22 Cdo 2840/2018

22 Cdo 2840/2018-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců

Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně

ARIVO CZECH s. r. o. „v likvidaci“, IČO: 26859238, se sídlem v Praze 1,

Revoluční 1082/8, zastoupené Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem

ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, proti žalované Panorama FVE s. r. o.,

IČO: 28605233, se sídlem v Uherském Hradišti, Větrná 401, zastoupené JUDr.

Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, o vydání

věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 265/2013, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 15

Co 162/2017-166,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení

2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované

JUDr. Filipa Jirouska.

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2.

2017, č. j. 27 C 265/2013-137, uložil žalované povinnost vydat žalobkyni

„betonovou kioskovou trafostanici s jedním nízkoztrátovým transformátorem

1000kVA pro FVE T. 980 KW“ (výrok I). Výrokem II. zavázal žalovanou k náhradě

nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná (jakožto objednatel)

uzavřela se společností MB systém technology s.r.o. (jakožto zhotovitelem) dne

30. 4. 2010 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo komplexní provedení stavby

fotovoltaické elektrárny v k. ú. T. (dále jen „FVE T.“), včetně výstavby

„kioskové trafostanice s jedním nízkoztrátovým transformátorem 1000kVA pro FTE

T. 980 KW“ (dále jen „trafostanice“). Podle této smlouvy je vlastníkem díla,

jakož i materiálu zabudovaného do stavby nebo uloženého v prostoru staveniště

od počátku objednatel (žalovaná).

Společnost MB systém technology s. r. o. uzavřela dne 18. 6. 2010 s žalobkyní

(jakožto subdodavatelem) smlouvou o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a

montáž trafostanice s výhradou vlastnického práva. Společnost MB systém

technology s. r. o. žalobkyni za dodání trafostanice ničeho neuhradila.

Trafostanici pro žalobkyni vyhotovila společnost ZÁVODNÝ ELEKTRO s. r. o. a

vlastnické právo k ní měla žalobkyně (podle smlouvy o dílo ve znění dodatku)

nabýt ke dni provedení úspěšné revize, tedy ke dni 12. 10. 2010.

Soud vzal za prokázané, že trafostanice je samostatnou věcí, že žalobkyně

prokázala výhradu vlastnického práva k ní a také, že žalovaná nebyla v době

nabytí trafostanice v dobré víře, jelikož o této výhradě vlastnického práva

věděla.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne

7. 12. 2017, č. j. 15 Co 162/2017-166, změnil rozsudek soudu prvního stupně

tak, že zamítl žalobu na vydání trafostanice (výrok I.) a rozhodl o náhradě

nákladů nalézacího i odvolacího řízení (výroky II., III.).

Odvolací soud vzal za prokázané, že trafostanice je nezbytná pro provoz a

funkci FVE T. a stala se její součástí jako věci hlavní. Vlastníkem

trafostanice je od okamžiku zabudování (zapojení) do systému elektrárny

žalovaná jakožto subjekt vlastnící celou elektrárnu. Žalovaná zadala

společnosti MB systém technology s. r. o. provedení celé stavby FVE T.,

žalobkyně jako subdodavatel dodala jen trafostanici. Od počátku byla vlastníkem

zhotovovaného díla (FVE T.) žalovaná, včetně všech součástí, tedy i

trafostanice, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit ujednání o výhradě

vlastnického práva v subdodavatelské smlouvě. Nebylo zapotřebí se zabývat

dobrou vírou žalované z hlediska nabytí vlastnického práva k trafostanici,

jelikož obsah subdodavatelské smlouvy mezi zhotovitelem a subdodavatelem nemá

vliv na právní postavení objednatele.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost

opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního

posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí

je založeno na právní otázce, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a

to, zda je trafostanice, která je objektivně způsobilá být funkčně propojena s

jinými věcmi, samostatnou věcí v právním slova smyslu, nebo zda se stala

součástí FVE T. Rozdílné rozhodování dovolacího soudu spatřuje na jedné straně

v usnesení ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1118/2007, rozsudku ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98, a na straně druhé pak stojí rozsudek ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2952/98, rozsudek ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 28 Cdo

990/2002 a rozsudek ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2482/2008 (tato a další

níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách

Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Dále má za to, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, která v

rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to, zda může dojít k

nabytí vlastnického práva podle § 542 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

(dále jen „obch. zák.“), za současného nesplnění podmínek uvedených v § 446

obch. zák., tedy zda může dojít k nabytí vlastnického práva podle § 542 obch. zák. i přes to, že objednatel nebyl v dobré víře, že zhotovitel je vlastníkem

převáděné věci, tedy když nabyvatel ví o sjednané výhradě vlastnického práva

mezi zhotovitelem a subdodavatelem, a nejsou tedy splněny podmínky uvedené v §

446 obch. zák. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a

věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za správné. Odvolací soud s odkazem na

bohatou judikaturu Nejvyššího soudu posoudil trafostanici jako „učebnicový

příklad“ součásti věci, neboť FVE T. by v případě jejího oddělení ztratila

funkčnost. Současně je přesvědčena o správnosti úvah ohledně vzniku

vlastnického práva objednatele ke zhotovované věci bez ohledu na obsah případné

smlouvy uzavřené mezi zhotovitelem a jeho subdodavatelem. Navrhuje, aby

Nejvyšší soud dovolání odmítl. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 30. 9. 2017, projednal

Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II

odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních

řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Vzhledem k ustanovením § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.,

občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se věc posuzuje podle dosavadních

předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, oba ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř.

není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti

každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že

rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V

dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno,

proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,

vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá

(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní

posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá

nesprávnost tohoto právního posouzení.

K posouzení trafostanice jako samostatné věci či součástí FVE T.:

Posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či o její součást vyplývá z úvahy

soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně. Dovolací soud může úvahu

soudů, učiněnou ohledně součásti věci v nalézacím řízení zpochybnit jen z toho

hlediska, zda v nalézacím řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda

nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.

10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5113/2007).

V projednávané věci soudy vycházely z právních názorů vyslovených v

rozhodnutích dovolacího soudu, na která odkázaly. Judikatura Nejvyššího soudu

klade důraz na skutečnost, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či

součást jiné věci, záleží v konečném důsledku vždy na individuálním posouzení

každé věci „Příslušenství věci a její součást spolu úzce souvisí a v některých

případech činí určení, kdy jde o příslušenství a kdy o součást věci, potíže; v

takových případech je třeba vzít do úvahy všechny okolnosti věci“ (rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, Právní rozhledy

č. 14/2004).

Např. v usnesení ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3510/2007, se dovolací

soud vyjádřil k otázce, zda je kotel součástí kotelny či nikoli. Dospěl k

závěru, že jde o individuální posouzení, které záleží na okolnostech každého

případu, které se mohou různit, a proto tu není prostor pro formulaci obecných

právních vět ohledně vztahu kotle a kotelny.

V poměrech projednávané věci odvolací soud věc individuálně posoudil a podrobně

vysvětlil, proč považuje trafostanici za součást FVE T. Uvedl, že oddělením

trafostanice by elektrárna ztratila svou funkčnost a došlo by k jejímu

znehodnocení po stránce funkční (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7.

2010, sp. zn. 22 Cdo 2482/2008).

Závěry odvolacího soudu jsou souladné s judikaturou dovolacího soudu, nejsou

zjevně nepřiměřené a v dovolacím přezkumu obstojí.

K nabytí vlastnického práva k trafostanici:

Podle § 542 odst. 1 obch. zák. platí, jestliže zhotovitel zhotovuje věc u

objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil,

objednatel nese nebezpečí škody na zhotovované věci a je jejím vlastníkem,

jestliže smlouva nestanoví něco jiného.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1532/99, přijal a

odůvodnil závěr, že nebyl-li subdodavatel ve smluvním vztahu k objednateli, a

smlouva o dílo uzavřená mezi zhotovitelem a objednatelem nevylučovala, aby

zhotovitel pověřil provedením díla (jeho části) jinou osobu, potom na vzájemné

vztahy mezi zhotovitelem a objednatelem nemá obsah smlouvy uzavřené mezi

subdodavatelem a zhotovitelem vliv, a pro vznik vlastnického práva objednatele

podle § 542 odst. 1 obch. zák. není rozhodné, zda zhotovitel k provedení díla

použil jinou osobu a zda v tomto vztahu (ve vztahu mezi subdodavatelem a

zhotovitelem) došlo k nabytí vlastnického práva zhotovitelem.

Tento závěr následně dovolací soud upravil v rozsudku velkého senátu Nejvyššího

soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 124/2003, publikovaném ve Sbírce

soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2004, kde uvedl, že „aplikace výše

uvedeného ustanovení (§ 542 odst. 1 obch. zák.) by přicházela v úvahu tehdy,

pokud by zhotovitel (podle smlouvy o dílo uzavřené s žalovaným) věci, k nimž se

žalobkyně domáhá určení vlastnického práva, zhotovoval v místě v tomto

ustanovení zmiňovaném. Samotná skutečnost, že na tomto místě zhotovitel pro

objednatele (žalovaného) zhotovoval věc jinou (stavbu), je pak právně významná

pro posouzení otázky vlastnictví k této jiné věci, a nikoli k věcem, k nimž se

žalobkyně domáhá určení vlastnického práva. Z ustanovení § 542 odst. 1 obch.

zák. tak existenci vlastnického práva žalovaného k věcem zhotoveným žalobkyní

dovozovat nelze“. Velký senát Nejvyššího soudu přitom posuzoval otázku

vlastnického práva ke čtyřem kusům vstupních dveří, které byly dodány jejich

zhotovitelem na stavbu domu. Nejvyšší soud uzavřel, že při úvaze o trvání

výhrady vlastnického práva je třeba se zabývat i tím, zda vlastnické právo k

věci nezaniklo zpracováním.

V projednávané věci odvolací soud přijal a odůvodnil závěr, že není-li

trafostanice samostatnou věcí a stala se součástí FVE T. jako věci hlavní, je

jejím vlastníkem od okamžiku zabudování (zapojení) žalovaná, jakožto subjekt

vlastnící celou FVE T. a trafostanice není v současné době bez jejího

faktického oddělení od elektrárny samostatným předmětem vlastnického práva,

tedy ani občanskoprávních vztahů a právních jednání.

Tento závěr je v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vzhledem

ke skutečnosti, že trafostanice se stala zabudováním součástí FVE T. a žalovaná

nabyla vlastnické právo k FVE Tichá jako k celku na základě smlouvy o dílo ze

dne 30. 4. 2010, není pro projednávaný případ relevantní, zda byla žalovaná v

dobré víře, taktéž není nutno se zabývat výhradou vlastnického práva žalobkyně.

Na základě shora uvedeného nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou

úvahu odvolacího soudu, že žaloba není důvodná, jelikož trafostanice se stala

součástí FVE T., jejíž vlastnicí je žalovaná.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na

posouzení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle § 237 o.

s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje v souladu s § 243f

odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 10. 2018

Mgr. David Havlík

předseda senátu