22 Cdo 612/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Stanislavou Proškovou, advokátkou se
sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí 299, proti žalované ŽELVA B. P.
IMPORT – EXPORT s. r. o. se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Mladoboleslavská 663,
IČO: 62586068, zastoupené Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem v Praze 2,
Nad Petruskou 1, o určení vlastnického práva ke štítové zdi, vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 91/2012, o dovolání žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2013, č. j. 32 Co
228/2013-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů
dovolacího řízení
2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně
žalobce JUDr. Stanislavy Proškové.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
27. února 2013, č. j. 15 C 91/2012-113, určil, „že výlučným vlastníkem zdi mezi
budovou č. p. 662 na pozemku parc. č. st. 638 a budovou č. p. 661 na pozemku
parc. č. st. 811, oběma zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním
úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, katastrální
území a obec B., a to v části neobestavěné budovou č. p. 662, tj. v části
přesahu nad střechou a podél domu č. p. 662 až po střechu domu č. p. 661, je
žalovaná, jakožto vlastník budovy č. p. 661“ (výrok I.). Zastavil řízení v
části vzájemného návrhu žalované, kterým se domáhala „určení vlastnického práva
ke zdi mezi budovou č. p. 662 na pozemku parc. č. st. 638 budovou č. p. 661 na
pozemku parc. č. st. 811, oběma zapsanými v katastru nemovitostí vedeném
Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá
Boleslav, katastrální území a obec B., a to v části obestavěné budovou č. p. 662, tj. v části, která fakticky tvoří společnou zeď mezi domy č. p. 661 a č. p. 662“ (výrok II.). Dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení částku 38.638,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci
rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.), a o povinnosti zaplatit
státu do tří dnů od právní moci rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v
Mladé Boleslavi soudní poplatek za podaný vzájemný návrh ve výši 2.000,- Kč
(výrok IV.). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované do výroků I., III. a IV. rozsudkem ze dne 23. září 2013, č. j. 32 Co 228/2013-192, rozsudek soudu
prvního stupně změnil pouze v části výroku III. tak, že výši nákladů řízení
určil částkou 31.287,60,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.,
ve zbývající části výroku III. a ve výroku IV. potvrdil. Dále rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle obsahu dovolání
se jedná o otázku posouzení naléhavého právního zájmu žalobce na určení
vlastnického práva ke štítové zdi, a o otázku posouzení obsahu dohody uzavřené
mezi právními předchůdci účastníků ohledně spoluvlastnictví hraniční (dělící)
zdi. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že
žalobu na určení vlastnického práva zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení
a o soudním poplatku. Žalovaná navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání, neboť má za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání i vyjádření k dovolání jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle článku II.
– Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §
243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. září 2013 a
řízení ve věci bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací
soud o dovolání žalované podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013. Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o naléhavém
právním zájmu žalobce na určení vlastnického práva ke štítové zdi. Podle ní
měly nalézací soudy žalobu na určení vlastnického práva zamítnout, neboť
naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení není dán. Tvrdí, že je-li
podstatou sporu ochrana vlastnického práva žalobce, měl se jí domáhat
prostřednictvím žaloby na plnění a soud by otázku vlastnického práva ke štítové
zdi posoudil jako otázku předběžnou.
Vyřešení určovací žaloby podle ní nepovede
k odstranění vlastního sporu. Má za to, že se odvolací soud při řešení této
otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
a odkazuje přitom na komentářovou literaturu a na rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 2 Cz 8/71 a 3 Cdon 1338/96. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní
vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo
ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení
stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění
povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. například rozsudek
bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71,
uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má
právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože
by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu
jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému
rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či
není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde
se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná
také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (k
tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997 sp. zn. 3 Cdon
1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997 nebo
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006,
uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –
www.nsoud.cz). Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy
účastníků sporu vytvoří jakákoli žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen
taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho
právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy
účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, je závislé
především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného
právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve
smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku
(§ 154 odst. 1 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna
2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího
soudu – www.nsoud.cz).
Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že vyjasněním otázky vlastnického práva
ke štítové zdi bude najisto postavené, kdo je jejím vlastníkem, a je tak
povinen se o tento majetek starat, a vycházel přitom z toho, že by nevyjasněná
otázka vlastnictví ke štítové zdi neumožnila žalobci řádně hájit své zájmy, a
správní orgán by o jeho návrhu na nařízení udržovacích prací nemohl rozhodnout,
je jeho závěr správný a nelze dospět k závěru, jak tvrdí dovolatelka, že by se
odvolací soud při řešení této otázky procesního práva odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka dále polemizuje se způsobem, jakým odvolací soud vyložil obsah
dohody uzavřené mezi právními předchůdci účastníků dne 14. 2. 1925 ohledně
spoluvlastnictví hraniční (dělící) zdi, a z ní vyplývajícím závěrem, že v části
neobestavěné budovou č. p. 662, tj. v části přesahu nad střechou a podél domu
č. p. 662 až po střechu domu č. p. 661, je vlastníkem zdi žalovaná, jakožto
vlastník budovy č. p. 661, zatímco v části, obestavěné domy účastníků z obou
stran, je zeď ve spoluvlastnictví žalobce i žalované. Tento závěr soudy opřely o skutková zjištění (kterým je dovolací soud vázán),
tedy o skutečnost, že dům žalované byl stavěn později než dům žalobce, a je o
jedno patro vyšší, a při jeho stavbě měl právní předchůdce žalobce, p. K.,
důvodné námitky ohledně zastavění oken v podkrovní místnosti jeho domu (tehdy
č. p. 184, dnes 661). Uzavřel proto dne 14. 2. 1925 s právním předchůdcem
žalované dohodu s tímto zněním: „Potravní spolek posune hraniční zeď novostavby
až těsně k domu č. p. 184 tak, že přistaví ku zdi domu tohoto zeď jen v síle 15
cm a celá zeď mezi domem p. K. a nového domu Potravního spolku stane se zdí
společnou. Štítové zdivo domu č. p. 184 se zboří a místo něho se na tuto
společnou zeď přistaví zeď z betonových bloků v síle 30 cm. Místo oken, jež
byla v této štítové zdi, zřídí Potravní spolek do oné místnosti nová okna na
druhé straně a místnost tu svým nákladem mimo práci malířskou dá upravit. Celá
tato hraniční zeď bude pak od přízemí až do střechy společným vlastnictvím na
polovic se všemi právy a povinnostmi pro vlastníky obou těchto domů“. Dovolací soud vychází z ustálené judikatury, že úvahu soudů, učiněnou v
nalézacím řízení, zda jde o samostatnou věc či součást věci jiné, může
přezkoumat jen z toho hlediska, zda zohlednila zákonná kritéria a zda nejde o
úvahu zjevně nepřiměřenou (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, uveřejněný v Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 574,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5113/2007,
uveřejněný tamtéž pod pořadovým č. C 7761 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
27. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3087/2009, uveřejněný na internetových stránkách
Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Jestliže odvolací soud opřel svůj závěr o vlastnictví hraniční (dělící) zdi o
obsah dohody ze dne 14. 2.
1925, jímž se podrobně zabýval a s odkazem na
vyčerpávající rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodnil, proč se sporná dohoda
netýkala celé zdi od přízemí až po střechu domu žalované, ale pouze části,
obestavěné oběma domy účastníků, a respektoval přitom relevantní právní úpravu
a hlediska z ní vyplývající, nejsou jeho úvahy v žádném směru zjevně
nepřiměřené a jeho posouzení nelze nic vytknout. Závěr nalézacích soudů o tom, že zeď v části neobestavěné budovou č. p. 662,
tj. v části přesahu nad střechou a podél domu č. p. 662 až po střechu domu č. p. 661, tvoří pouze obvodovou zeď domu žalované a není ve spoluvlastnictví
účastníků, odpovídá závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2012,
sp. zn. 22 Cdo 2005/2010, podle kterého „různé „části zdi“ jsou různými věci,
tudíž právní osud jedné neurčuje právní osud jiné. Různost je dána jejich
odlišnou funkcí – v jednom případě jde o zeď, která toliko ohraničuje dům
navenek, a tudíž u ní, na rozdíl od zdi dělící, není dán důvod, aby byla
pojímána jako samostatná věc a nikoliv jen jako součást domu (jde toliko o
obvodovou zeď)“. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací
soud neshledal důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce
oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 28. května 2014
Mgr. Michal Králík,
Ph.D.
předseda senátu