22 Cdo 917/2025-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně OPR-Finance s.r.o., IČO 01381300, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535, proti žalované A. Č., zastoupené Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Štefánikova 1303, o 56 834 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 62/2019, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 23 Co 225/2023-209, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 7 2023, č. j. 9 C 62/2019-176, zastavil řízení o žalobě žalované pro zmatečnost a na obnovu řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Důvodem zastavení řízení bylo nezaplacení soudního poplatku za řízení ve stanovené lhůtě.
2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 23 Co 225/2023-209, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Namítá, že jí byla napadeným usnesením odepřena možnost domáhat se svých zákonem stanovených práv, popisuje průběh řízení před soudy obou stupňů a nesouhlasí s tím, že žaloba pro zmatečnost a na obnovu řízení představovala zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť takové posouzení by soudy neměly při rozhodování o osvobození od soudních poplatků předjímat. Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje, případně je zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
8. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
9. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
10. V projednávané věci dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn. Uvádí všechny zákonné důvody přípustnosti, ačkoli ty se navzájem vylučují (nebyla-li právní otázka dosud řešena, nemohl ji odvolací soud řešit v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, neřešenou právní otázku nelze řešit jinak). Dovolatelka ani neformuluje žádnou zobecnitelnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat, natož aby ji spojila s konkrétním předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Její polemika s rozhodnutím odvolacího soudu navíc směřuje k důvodům, pro které jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, ačkoli splněním předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se odvolací soud v napadeném rozhodnutí v souladu s § 212a odst. 6 o. s. ř. nezabýval.
11. Zcela nad rámec dovolacího přezkumu dovolací soud dodává, že absence svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva je zákonným předpokladem pro osvobození od soudních poplatků, což plyne už ze znění § 138 odst. 1 o. s. ř.
12. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu