USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců
JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně Nocarová Partners Advokáti s.r.o., se sídlem v Praze 1, V Jirchářích
148/4, identifikační číslo osoby 04797469, zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem,
advokátem se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, proti žalovanému JUDr. Janu
Kočímu, se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, identifikační číslo osoby 42498546,
zastoupenému Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3,
o žalobě pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C
218/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.
12. 2023, č. j. 16 Co 309/2023-356, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám zástupce žalovaného.
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 6. 2023, č. j. 18 C
218/2017-317, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost podanou
žalobkyní dne 27. 1. 2021 a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu
nákladů řízení žalovanému ve výši 13 068 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni
povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356
Kč (výrok II).
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to
výslovně v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v
rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Namítla nesprávné
právní posouzení věci a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
[srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s.
ř.“.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Žalobkyně v dovolání formuluje otázku „zda výkladové pravidlo
nejasného zákonného ustanovení přijaté soudem v průběhu řízení může být
aplikováno zpětně již k začátku řízení (ex tunc)“, která podle ní doposud
nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Tato otázka však
přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezaloží, neboť již v rozhodovací
praxi dovolacího soudu vyřešena byla, rozhodnutí odvolacího soudu s tímto
řešením není v rozporu a dovolací soud neshledává důvod, aby se od této své
ustálené rozhodovací praxe odchyloval.
7. Nejvyšší soud již opakovaně rozhodl, že při výkladu časových účinků
judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových
právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení,
jakož i na případy budoucí. Ačkoliv retrospektivní aplikací nového právního
závěru je zasaženo do očekávání, jež dřívější judikatura u svých adresátů mohla
vyvolat, opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní
názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Nový právní názor musí být
vnímán jako retrospektivní působení judikatury, a nikoliv jako retroaktivní
působení právních norem. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikatorních
názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž
existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimního očekávání a důvěry adresátů
právních norem ve stabilitu právního řádu (srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3450/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp.
zn. 30 Cdo 2542/2019, a ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2601/2021, a ze
dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, jež jsou veřejnosti dostupné –
stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz
, či v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení
judikatorních změn. Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191 a násl.). Uvedená
konstantní judikatura dovolacího soudu úzce koresponduje s ustálenou
rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. například nálezy ze dne 5. 8. 2010,
sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, nebo ze
dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně
jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz).
Uvedený závěr o potřebě aplikace přijatých judikaturních právních závěrů na
všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí, se tak zjevně vztahuje
i na případy, kdy jde o první judikaturní právní názor týkající se výkladu
konkrétního zákonného ustanovení.
8. V daném případě není případná námitka žalobkyně, že aplikace
vysloveného judikatorního názoru na probíhající řízení je v rozporu s
požadavkem na právní jistotu fyzických a právnických osob a na ochranou jejich
legitimního očekávání a jednání učiněného v důvěře v právo, při níž žalobkyně v
dovolání odkazovala na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 6. 1995. sp. zn. IV. ÚS
215/94 (v dovolání nesprávně uvedena sp. zn. IV. ÚS 2015/94), a ze dne 22. 6.
2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06). Obecně platí, že pokud vyžadují výjimečně
specifické okolnosti případu intenzivnější zájem na ochraně účastníků, kteří
např. jednali v důvěře ve správnost dosavadní judikatury a použití nového
právního názoru by vedlo k nepřiměřenému zásahu do ústavně zaručených
základních práv a svobod, může se princip tzv. incidentní retrospektivity
výjimečně neaplikovat. V posuzovaném případě tomu však takto nebylo, neboť do
vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. 23 Cdo 1510/2022-290,
nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka, „jaký vliv má na
počátek běhu subjektivní lhůty k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst.
3 o. s. ř. skutečnost, že vědomost o skutkových okolnostech, které zakládají
důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, získal účastník dříve,
než vůbec bylo vydáno rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost“. Nebyla zde
tedy ani žádná ustálená judikatura dovolacího soudu, která by danou otázku
posuzovala odlišně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, a žalobkyně
tak ani nemohla jednat v důvěře v dosavadní soudní výklad předmětného zákonného
ustanovení, pokud žádný takový neexistoval.
9. Namítala-li žalobkyně, že spoléhala na text zákona, ze kterého nabyla
dojmu, že subjektivní tříměsíční lhůtu nebylo možné využít, neboť uplynula
ještě předtím, než mohla začít běžet, proto podala žalobu ve lhůtě objektivní,
nelze než uzavřít, že ani v tom nelze spatřovat výjimečnou specifickou okolnost
případu vyžadující intenzivnější zájem na ochraně žalobkyně, který by
neaplikování principu incidentní retrospektivity odůvodňoval. Samotné znění §
234 odst. 3 o. s. ř., nemohlo u žalobkyně důvodně založit právní jistotu o jí
zaujatém výkladu tohoto ustanovení, tj. o neaplikování subjektivní lhůty pro
podání žaloby pro zmatečnost, neboť uvedené ustanovení podle své dikce pro tam
uvedený zmatečnostní důvod se subjektivní lhůtou pro podání žaloby pro
zmatečnost počítalo (nebylo vystavěno na časovém omezení možnosti pro podání
žaloby pouze objektivní lhůtou). Nadto sama žalobkyně v dovolání hovoří o
„nejasném ustanovení“ a zjevně jí nic nebránilo při pochybnostech o počátku
běhu subjektivní lhůty podle § 234 odst. 3 o. s. ř. (resp. o jejím
neaplikování) žalobu pro zmatečnost z uvedeného důvodu podat již po doručení
rozhodnutí odvolacího soudu, které hodlala z uvedeného důvodu napadnout, a tím
zabránit případnému nepříznivému rozhodnutí o žalobě pro její opožděnost.
10. Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu výslovně v celém
rozsahu, tedy i druhý výrok, kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o
nákladech řízení.
11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst.
1 o. s. ř. jako nepřípustné.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §
146 odst. 3 o. s. ř. za použití § 243c odst. 3 věty první a § 224 odst. 1 o. s.
ř. Jelikož bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, je povinna nahradit žalovanému
náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložil a které sestávají z
mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 3 900 Kč podle § 6 odst. 1,
§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (při tarifní hodnotě určené
částkou 70 000 Kč, tj. podle předmětu řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí
napadené žalobou pro zmatečnost – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9.
2019, sp. zn. 27 Cdo 5307/2017), a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši
300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 4
advokátního tarifu, při připočtení náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137
odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tj. 882 Kč, neboť advokát žalovaného je plátcem
této daně. Náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši celkem 5 082 Kč je
žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám jeho advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 5. 2024
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu