22 Cdo 875/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobce Bytového družstva uživatelů domu čp. 737, Mikuláše z Husi 6,
Praha 4, se sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi 6, IČ 48030961, zastoupeného
JUDr.Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Malvazinky 24, proti
žalovanému Bytovému družstvu Mikuláše z Husi a na Topolce, se sídlem v Praze 4,
Na Topolce 1519/15, IČ 27159418, zastoupenému JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D.,
advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, o určení vlastnictví, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 367/2007, o dovolání žalobce a
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č.
j. 20 Co 360/2008-77, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6.
listopadu 2008, č. j. 20 Co 360/2008-77, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé, výrokem pod bodem II. změnil výrok soudu
prvního stupně o náhradě nákladů řízení pouze do výše nákladů a výrokem pod
bodem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podává žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s.
ř.“) a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Proti výrokům II. a III. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podává
dovolání i žalovaný.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází
přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž
bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud
pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné,
zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č.
7/2009 Sb.
Dovolání nejsou přípustná.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti
dovolání jsou upraveny v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř., přičemž dovolání
proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení je ve
smyslu § 238 odst. 2 o. s. ř. přípustné za splnění předpokladů stanovených v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 o. s. ř. Protože předpoklad
stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, přicházela v úvahu
přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s.
ř., podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti
usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nevymezil-li žalobce v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit
zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak
dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463
Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaného
nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobce se
žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně
významným, nezabývá; polemizuje jen s procesním postupem soudů ve věci.
Dovolací soud poznamenává, že závěr, že nelze určit vlastnické právo k
prostorám v domě, které nebyly vymezeny jako jednotky ve smyslu § 2 písm. h)
zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, je v souladu s judikaturou
dovolacího soudu (viz např. rozsudek ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo
4670/2008, publikovaný v ASPI).
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (R 4/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci nejsou přípustná, dovolací soud je
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první , § 146 odst. 3 a § 142 odst. 2
o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu