22 Cdo 654/2024-124
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. Ž., zastoupeného Mgr. Adamem Krejčíkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 24, proti žalovanému M. Ž., o 168 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 21/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, se ruší a věc se Krajskému soudu v Ostravě vrací k dalšímu řízení.
1. Žalobce se domáhal zaplacení ušlého nájemného za nájem budovy č. p. XY v katastrálním území XY za období od 20. 10. 2020 do 20. 10. 2021, a to ve výši 14 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný výměnou zámku ve vstupní brance na pozemek parc. č. XY ve svém vlastnictví bránil v přístupu na pozemek žalobce parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, přestože pozemky žalovaného parc. č. XY a XY jsou na základě smlouvy z 6. 3. 2018 zatíženy věcným břemenem průchodu ve prospěch žalobce. Dům č. p. XY žalobce pronajal na žalované období za nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně, při pokusu o předání domu nájemci byla zjištěna výměna zámku, na výzvu k vydání klíčů reagoval žalovaný požadavkem na finanční a jiná protiplnění, přístupu se žalobce domohl až 19. 11. 2021 v rámci exekučního řízení zahájeného na základě vydaného předběžného opatření.
2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 108 C 21/2022-85, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 168 000 Kč s úrokem z prodlení za období od 6. 11. 2020 do 5. 10. 2021 ve výši celkem 6 294 Kč a za období od 6. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně ze 168 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, změnil k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žaloba se zamítá“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
4. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, přístup k tomuto domu z veřejné komunikace má zajištěn přes pozemky žalovaného na základě smlouvy o zřízení služebnosti chůze a vstupu za účelem přístupu k tomuto domu uzavřené dne 6. 3. 2018. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce mohl sice stavbu rodinného domu pronajmout i přes její odpojení od elektrické energie, vyhovění žalobě však brání skutečnost, že služebnost stezky byla zřízena ve prospěch žalobce jako služebnost osobní, není tedy vázána na žádnou panující nemovitost.
Osobní služebnost je nepřevoditelná a nemůže být svévolně rozšiřována na jiné osoby, svědčila by proto např. žalobci i poté, co by své nemovitosti prodal. Judikatura sice dovodila pro určitý okruh osob tzv. odvozená užívací práva, zejména pro osoby blízké, a současná právní úprava výslovně stanoví služebnost užívání i pro „potřebu jeho domácnosti“, služebnost však nelze realizoval např. formou pronájmu další osobě. Povinný ze služebnosti má totiž často rozumné důvody, pro které chce užívání své nemovitosti dovolit pouze konkrétní osobě a nikoli neomezenému okruhu „cizích osob“ (typicky služebnost doživotního užívání domu původním vlastníkem za účelem dožití).
Žalobce tak výměnou zámku u branky porušil svou povinnost jen ve vztahu k žalobci, nikoli ve vztahu ke třetím osobám (vyjma běžných návštěv), neumožněním přístupu jiné osoby právo neporušil, není tak splněna nutná podmínka pro náhradu újmy. II.
Dovolání
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu.
6. Přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že odvolací soud se při posouzení otázky, zda se oprávnění ze služebnosti stezky vztahuje i na nájemce dotčené nemovitosti, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 328/2005, 22 Cdo 5305/2017 a 22 Cdo 1920/2012), a dodává, že otázka, „zda se oprávnění z věcného břemene stezky zřízeného in personam ve prospěch vlastníka budovy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vztahuje i na nájemce této jeho budovy“, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
7. V odůvodnění dovolání uvádí, že i odvolací soud dovodil, že judikaturou je připuštěno, aby i práva z osobní služebnosti vázané na konkrétní osobu vykonávali členové domácnosti či příbuzní v řadě přímé oprávněného. Z pozice osoby ze služebnosti povinné je pak dle žalobce zcela nerozhodné, zda právo vykonává manžel oprávněné osoby, člen jeho domácnosti či nájemce. Oprávnění z věcného břemene stezky zřízené in personam by tak i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, měla být odvozena i pro potenciální nájemce nemovitosti, zejména jde-li o rodinný dům, ke kterému není zajištěn jiný přístup. Hospodářským účelem, ke kterému slouží panující nemovitost v době zřízení věcného břemene (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4494/2014) je u rodinného domu užívání za účelem bydlení, tento hospodářský účel je při pronájmu domu zachován.
8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání
10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Dovolání je přípustné, neboť otázka hmotného práva, zda se oprávnění ze služebnosti stezky zřízené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve prospěch osoby, která je vlastníkem budovy, vztahuje i na nájemce takové budovy, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.
14. Podle § 1265 odst. 2 o. z. osobní služebnost nelze převést na jinou osobu. Osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby (§ 1302 odst. část věty před středníkem o. z.).
15. Pravidlo, že osobní služebnost nelze převést na jinou osobu, je třeba odlišovat od situace, kdy třetí osoba pouze odvozuje své právo ze služebnosti od oprávněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp .zn. 22 Cdo 4494/2014, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1265, marg. 1), nebo Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník
III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1137 s.)
16. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.
17. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.
18. Služebnost stezky je v občanském zákoníku upravena v pododdílu označeném jako Některé pozemkové služebnosti (§ 1267-1282 o. z.), jde tak o služebnost, u které se předpokládá, že je spojena s užíváním panujícího pozemku, nelze ji spojit s jiným panujícím pozemkem (§ 1265 odst. 1 o. z.) a není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku (§ 1264 odst. 1 o. z.).
19. Nejvyšší soud už za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dovodil, že služebnost průchodu spojenou s vlastnictvím nemovitosti mohou využívat i jiné osoby než ta, v jejíž prospěch je služebnost zřízena, zejména rodinní příslušníci, hosté, zákazníci a nájemníci oprávněné osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 328/2005), tedy osoby, které od vlastníka panujícího pozemku odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi v souvislosti s hospodářským účelem, ke kterému panující nemovitost sloužila v době zřízení věcného břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 973/2005, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Takové použití služebného pozemku však nesmí přesáhnout obsah a rozsah služebnosti předpokládaný při jejím zřízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018. sp. zn. 22 Cdo 1870/2018). Lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR publikovaný ve sbírce Vážného pod č. 3549 (také ASPI pod č. 7093), týkající se práva stezky nabytého jako služebnost, jejíž výkon byl spojen s vlastnictvím nemovitosti, podle kterého „bylo-li služebnosti chůze nabyto pro vlastníka určitého domu, zahrnuje v sobě i oprávnění nápotomních nájemníků domu“.
Také dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 vykonává oprávnění ze služebnosti stezky nejen vlastník pozemku, ale za účelem přicházení k oprávněné osobě a odcházení od ní i „jiní“ (§ 1274 odst. 1 o. z.) a míra služebnosti je dána potřebou panujícího pozemku (§ 1264 odst. 1 o. z.), závěry výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu jsou proto použitelné i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
20. Zatížit pozemek služebností lze i tak, že právo po pozemku chodit a dopravovat se vlastní silou založí vlastník pozemku jako služebnost konkrétní osobě. V takovém případě nelze služebnost převést na jinou osobu (§ 1265 odst. 2 o. z.) a smrtí oprávněné osoby služebnost zanikne (§ 1302 odst. 1 část věty před středníkem o. z.). Obsah a rozsah služebnosti je však třeba v souladu s § 1258 o. z. posuzovat podle toho, jak byl určen, případně podle místní zvyklosti a není-li ani ta, dovodit rozsah nebo obsah spíše menší než větší.
21. Pokud je služebnost stezky, která byla zřízena ve prospěch konkrétní osoby (in personam), určena k přístupu na pozemek ve vlastnictví oprávněné osoby, pomocí kterého je jí umožněno její pozemek užívat, tak není-li dohodnuto jinak, neliší se svým obsahem a rozsahem od pozemkové služebnosti stezky. Potřeba oprávněné nemovitosti (uspokojovaná oprávněnou osobou) po dobu, kdy je ve vlastnictví oprávněné osoby, je totiž zároveň potřebou vlastníka při užívání této nemovitosti. Takovému závěru odpovídala i úprava v zákoně č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, (dále jen „o. z. o“), který upravoval služebnosti „které o sobě jsou služebnostmi pozemkovými, mohou se však povoliti také jen osobě“ jako služebnosti nepravidelné, u kterých „nemá se však za to, že jsou to odchylky od povahy služebnosti; kdo je tvrdí, tomu náleží dokazování“ (§ 479 o. z. o.).
22. Pokud tedy byla zřízena služebnost stezky jen ve prospěch určité osoby, avšak za účelem poskytnutí přístupu, a tím i zajištění užívání pozemku v jejím vlastnictví nebo jeho části, je rozsah služebnosti dán potřebami oprávněné osoby při užívání takové nemovitosti, tedy při výkonu vlastnického práva k ní. Není-li dohodnuto jinak, mohou proto takovou služebnost stezky užívat i osoby, které své oprávnění odvozují od vlastnického práva oprávněné osoby. Takovým užíváním však nesmí dojít k rozšíření služebnosti, užívání tedy nesmí přesáhnout obsah a rozsah služebnosti předpokládaný při jejím zřízení, neboť právo odpovídající služebnosti musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1234/2020). Lze proto uzavřít, že je-li služebnost stezky sjednaná jako osobní určena k umožnění užívání nemovitosti ve vlastnictví oprávněné osoby, zahrnuje v sobě i oprávnění nájemců takové nemovitosti nebo její části užívat stezku, nebylo-li dohodnuto jinak nebo nedojde-li tím k rozšíření služebnosti.
23. Rozhodnutí odvolacího soudu, který oprávnění k užívání služebnosti stezky nájemcem žalobce vyloučil jen na základě zjištění, že služebnost byla sjednána jako osobní ve prospěch žalobce, spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolání je z uvedeného důvodu nejen přípustné (§ 237 o. s. ř.), ale i důvodné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
24. Dovolací soud proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
25. Odvolací soud znovu o odvolání žalovaného rozhodne, bude se zabývat také tím, zda by užíváním služebnosti nájemcem nedošlo k rozšíření služebnosti, tedy k větší zátěži služebného pozemku než při užívání žalobcem a členy jeho domácnosti.
26. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
27. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu, proti kterým dovolání rovněž směřovalo, nepřezkoumával (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.), tyto výroky však byly jako závislé rovněž zrušeny.
28. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu