22 Cdo 490/2024-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce K. Ž., zastoupeného Mgr. Jiřím Nejdlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, proti žalované J. K., zastoupené Mgr. Martinem Oudou, advokátem se sídlem v Plzni, Palackého 70/1, o 217 154 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 192/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2023, č. j. 14 Co 37/2023-68, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 471 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Oudy.
1. Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. 6 C 192/2022-51, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2022, č. j. 6 C 192/2022-61, řízení dle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. 14 Co 37/2023-68, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. V dovolání uvádí, že předmětem řízení byl jeho nárok na zaplacení náhrady za úhradu společných závazku po rozvodu manželství. Nesouhlasí s právním posouzením nalézacích soudů, že žalobou uplatněný nárok uplatnil již v řízení o vypořádání společného jmění, dovolací důvod spatřuje „v rozhodnutí právní otázky dovolacím soudem jinak než soudy prvního a druhého stupně a dále má žalobce za to, že předmětná právní otázka nebyla doposud v rozhodovací praxi řešena“. Společné závazky účastníků uhradil v insolvenčním řízení co do částky 434 308 Kč, a to po rozvodu manželství, minimálně tedy musela nastat zákonná fikce vypořádání těchto závazků. Na nárok žalobce tak nelze hledět jako na nárok z vypořádání společných závazků vyřešený v řízení o vypořádání společného jmění.
5. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
6. Žalovaná k dovolání uvedla, že soud se v řízení o vypořádání společného jmění právním režimem splátek uhrazených na společné dluhy v insolvenčním řízení zabýval. Nejde ani o právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, nalézací soudy posoudily otázku překážky věci rozhodnuté v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
7. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16).
12. Žalobce žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, neformuluje, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil. Dovolání tak představuje pouhou obecnou polemiku s napadeným rozhodnutím.
13. Dovolání žalobce postrádá řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 6. 3. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu