22 Cdo 980/2003
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně
J. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem,
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v
Domažlicích pod sp. zn. 5 C 49/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2002, č. j. 11 Co 435/2001-301,
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2002, č. j. 11 Co
435/2001-301, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Domažlicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 31. července 2001, č. j. 5 C 49/94-281, vypořádal společné jmění účastníků
tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal
stavební pozemek parc. č. 1499/4 v kat. území F. H., obec T., a věci movité
včetně šicího stroje, vesměs vybavení bytu a domácnosti, vše v ceně 109 090,-
Kč. Pod bodem II. výroku žalovanému přikázal garáž postavenou na pozemku parc.
č. 3233 v D., kupní cenu odpovídající osobnímu automobilu Škoda 120, ve výši 37
000,- Kč, rozdíl mezi kupní cenou a zůstatkovou hodnotou osobního automobilu
Volkswagen Golf ve výši 124 232,- Kč a věci movité, rovněž vesměs vybavení
bytu a domácnosti, vše v celkové ceně 262 697,- Kč. Pod body III. a V.
žalovanému uložil, aby žalobkyni vydal šicí stroj a na vyrovnání podílu jí
zaplatil 76 803,50 Kč. Pod bodem IV. žalobkyni uložil, aby žalovanému vydala
věci uvedené pod položkami 13 až 26 výroku II. Pod body VI. až VIII. rozhodl o
náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů vzal za prokázané, že
společné jmění účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství rozsudkem Okresního
soudu v Domažlicích z 25. 11. 1993, sp. zn. 3 C 350/93, že k jeho vypořádání
dohodou účastníků nedošlo a že do jejich společného jmění patří nemovitosti a
věci movité, které učinil předmětem vypořádání. Pokud jde o osobní automobil
Volkswagen Golf, vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným v usnesení
z 2. 3. 1999, č. j. 11 Co 993/97-177, jímž byl zrušen dřívější rozsudek soudu
prvního stupně z 26. 11. 1997, č. j. 5 C 49/94-156, podle kterého byl-li
automobil zakoupen za prostředky výlučně patřící žalovanému, stal se žalovaný
jeho jediným vlastníkem, tento nezahrnul mezi věci patřící do společného jmění
účastníků. Vzal za prokázané, že byl zakoupen z částky 70 000,- Kč, darované
žalovanému jeho rodiči. Protože automobil byl ke dni zániku společného jmění
znalcem oceněn částkou 194 232,- Kč, soud dovodil, že automobil musel být
zhodnocen, a proto rozdíl mezi jeho cenou zjištěnou znalcem a částkou 70 000,-
Kč zahrnul do společného jmění účastníků a vypořádal jej.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání obou účastníků pod
bodem I. výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I.
tak, že z věcí přikázaných do výlučného vlastnictví žalobkyně vyňal a žalobkyni
nepřikázal šicí stroj, stropní desky, dřevěné obložení, čalounění dveří a dále
jí přikázal dalších 35 kusů knih a přikázané 3 kusy kamen WAW místo v ceně 5
880,- Kč v ceně 8 400,- Kč, tedy věci v celkové ceně 98 370,- Kč. Pod bodem II.
změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. tak, že z věcí
přikázaných žalovanému vyňal kupní cenu automobilu Škoda 120 ve výši 37 000,-
Kč a 35 kusů knih a místo rozdílu mezi kupní cenou a zůstatkovou hodnotou
osobního automobilu Volkswagen Golf ve výši 124 232,- Kč přikázal tento osobní
automobil do výlučného vlastnictví žalovaného v ceně 194 232,- Kč a dále mu
přikázal šicí stroj, tedy věci v celkové ceně 302 547,- Kč. Jinak rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku pod body I. a II. potvrdil. Pod bodem III.
změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III. tak, že
žalovanému neuložil povinnost vydat žalobkyni šicí stroj. Pod bodem IV.
