22 Cdo 498/2025-509
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. Š., zastoupené Mgr. Lenkou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 429/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 54 Co 146/2024-480, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 54 Co 146/2024-480, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 19 C 429/2020-416, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vrací k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 19 C 429/2020-416, rozhodl o vypořádání společného jmění manželů (dále i „SJM“) tak, že do vlastnictví žalovaného přikázal rozestavěný dům umístěný na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, a finanční prostředky a podílové listy na účtech, které ve výroku I specifikoval, do vlastnictví žalobkyně přikázal finanční prostředky na účtech specifikovaných ve výroku II, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu 1 736 265,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI).
2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 54 Co 146/2024-480, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že výši vypořádacího podílu určil na 1 713 847,28 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku i ve výrocích I a II potvrdil (výroky I a II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-V rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud vycházel shodně jako soud prvního stupně ze zjištění, že rozestavěný dům v SJM je postaven na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného, pozemky ve výlučném vlastnictví žalovaného je rovněž obklopen. Hodnotu domu stanovenou na základě provedeného znaleckého posudku na 3 200 000 Kč považoval za správně určenou, neboť při jejím určení byly zohledněny i náklady, které bude třeba vynaložit na kolaudaci, dále výskyt radonu a řešení vytápění. Zohledněna byla i právní vada spočívající v umístění stavby na pozemku jednoho z manželů, neboť soud prvního stupně vyšel při vědomí této vady ze spodní hranice stanovené znalcem. Odvolací soud neshledal ani důvody pro ocenění k jinému okamžiku než k okamžiku vyhlášení rozsudku a znalecký posudek, na jehož základě byla cena stanovena, považoval za dostatečně aktuální. Ke změně výše částky na vypořádání přistoupil z důvodu mylného započtení prostředků přikázaných žalovanému za hodnotu podílových listů, které součást SJM netvořily. II. Dovolání
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky ocenění stavby s ohledem na existenci právní závady. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 367/2013 a namítá, že znalec nezohlednil skutečnost, že stavba stojí na pozemku v jeho výlučném vlastnictví. Přes tuto právní závadu určil hodnotu stavby tak, že od hodnoty stavby s pozemkem odečetl hodnotu pozemku, což je v příkrém rozporu nejen s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale i se zákonem o oceňování majetku. Soud poté právní závadu zohlednil jen tak, že cenu určil při spodním intervalu hodnoty stavby určené znalcem, tato hodnota však zohlednila jen vady faktické, o právní vadě není v posudku jakákoli zmínka. Způsob ocenění právní závady tak, jak vyplývá ze zákonné úpravy a z rozhodnutí dovolacího soudu, nerespektoval znalec ani soud prvního stupně a odvolací soud, neboť konkrétní metodiku ocenění zcela opomenuly. Zjevně nesprávný postup při ocenění stavby pak vedl ke stanovení vypořádacího podílu v nesprávné výši v neprospěch žalovaného.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky odvolacího soudu ve výroku II a soudu prvního stupně ve výroku III zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
11. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při řešení otázky ocenění stavby na cizím pozemku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013 (dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). V něm Nejvyšší soud uvedl, že jestliže stavba v SJM leží na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, soud musí přihlédnout k tomu, že se stavba nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tuto skutečnost zohlednit při stanovení výše náhrady za vyloučení jednoho z manželů z majetkového společenství k této stavbě.
V takovém případě je totiž majetková újma tohoto z manželů, který je vylučován ze spoluvlastnictví k této stavbě, nižší, než by byla v případě, že by šlo o stavbu na pozemku, ke kterému by měl i tento manžel (spolu)vlastnické právo. Jinak řečeno jde o to nahradit to, o co jeden z manželů přichází, nikoliv rozdělit výhodu, kterou faktický získává druhý z manželů tím, že jde o dům na jeho pozemku. Nestačí tedy, je-li od ceny domu s pozemkem odečtena cena pozemku. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud např. i v rozsudcích ze dne 23.
10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4250/2010, a ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4901/2017, nebo v usnesení ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2885/2019.
13. Shodné závěry se uplatní i pro vypořádání SJM zaniklého po 1. 1. 2014. Rovněž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3001/2024, Nejvyšší soud s odkazem na výše citovanou judikaturu dovolacího soudu připomněl, že jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů, je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu, a to zejména při úvaze o prodeji třetí osobě, která by byla zcela odlišná od vlastníka pozemku.
14. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí z ceny společné rozestavěné stavby zjištěné soudem prvního stupně. Ten určil hodnotu stavby na základě znaleckého posudku, kterým znalec stanovil cenu stavby bez zohlednění právní vady spočívající v umístění stavby na cizím pozemku. Ve znaleckém posudku uvedl, že vzhledem k tomu, že stavba rodinného domu na pozemku jiného vlastníka není předmětem obvyklého obchodního styku, neurčil cenu obvyklou, ale tržní. Tu určil na základě srovnání cen srovnatelných staveb nabízených s pozemkem (zastavěným i přilehlým), zjištěním průměrné ceny přepočtené na 1 m2 stavby (z celkové ceny stavby s pozemkem), použitím takto zjištěné průměrné ceny za 1 m2 stavby na předmětnou stavbu s uvažovanou přiměřenou (nižší) velikostí pozemku a následným odečtením ceny pozemku zastavěného a přilehlého ke stavbě účastníků.
Od takto stanovené ceny odečetl dále náklady nutné k dokončení stavby (přípojka vody, podklady ke kolaudaci, eliminace radonového zatížení), po započtení možné 5% odchylky (kladné i záporné) stanovil cenové rozmezí (3 200 000 Kč až 3 550 000 Kč) a uvedl, že z důvodů vad a specifik stavebních konstrukcí indikuje výslednou tržní hodnotu spíše v dolní polovině cenového intervalu (3 200 000 Kč až 3 400 000 Kč). K dotazu soudu na zohlednění právní vady znalec uvedl, že stavba není typická, proto hodnotu určil intervalem a je na soudu, aby s tím intervalem pracoval (nikoli tedy, že „v případě, že by soud dospěl k závěru, že je potřeba zohlednit další závady, např. právní závadu, tak je potřeba stanovit hodnotu domu u spodní hranice daného intervalu“, jak v odůvodnění svého rozsudku uvedl soud prvního stupně).
Právní vadu spočívající v umístění stavby na cizím pozemku tak zohlednil nikoli znalec, ale sám soud prvního stupně, a to určením ceny stavby na dolní hranici cenového rozmezí stanoveného znalcem bez zohlednění této právní vady. Taková interpretace znaleckého posudku řádné zohlednění právní vady nepředstavuje, neboť samotnou obtížnější obchodovatelnost stavby na cizím pozemku do výsledné ceny nepromítá. Není ani zřejmé, z jakého důvodu považoval odvolací soud za dostatečné zohlednění uvedené právní vady určení ceny na dolní hranici intervalu stanoveného znalcem pro cenu stavby bez takové vady, tedy na základě čeho dospěl k závěru, že by stavbu na cizím pozemku bylo možné reálně prodat za cenu, která se od ceny samotné stavby na vlastním pozemku neodchyluje vůbec nebo jen o maximálně 5,88 % (při určeném rozmezí 3 200 000 Kč až 3 400 000 Kč).
V.
Závěr
15. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku, proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil. Důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
16. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
17. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu