USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Nocarová Partners Advokáti s.r.o., se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, identifikační číslo osoby 04797469, zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, proti žalovanému JUDr. Janu Kočímu, se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, identifikační číslo osoby 42498546, zastoupenému Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, o žalobě pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 218/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2023, č. j. 16 Co 309/2023-356, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 6. 2023, č. j. 18 C 218/2017-317, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní dne 27. 1. 2021 a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému ve výši 13 068 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč (výrok II).
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to výslovně v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Namítla nesprávné
právní posouzení věci a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Žalobkyně v dovolání formuluje otázku „zda výkladové pravidlo nejasného zákonného ustanovení přijaté soudem v průběhu řízení může být aplikováno zpětně již k začátku řízení (ex tunc)“, která podle ní doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Tato otázka však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezaloží, neboť již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena byla, rozhodnutí odvolacího soudu s tímto řešením není v rozporu a dovolací soud neshledává důvod, aby se od této své ustálené rozhodovací praxe odchyloval.
7. Nejvyšší soud již opakovaně rozhodl, že při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Ačkoliv retrospektivní aplikací nového právního závěru je zasaženo do očekávání, jež dřívější judikatura u svých adresátů mohla vyvolat, opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti.
Nový právní názor musí být vnímán jako retrospektivní působení judikatury, a nikoliv jako retroaktivní působení právních norem. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikatorních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimního očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3450/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2542/2019, a ze dne 22.
8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2601/2021, a ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz , či v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191 a násl.). Uvedená konstantní judikatura dovolacího soudu úzce koresponduje s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. například nálezy ze dne 5.
8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, nebo ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). Uvedený závěr o potřebě aplikace přijatých judikaturních právních závěrů na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí, se tak zjevně vztahuje i na případy, kdy jde o první judikaturní právní názor týkající se výkladu konkrétního zákonného ustanovení.
8. V daném případě není případná námitka žalobkyně, že aplikace vysloveného judikatorního názoru na probíhající řízení je v rozporu s požadavkem na právní jistotu fyzických a právnických osob a na ochranou jejich legitimního očekávání a jednání učiněného v důvěře v právo, při níž žalobkyně v dovolání odkazovala na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 6. 1995. sp. zn. IV. ÚS 215/94 (v dovolání nesprávně uvedena sp. zn. IV. ÚS 2015/94), a ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06). Obecně platí, že pokud vyžadují výjimečně specifické okolnosti případu intenzivnější zájem na ochraně účastníků, kteří např. jednali v důvěře ve správnost dosavadní judikatury a použití nového právního názoru by vedlo k nepřiměřenému zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, může se princip tzv. incidentní retrospektivity výjimečně neaplikovat.
V posuzovaném případě tomu však takto nebylo, neboť do vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. 23 Cdo 1510/2022-290, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka, „jaký vliv má na počátek běhu subjektivní lhůty k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 3 o. s. ř. skutečnost, že vědomost o skutkových okolnostech, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, získal účastník dříve, než vůbec bylo vydáno rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost“.
Nebyla zde tedy ani žádná ustálená judikatura dovolacího soudu, která by danou otázku posuzovala odlišně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, a žalobkyně tak ani nemohla jednat v důvěře v dosavadní soudní výklad předmětného zákonného ustanovení, pokud žádný takový neexistoval.
9. Namítala-li žalobkyně, že spoléhala na text zákona, ze kterého nabyla dojmu, že subjektivní tříměsíční lhůtu nebylo možné využít, neboť uplynula ještě předtím, než mohla začít běžet, proto podala žalobu ve lhůtě objektivní, nelze než uzavřít, že ani v tom nelze spatřovat výjimečnou specifickou okolnost případu vyžadující intenzivnější zájem na ochraně žalobkyně, který by neaplikování principu incidentní retrospektivity odůvodňoval. Samotné znění § 234 odst. 3 o. s. ř., nemohlo u žalobkyně důvodně založit právní jistotu o jí zaujatém výkladu tohoto ustanovení, tj. o neaplikování subjektivní lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť uvedené ustanovení podle své dikce pro tam uvedený zmatečnostní důvod se subjektivní lhůtou pro podání žaloby pro zmatečnost počítalo (nebylo vystavěno na časovém omezení možnosti pro podání žaloby pouze objektivní lhůtou).
Nadto sama žalobkyně v dovolání hovoří o „nejasném ustanovení“ a zjevně jí nic nebránilo při pochybnostech o počátku běhu subjektivní lhůty podle § 234 odst. 3 o. s. ř. (resp. o jejím neaplikování) žalobu pro zmatečnost z uvedeného důvodu podat již po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, které hodlala z uvedeného důvodu napadnout, a tím zabránit případnému nepříznivému rozhodnutí o žalobě pro její opožděnost.
10. Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i druhý výrok, kterým bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 146 odst. 3 o. s. ř. za použití § 243c odst. 3 věty první a § 224 odst. 1 o. s. ř. Jelikož bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, je povinna nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložil a které sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 3 900 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (při tarifní hodnotě určené částkou 70 000 Kč, tj. podle předmětu řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5307/2017), a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, při připočtení náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tj. 882 Kč, neboť advokát žalovaného je plátcem této daně. Náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši celkem 5 082 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.
s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 5. 2024
Mgr. Jiří Němec předseda senátu