USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Alenou Fojtíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 37, proti žalované J. Š., zastoupené JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 241/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2023, č. j. 16 Co 16/2023-1003, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů do právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 9 C 241/2017-932, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů (dále jen SJM) žalobce a žalované do výlučného vlastnictví žalované osobní automobil, který ve výroku I rozsudku specifikoval (výrok I), do rovnodílného spoluvlastnictví účastníků přikázal pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a pozemek parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok II), každému z účastníků přikázal závazek z konkrétní úvěrové smlouvy s Raiffeisenbank a.s. v rozsahu jedné poloviny (výrok III), zamítl žalobu v části týkající se závazku ze smlouvy o překlenovacím úvěru a závazků z povoleného debetu na účtu u Raiffeisenbank a.s. a z úvěrové smlouvy u MONETA Money Bank a.s. (výroky IV a V), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů do 6 měsíců od právní moci rozsudku 587 584,97 Kč (výrok VI) a rozhodl o nákladech řízení (výroky VII a VIII).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 16 Co 16/2023-1003, k odvolání žalobce a žalované zastavil řízení o odvolání žalované proti výrokům IV a V rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že závazek z úvěrové smlouvy u Raiffeinsenbank a.s. včetně v budoucnu splatného příslušenství přikázal každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny, a ve výroku IV tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 620 598 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a zároveň že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, případně dosud vyřešena nebyla.
5. Dovolacímu soudu vytýká, že a) nezohlednil její vnos do SJM spočívající v členských právech v bytovém družstvu, a upřel jí tak „právo na ochranu majetku a dědictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“, b) nezabýval se její námitkou, že by její vnosy do SJM a „odnosy“ žalobce ze SJM měly být valorizovány. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022 se dle názoru žalované na řešenou věc nevztahuje, neboť pojednává o odnosu ze SJM, nikoli vnosu do SJM. Pokud by se rozhodnutí 22 Cdo 1172/2022 na projednávanou věc vztahovalo, je třeba se od něj odchýlit a řešenou právní otázku posoudit jinak, v souladu s textem § 742 odst. 2 o. z., neboť jinak je zasahováno do právní jistoty občanů, kteří z textu zákona vycházejí (stejně jako vycházela žalovaná). Vnos žalobkyně pak spočíval v transformaci družstevního podílu (dědictví) do nemovitosti, nelze proto zohledňovat jen prostou inflaci, ale i růst cen nemovitostí a družstevních podílů, který byl vyšší než inflace. Právě vnos z dědictví umožnil účastníkům koupi nemovitostí v katastrálním území XY.
6. V doplnění dovolání poukazuje dovolatelka na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/24, kterým byla konstatována protiústavnost rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalobce k dovolání uvedl, že v řízení o vypořádání SJM souhlasil se vším, „co na něj žalovaná vymyslela“, i když to nebyla pravda a zbudou mu jen dluhy, jen aby bylo řízení skončeno. Popisuje rodinné poměry po rozvodu a dodává, že svůj podíl na nemovitosti musel velmi nevýhodně prodat, aby byla vyplacena hypotéka.
8. Dovolání zčásti trpí vadami, které věcnému projednání brání, a zčásti není přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K nezohlednění vnosu žalované
11. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu pochybení při posouzení otázky jejího vnosu (družstevního podílu) do SJM, v této souvislosti však neformuluje žádnou zobecnitelnou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, a neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatelky měla být překonána.
12. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla řádně vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015, rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
13. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
14. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
15. Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku v této části brání. K valorizaci vnosů
16. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.
17. Otázka valorizace vnosů přípustnost dovolání nezakládá, neboť přestože odvolací soud v souvislosti s požadavkem žalované na valorizaci vnosů odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2000, (jehož závěry o nezbytnosti dohody o valorizaci vnosu po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24, již neobstojí), jeho rozhodnutí na řešení otázky valorizace vnosů nezávisí.
18. Odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, který družstevní podíl získaný v souvislosti s dědictvím po otci žalované (nikoli však děděním) ani peněžité prostředky získané prodejem tohoto podílu nepovažoval za vnos, neboť družstevní podíl nabyli účastníci od jeho dědice (bratra žalované) do SJM. Částka, která odpovídá hotovostním výběrům žalobce ze společného účtu nad rámec běžného hospodaření, u nichž nebylo přesvědčivě vysvětleno jejich použití, byla zařazena do vypořádání, avšak nikoli jako vnos. Vnosy žalované spočívaly pouze v zaplacení splátek úvěru po rozvodu manželství (tedy po zániku SJM). Nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že by vnosy byly vynaloženy na majetek, jehož hodnota se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění zaniklo, zvýšila.
19. Dovolací soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
20. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 19. 11. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu