.
předseda senátu