22 Cdo 66/2024-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Cashchange s.r.o., IČO 28734131, se sídlem v Praze 1, Rybná 716, zastoupené Mgr. Michalem Průžkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Smiřických 643/5, proti žalované České poště, s.p., IČO 47114983, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 305/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, č. j. 13 Co 365/2022-90, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 8. 2022, č. j. 63 C 305/2021-27, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezpečnostních dveří označených interním evidenčním číslem A 113 a štítkem „Směnárna“, nacházejících se v přízemí v pravé vstupní místnosti v prostorách budovy č. p. 909 na pozemku parc. č. 48 v katastrálním území Nové Město a obci Praha, která je ve vlastnictví České republiky (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 13 Co 365/2022-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dveře, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, a to včetně zárubní a obložek, nemohla žalobkyně kupní smlouvou v roce 2010 nabýt od předchozího nájemce prostor objektu České pošty, neboť dveře tvořily součást budovy (a to zřejmě již od roku 1998), a nebyly tak jako samostatná věc v právním smyslu způsobilým předmětem koupě.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Právní otázku, zda jsou vnitřní dveře uvnitř budovy, volně spojené se zárubněmi nasazením na panty, součástí budovy nebo samostatnou věcí, považuje dovolatelka za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Souhlasí s tím, že zárubně dveří a snad i obložky nemohou být vyjmuty bez poškození budovy. Vlastní dveře jsou však volně spojeny panty, nejsou tedy s budovou jako věcí hlavní pevně spojeny a lze je bez poškození budovy kdykoli vyjmout. Nejde přitom o dveře, které by zabraňovaly vstupu do budovy, v prostorách, kde se dveře nachází, není nutné jejich uzavření, oddělení dveřmi není v prostorách, kde jsou poskytovány pokladní služby, ani obvyklé. Budova bude moci sloužit stejnému účelu a bude provozuschopná i po odejmutí dveří, nedojde ke ztrátě hodnoty peněžní ani estetické.
6. Dovolatelka dále namítá, že investici provedla na základě podvodné smlouvy ze strany žalované, která se tak na její úkor obohatila a způsobila jí finanční újmu, přesto jí nebylo umožněno dveře prodat, aby uspokojila aspoň část vzniklých závazků. Má za to, že Nejvyšší soud by měl „korupci a zpronevěru“ žalované omezit aspoň v minimální výši tak, aby byla povinna nahradit náklady vzniklé „podvodným jednáním“, a pokud to není možné, aby vydala věc, kterou nelegálně nabyla.
7. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, ve které potvrdil zamítavý výrok o vydání vlastních dveří, a dále závislý nákladový výrok a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
9. Dovolání není přípustné, neboť právní otázka posouzení věci jako součásti věci hlavní byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v potřebném rozsahu vyřešena a odvolací soud se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Dovolací soud – vázán dovolacím důvodem podle § 242 odst. 3 o. s. ř. – se zabýval jen posouzením právní otázky, kterou dovolatelka v dovolání řádně vymezila spolu s uvedením důvodu přípustnosti dovolání, tedy posouzením, zda bezpečnostní dveře mohou tvořit součást budovy, ve které jsou zabudovány. V podání ze dne 11. 3. 2023, které bylo v odvolání sepsaném advokátem označené za jeho součást, dovolatelka pouze polemizuje s posouzením nalézacími soudy, uvádí historické souvislosti a vyslovuje podezření na spáchání trestné činnosti, stejně jako v podání z 6. 12. 2023, označeném jako „doplnění dovolání úvahou“, které bylo navíc učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání.
13. Odvolací soud posuzoval právní povahu dveří v době jejich převodu na žalobkyni v roce 2010, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“).
14. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
15. Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží, a to nejen fyzicky, ale i funkčně, a co nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, a to rovněž nejen fyzicky nebo technicky, ale také funkčně. Znehodnocením věci hlavní nemusí být jen ztráta její hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně (plní svou funkci na nižší úrovni) nebo mu nemůže sloužit vůbec (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 97/2003, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
16. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc, či o součást věci jiné vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně a v konečném důsledku vždy záleží na individuálním posouzení každé věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2840/2018).
17. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi setrvale vychází ze závěru, že může zpochybnit úvahu soudů nižších stupňů o tom, zda se jedná o samostatnou věc, či o součást věci jiné jen z toho hlediska, zda byla vzata v potaz zákonná kritéria, či v případech, že jde o úvahu zjevně nepřiměřenou nebo dostatečně neodůvodněnou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2123/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3830/2017).
18. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vnitřní dveře tvoří součást budovy, neboť dveře (včetně zárubní) jsou s budovou spojeny a oddělují prostory pod uzamčením od zbytku budovy. Oddělením dveří (včetně zárubní) by nejen vyžadovalo významný stavebně technický zásah, ale došlo by i k funkčnímu znehodnocení, neboť jde o dveře bezpečnostní, pomocí kterých je zajištěna bezpečnost prostor, které dveře oddělují od zbytku budovy. Funkci bezpečnostních dveří považovaly nalézací soudy za obdobnou, jako je funkce dveří požárních, které jako součást budovy posoudil Nejvyšší soud v usnesení z 14. 9. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2628/2005.
19. Závěry odvolacího soudu nelze označit ani za nedostatečně odůvodněné ani za nepřiměřené, neboť v případě odstranění vnitřních dveří (i jen jejich křídel) by vnitřní prostory nebylo možné oddělovat pod uzamčením, a prostory v budově by nemohly sloužit tak kvalitně, jako je tomu s využitím bezpečnostních dveří, což by představovalo minimálně funkční znehodnocení prostoru, ve kterém jsou dveře umístěny. Skutečnost, že křídla dveří jsou se zárubněmi spojeny jen volně, nasazením na paty, jejich posouzení jako součásti věci nebrání.
Součást věci nemusí totiž být s věcí hlavní spojena tak, že při oddělení dochází k přímému zásahu do hmotné podstaty věci, postačí, že oddělením je věc znehodnocena, a to i funkčně. Může proto jít také o oddělení manipulací neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu) i o pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99).
20. Dovolání není přípustné, dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu