23 Cdo 1572/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně ALIMEX s.r.o., se sídlem v Dolních Břežanech, Ke Zvoli 339, PSČ 252
41, identifikační číslo osoby 49613529, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti žalované BDL
Czech, a.s., se sídlem v Praze 4 - Michle, Jemnická 5/345, PSČ 140 00,
identifikační číslo osoby 27231453, zastoupené JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, o zaplacení částky
292.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28
Cm 27/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
17. srpna 2011, č. j. 4 Cmo 163/2011-95, takto:
I. Dovolaní se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k
uzavření smlouvy o dílo v ústní formě. Cena za provedené dílo (vyhotovenou
projektovou dokumentaci slaboproudu na projekt EXIT 66) byla sjednána vzájemnou
emailovou korespondencí (zejména dvěma emaily ze dne 23. ledna 2008) mezi
žalobkyní a osobou, která vystupovala za žalovanou a jednala za žalovanou, a to
s panem Ing. Č.. Vypracovaná projektová dokumentace slaboproudu žalobkyní byla
žalované předána a jí převzata. Z celkové vyúčtované částky (fakturou č. 10080009) za provedené dílo ve výši 392.700,- Kč včetně DPH žalovaná uhradila
částku 100.000,- Kč. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 15, § 16,
§ 546 odst. 1 a § 548 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). K tomu, že za žalovanou
sjednal cenu díla Ing. Č.uvedl, že jestliže by pan Ing. Č. překročil své
zmocnění, pak byla žalovaná tímto jednáním vázána, neboť tato osoba byla
žalobkyni jako osoba oprávněná jednat za žalovanou takto představena. Významná
je i skutečnost, že na projektu Outlet Exit 66 vystupoval z počátku pouze
samostatně Ing. Č. a Ing. H. byl jako manažer zmíněného projektu přes technické
věci ustanoven až následně. Ing. Č. tedy považoval za osobu oprávněnou jednat
za žalovanou. Nárok žalobkyně na doplacení ceny provedeného díla ve výši 292.700,- Kč vůči
žalované je v souladu s ustanovením § 548 odst. 1 obch. zák., když projektová
dokumentace byla ze strany žalobkyně vyhotovena, žalované předána a jí
převzata, výše ceny byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána vzájemnou
emailovou korespondencí a k fakturované částce žalovaná uhradila 100.000,- Kč,
aniž by nějakým způsobem rozporovala požadované zaplacení zbývající části
vyúčtované ceny ve vystavené faktuře. Stejně tak shledal oprávněným i požadavek
na zaplacení požadovaného příslušenství. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných o zjištění
učiněná z opakování některých důkazů v řízení odvolacím dospěl odvolací soud ke
shodnému skutkovému závěru jako soud prvního stupně. Žalobkyně dílo provedla a
žalované předala, splnila svoji povinnost ze závazkového vztahu založeného
předmětnou smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. Vzniklo
jí tedy ve smyslu ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. právo na zaplacení ceny
díla. Je třeba přihlédnout i k právnímu úkonu žalované ze dne 21. července
2008, jenž lze považovat za uznání závazku k doplatku ceny díla, když toto
uznání učinila za žalovanou osoba (Ing. Č.), jež byla oprávněna činit právní
úkony týkající se předmětného díla. Skutečnost, že Ing. H. emailem ze dne 19.
března 2008 oznámil žalobkyni, že on je osobou oprávněnou v tomto smluvním
vztahu, odvolací soud za právně významnou nepovažoval, neboť toto oznámení
učinila pouze tato osoba, bez toho, že by tak učinila sama žalovaná. Odvolací
soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a
namítajíc nesprávné právní posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že dle rozsudků soudů nižšího stupně mělo dojít ke sjednání
ceny díla prostřednictvím emailové korespondence ze dne 23. ledna 2008, ačkoliv
jednání mezi Ing. Č. za žalovanou a žalobkyní o uzavření smlouvy o dílo
proběhla už v polovině roku 2007 a dílo bylo vyhotoveno v listopadu 2007 a v
téže době bylo předáno žalované. Pokud by tedy smlouva o dílo měla platně
vzniknout, musela by být cena díla nebo způsob jejího určení sjednána již během
jednání v tomto období nebo by z tohoto jednání musela vyplynout vůle stran
uzavřít smlouvu o dílo i bez tohoto určení. Ze skutkových zjištění soudů však
nevyplynulo, že by v rámci jednání mezi Ing. Č. a žalobkyní uskutečněných v
polovině roku 2007 či při předání dokumentace v roce 2007 byla cena za skutečně
provedené dílo sjednána nebo že by byl stanoven způsob jejího určení nebo že by
z jednání uskutečněných při uzavírání smlouvy o dílo vyplynula vůle stran
uzavřít smlouvu o dílo i bez tohoto určení. Smlouva o dílo tedy byla uzavřena
neplatně, a to nejen v důsledku skutečnosti, že byla na straně žalované
uzavírána Ing. Č., který nebyl za žalovanou oprávněn takové úkony činit, ale i
v důsledku nesjednání veškerých jejich podstatných náležitostí. Odkazujíc na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004,
dodává, že neplatnost smlouvy o dílo nemohla být následně zhojena ani
dodatečnou dohodou stran o chybějící náležitosti smlouvy o dílo, tedy následnou
dohodou stran o ceně díla z ledna 2008. Dále poukazuje i na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2010, sp. zn. 32 Cdo 4051/2008. Vzhledem k
uvedeným skutečnostem byla žalovaná jako objednatelka za podmínky, že smlouva o
dílo byla sjednána oprávněnými osobami, ve smyslu ustanovení § 546 odst. 1
obch. zák. povinna zaplatit žalobkyni za předmětné dílo cenu, která se obvykle
platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních
podmínek. Tato obvyklá cena přitom dle žalované dosahovala částky 80.000,- Kč
až 100.000,- Kč, jak uvedl Ing. H. ve svém emailu ze dne 19. března 2008,
kterým uznal vznik nároku žalobkyně na úhradu obvyklé ceny dokumentace. Žalovaná žalobkyni částku 100.000,- Kč uhradila, svoji povinnost uhradit
žalobkyni obvyklou cenu za dokumentaci tedy splnila. Dovolatelka dodává, že emailem ze dne 19. března 2008 současně žalovaná
rozporovala nárok žalobkyně na zaplacení zbývající fakturované částky za
zhotovení dokumentace. V tomto emailu navíc Ing. H. žalobkyni sdělil, že
vedoucím projektu EXIT 66 je on. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud i přes výše
uvedené dovodil, že právní úkon žalované ze dne 21. července 2008 učiněný Ing. R. Č. byl uznáním závazku k doplatku ceny díla. Dále dovolatelka zpochybňuje výši požadované částky, která má vedle částky
330.000,- Kč zahrnovat i příslušnou DPH ve výši 62.700,- Kč. V předloženém
emailu Ing. N. ze dne 23. ledna 2008 (na který téhož dne opět emailem reagoval
Ing.
