22 Nd 105/2022-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněné KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO 24785199, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 954/7, zastoupené JUDr. Jiřím Šmídou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti povinné V. A., narozené XY, naposledy bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2500/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2500/2021 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Exekuční návrhem ze dne 25. 11. 2021 podaným u soudní exekutorky JUDr. Evy Koutníkové, Exekutorský úřad Znojmo, se oprávněná domáhá proti povinné nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 9 065 Kč s příslušenstvím, která svědčí oprávněné na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 11. 8. 2010, č. j. 41 737/2010-637/II. vyř.-TrO, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2021 uzavřené mezi oprávněnou jako postupníkem a T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, jako postupitelem.
Dne 3. 12. 2021 požádala soudní exekutorka JUDr. Eva Koutníková Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 53 EXE 2500/2021-35, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že v exekučním návrhu označená povinná osoba není státním příslušníkem České republiky a v současné době nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu ani zde není k pobytu hlášena.
Uzavřel, v posuzované věci chybí podmínky pro určení místní příslušnosti soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě není zpochybněno, že povinná není občanem České republiky, nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky, respektive místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo toto exekuční řízení zahájeno (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014). Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Břeclavi tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 3. 2022
Mgr. David Havlík předseda senátu