23 Cdo 1341/2022-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody, ve věci oprávněné Tessile ditta, a. s., se sídlem v Praze 1, Rytířská 411/4, identifikační číslo osoby 27822117, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, proti povinné V. P., narozené XY, bytem v XY, o 668 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 34501/2011, o „odvolání“ povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 4 Co 111/2021-432, takto:
Řízení o „odvolání“ povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 4 Co 111/2021-432, se zastavuje.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 72 Co 294/2019-404, zamítl žaloby pro zmatečnost proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 72 Co 294/2019-328 (výrok I), a ze dne 27. 4. 2017, č. j. 72 Co 84/2017-217 (výrok II), a uložil povinné povinnost nahradit oprávněné náklady řízení (výrok III).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II (výrok I), a ve výroku III jej změnil tak, že
se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok II). Účastníky poučil o tom, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně „proti výroku I., II. a proti odůvodnění“, podala žalovaná „odvolání“, které nebylo blíže odůvodněno. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, řízení o podaném „odvolání“ podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil. Občanský soudní řád nepřipouští odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy.
To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, či ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3869/2019, která jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz). Jinak řečeno funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje; tj. odvolání není opravným prostředkem, jejž by bylo možné podat proti rozhodnutí vrchního soudu (srov. § 201 o.
s. ř.), jakožto soudu odvolacího (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sen. zn. 29 NSČR 16/2013)
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002). Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že povinná by nebyla úspěšná ani tehdy,
podala-li by proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání [srov. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V této věci je předmětem řízení bagatelní částka 668 Kč s příslušenstvím, přičemž odvolací soud rozhodoval o žalobách pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Jiří Němec předseda senátu