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV. s výjimkou
povinnosti žalobkyně vydat žalovanému 35 kusů knih a změnil jej v tomto bodu
tak, že žalobkyni neuložil povinnost vydat žalovanému 35 kusů knih. Pod bodem
V. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V. tak, že
žalovanému uložil, aby žalobkyni na vyrovnání podílů zaplatil částku 67 088,50
Kč. Pod body VI. až IX. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud věc posuzoval podle ustanovení občanského zákoníku ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., týkajících se
bezpodílového spoluvlastnictví, s tím, že pokud soud prvního stupně vycházel z
úpravy po této novele, vlastního vypořádání se tento jeho postup nedotkl s
ohledem na to, že „jsou úpravy rozsahu společného majetku i způsob jeho
vypořádání v podstatě shodné“. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem
protokolů obsahujících výpovědi svědků K. H., A. S. a M. P. ze spisu Okresního
soudu v Domažlicích, sp. zn. P 108/97, které byly učiněny po vydání napadeného
rozsudku. Svědkyně M. P. vypověděla, že žalovanému dala 70 000,- Kč na
zakoupení auta a 510 000,- Kč na dům. A. S., vzdálená příbuzná žalovaného,
popřela, že žalovanému půjčila peníze na nemovitost, a stejně K. H., švagr
žalovaného popřel, že mu půjčil nějaké peníze. Podle odvolacího soudu tyto
výpovědi ve spojení s dříve provedenými důkazy vážně zpochybňují věrohodnost
žalovaného. Pro závěr soudu prvního stupně, že muselo dojít ke zhodnocení
osobního automobilu Volkswagen Golf, nejsou dostatečné podklady. Odvolací soud
vyslovil právní názor, že „případné zhodnocení samo o sobě nemůže mít vliv na
vypořádání věci náležející jen jednomu z manželů“. Převzal skutkové zjištění
soudu prvního stupně, že žalovaný na jeho pořízení dostal darem od matky 70
000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně s ohledem na sníženou věrohodnost
žalovaného a výpovědi svědků J. H. a M. K. dospěl k závěru, že tento automobil
byl pořízen za částku vyšší, než 70 000,- Kč. Proto jej zařadil do
bezpodílového spoluvlastnictví a částku 70 000,- započetl ve prospěch
žalovaného. Vzhledem k tvrzení žalovaného, že šicí stroj nemá v držení,
přikázal jej do vlastnictví žalovaného z důvodu, že pokud by šicí stroj byl
přikázán žalobkyni, mohly by při realizaci takového rozhodnutí vzniknout
problémy. Kupní cenu automobilu Škoda 120 ve výši 37 000,- Kč vypustil s tím,
že šlo o automobil darovaný žalovanému a žádné investice do tohoto automobilu
nebyly tvrzeny ani doloženy. Obložení stropu, stěn a čalounění odvolací soud
nepovažoval za samostatné věci, nýbrž součásti jiných věcí. Knihy přikázané
soudem prvního stupně žalovanému přikázal žalobkyni, protože se všechny knihy
nacházejí u žalobkyně a bez přesné identifikace knih přikázaných žalovanému by
byl takový rozsudek nevykonatelný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Namítá, že celním rozhodnutím a rozhodnutím o clu bylo
prokázáno, že na zakoupení osobního automobilu Volkswagen Golf vynaložil 62
561,- Kč, tj. méně, než kolik dostal darem od matky. Výpovědi, jimiž odvolací
soud doplnil dokazování, se nevztahovaly k zakoupení auta. Svědci H. a K., na
jejichž výpovědi poukazoval odvolací soud, se k pořizovací ceně automobilu
jednoznačně nevyjadřovali, ale jen vyslovili své domněnky. Odvolací soud tak za
stejné důkazní situace zaujal o vlastnictví tohoto automobilu jiný názor, než
soud prvního stupně. Cena automobilu ve výši 194 232,- Kč nebyla zjištěna
znalcem, šlo o úvahu soudu bez opory v provedených důkazech, proto i kdyby
patřil do bezpodílového spoluvlastnictví, nemohl být vypořádán v této částce.
Dále vyslovil nesouhlas s přikázáním šicího stroje do jeho vlastnictví s tím,
že jej těžko využije, a navíc se tímto rozhodnutí zvýšila částka na vypořádání
podílů. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně k dovolání uvedla, že tvrzení žalovaného o tom, že osobní
automobil Volkswagen Golf zakoupil jen za peníze, které dostal darem od matky,
nemá oporu v provedeném dokazování. Výpovědi matky a sestry žalovaného, učiněné
v jiném soudním řízení, zpochybňují věrohodnost matky žalovaného. Protože
vypovídala různě o tom, co a kdy darovala dceři, lze mít oprávněné pochybnosti
o její výpovědi, že žalovanému darovala 70 000,- Kč. Oba účastníci o tomto
automobilu vždy hovořili jako o společně pořízené věci. Žalovaný s tvrzením, že
byl zakoupen z peněz jemu darovaných, přišel až v průběhu tohoto sporu. Důkazy,
jimiž odvolací soud doplnil dokazování, měly význam pro hodnocení důkazů
odvolacím soudem. S ohledem na nepravdivá tvrzení žalovaného o osobním
automobilu Škoda 120 je žalobkyně názoru, že tvrzená pořizovací cena osobního
automobilu Volkswagen Golf žalovaným neodpovídá skutečnosti. K námitce
žalovaného, že věci by měly být rozděleny mezi účastníky tak, aby nebylo třeba
druhému doplácet, poukázala na to, že požadovala přikázání garáže v D., s čímž
žalovaný nesouhlasil, přestože v D. řadu let nebydlí a garáž nepotřebuje, a že
to byl žalovaný, který v době jejich rozchodu odnesl z bytu bez jejího vědomí a
souhlasu věci nové, hodnotné a snadno zpeněžitelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné,
přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu
(dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 242 odst. 3 věta druhá OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací
soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3 OSŘ dovolacím soudem nebyly zjištěny. Řízení je však postiženo jinou vadou,
která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Základem pro rozhodnutí soudu o věci samé je dokazováním zjištěný
skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 OSŘ).
Podle § 213 odst. 1 OSŘ odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak
jej zjistil soud prvního stupně.