Č.) je však cena za neurčitě specifikované plnění žalobkyně určena jako
částka 330.000,- Kč bez uvedení informace, zda se jedná o cenu bez DPH nebo s
DPH. Poukazujíc na právní názor publikovaný v Soudních rozhledech 1/2004 na
straně 20 namítá, že žalobkyně nebyla oprávněna cenu za plnění poskytnuté z
její strany o DPH navyšovat. Konečně žalovaná namítá, že úhrada částky 100.000,- Kč dne 11. června 2008
nemohla mít účinky uznání závazku dle ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák.,
neboť žalobkyně byla dostatečně s předstihem informována o tom, že žalovaná
zbytek závazku neuznává. V závěru svého dovolání dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání žalované se žalobkyně nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O
případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost
dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k
řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam,
tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z
hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolateka tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s.
ř., dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce
zásadní význam skutečně má. Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237
odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací
soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila,
případně jejichž řešení zpochybnila. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že cena díla byla sjednána
emailovou korespondencí účastníků 23. ledna 2008. Za žalovaného jednal R. Č.,
osoba, která byla žalobkyni žalovanou představena jako osoba oprávněná za
žalovanou jednat. Celková cena díla byla žalobkyní vyúčtována fakturou na
částku 392.700,- Kč, se splatností 20. února 2008. Žalovaná teprve na upomínku
žalobkyně ze dne 19. června 2008 reagovala tak, že zaplatila z fakturované
částky 100.000,- Kč a že úhrada zbývající části závazku bude provedena později,
po podepsání dohod mezi žalovanou a třetí osobou, která by měla zajistit
financování celého projektu. Dovolací soud připomíná, že dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 3 o. s. ř. (jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování), pod který je možno výhrady dovolatele proti zjištěnému skutkovému
stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. § 237 odst. 3
o. s. ř.). Dovolatelka v dovolání konstruuje vlastní skutková zjištění o okolnostech
rozhodných pro dohodu o ceně díla a uznání závazku ze smlouvy o dílo. Ze
skutkových zjištění soudů nevyplývá, že k dohodě o ceně díla došlo „až po
předání díla“ ani, že „žalobkyně byla dostatečně s předstihem informována o
tom, že žalovaná zbytek závazku neuznává“. Naopak ze skutkových zjištění, jimiž
je dovolací soud v této věci vázán, je zřejmé, že na upomínku žalobkyně ze dne
19. června 2008 žalovaná reagovala tak, že zaplatila z fakturované částky
100.000,- Kč a že úhrada zbývající části závazku bude provedena později, po
podepsání dohod mezi žalovanou a třetí osobou, která by měla zajistit
financování celého projektu. Závěr odvolacího soudu o uznání závazku k
zaplacení ceny díla proto respektoval požadavek, aby plnění na dluh bylo
poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to,
že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 23 Cdo 1336/2010). Námitky dovolatelky
směřující do tvrzených nesprávných závěrů odvolacího soudu o dohodě o ceně díla
a uznání závazků vycházející z vlastních skutkových tvrzení dovolatelky,
přípustnost dovolání založit nemohou. Vzhledem k závěrům o uznání závazku
přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že cena díla
obsahovala i daň z přidané hodnoty. Konečně polemizuje-li dovolatelky s právním závěrem odvolacího soudu o tom, že
R. Č.
jednal za žalovanou, nezakládají ani tyto její námitky přípustnost
dovolání, neboť pověření k zastoupení podnikatele podle § 15 obchodního
zákoníku může být učiněno i neformálně, jako v projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 12. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 41/2011), kdy Č. byl žalobkyni žalovanou představen jako osoba oprávněná za žalovanou jednat v
otázkách koordinace a dalších náležitostí směřujících k uzavření smlouvy. Nadto
podle § 15 odst. 2 obch. zák. by i případným překročením zmocnění Č. byla
žalovaná vázána, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem případu žalobkyně o
případném překročení zmocnění vědět nemohla. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná nebyla v
dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni by příslušelo právo na náhradu nákladů
řízení. Náklady řízení však žalobkyni nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.