Podle § 213 odst. 2 OSŘ odvolací soud může opakovat dokazování nebo je
i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů.
Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo
soudu dožádaného.
Nejvyšší soud ČR v rozsudku z 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000,
publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím
C. H. Beck, pod C 61, Svazek 1, zaujal právní názor, že „odvolací soud se od
skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení
provedených důkazů výpovědí žalobce, svědků a předložených listinných důkazů,
může odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak
rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení těchto důkazů. Při nesplnění
uvedených předpokladů trpí řízení vadou podle § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ“.
Obdobný právní názor vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku z 31. 1. 2001, sp.
zn. 21 Cdo 1201/2000, uveřejněném tamtéž pod C 136, Svazek 2, podle kterého „má-
li odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního
stupně, ke kterým tento soud dospěl hodnocením provedených důkazů, musí
zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popřípadě provést k
objasnění rozhodných skutečností další důkazy. Neučiní-li tak, lze považovat
jeho odchylné skutkové závěry za nepodložené, učiněné v rozporu s ustanoveními
§ 132, 211 a 213 OSŘ; v takovém případě je odvolací řízení postiženo vadou“.
Odvolací soud ohledně sporného automobilu Volkswagen Golf převzal
skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný na jeho zakoupení dostal
darem od své matky částku 70 000,- Kč, při rozhodování však dále vycházel ze
svého závěru o snížené věrohodnosti žalovaného, učiněného na podkladě doplnění
dokazování, a z výpovědí svědků J. H. a M. K., slyšených soudem prvního stupně.
Soud prvního stupně z výpovědí těchto svědků žádná skutková zjištění neučinil,
takže odvolací soud je nemohl převzít, sám výslech těchto svědků neopakoval a
také ani on neučinil odpovídající skutková zjištění, která ostatně za daného
stavu učinit ani nemohl. Větu „ Svědkové uváděli 6.000,- DEM, dokonce až
8.000,- DEM.“ za skutkové zjištění o pořizovací ceně automobilu považovat
nelze. Pokud se odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně postavil na
stanovisko, že předmětný automobil byl pořízen za částku vyšší, než 70 000,-
Kč, pak zcela pominul celní doklady a ve smyslu § 157 odst. 2 OSŘ se s nimi
nevypořádal. Tímto postupem odvolací soud porušil ustanovení § 153 odst. 1 a §
213 odst. 2 OSŘ, jakož i základní zásady občanského soudního řízení – zásadu
přímosti a ústnosti, čímž zatížil řízení vadou, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, protože vychází i ze závěrů, které nemají podklad
v řádně zjištěném skutkovém stavu věci. Právní závěr odvolacího soudu, že
předmětný automobil patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, je tak
předčasný a tudíž nesprávný. K takovému právními závěru nelze totiž v daném
případě dojít jen na základě úvahy odvolacího soudu o snížené věrohodnosti
žalovaného. Neexistence úplných skutkových zjištění ohledně předmětného
automobilu bránila dovolacímu soudu v přezkumu napadeného rozsudku z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v tom, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování.
S ohledem na uvedenou vadu řízení dovolacímu soudu nezbylo, než
rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 a 3 OSŘ).
K právnímu posouzení věci lze již nyní uvést:
Jestliže cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných
prostředků jednoho z manželů a jen tento manžel byl účastníkem kupní smlouvy,
pak tato věc nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nýbrž je jeho
osobním vlastnictvím.
Podle § 150 věta druhá ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č.
91/1998 Sb. každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo nahrazeno, co ze
svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného
majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.
Pokud v době vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je cena věci pořízené z
výlučných prostředků jednoho z manželů vyšší, než byla její původní cena, lze
při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přihlížet jen k částce, která na
tuto věc byla vynaložena ze společných prostředků, nikoliv k celkové hodnotě
věci, která tím vznikla. K tomu srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR,
sp. zn. 3 Cz 55/73, uvedené ve Zprávě o zhodnocení rozhodovací činnosti soudů
ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (Cpj 86/71),
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42, ročník 1972.
Nelze tudíž přihlížet k rozdílu mezi cenou pořizovací a vyšší cenou ke dni
vypořádání, ať již tento rozdíl vznikl tím, že věc byla zakoupena za cenu
nižší, než jakou ve skutečnosti ke dni koupě měla, a její skutečná cena se
projevila až při ocenění při vypořádání, nebo v důsledku změny cenových
předpisů či s ohledem na nabídku a poptávku v době vypořádání.
V soudní praxi se v řízeních o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní
společného jmění manželů) uplatňuje zásada, aby pokud možno (zvláště s ohledem
na dobu uplynulou od rozvodu manželství či oddělené bydlení manželů) byly věci
přikázány tomu z účastníků, který je má či naposledy měl v držení a u něhož
došlo k jejich amortizaci. Z tohoto pohledu, pokud odvolací soud přikázal šicí
stroj do výlučného vlastnictví žalovaného, nelze rozhodnutí odvolacího soudu
nic vytknout.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. prosince 2003
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu