U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ARRIVA PRAHA s.r.o., se sídlem v Praze 10, U Seřadiště 9, PSČ 10140, identifikační číslo osoby 26730448, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 3/266, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 326.371,98 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 50/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 20 Co 389/2014-305, takto
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 20 Co 389/2014-305, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 326.371,98 Kč, zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Argumentuje tím, že odvolací soud měl ve věci aplikovat ustanovení § 266 odst. 4 obch. zák. při výkladu ustanovení všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, dle kterého se pojištění nevztahuje na škody způsobené nesprávnou obsluhou nebo údržbou. Za nesprávnou obsluhu nelze považovat situaci, kdy je škoda způsobena z důvodu špatného zabrzdění zaparkovaného vozidla. Žalovaná navrhuje dovolání žalobkyně zamítnout. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech
řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s.
ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že řidič vozidla při jeho opuštění jednal v rozporu s návodem k obsluze předmětného vozidla (část 6.1 návodu k obsluze a údržbě autobusů City Bus Agora), a proto lze toto jeho jednání označit za porušení pravidel obsluhy vozidla, tedy za jeho nesprávnou obsluhu. Odvolací soud nevybočil při výkladu ujednání v pojistné smlouvě z limitů výkladů projevů vůle a neodchýlil se od judikatorních závěrů k výkladu § 266 obch. zák. (srov. např. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007). Přípustnost dovolání tak nemůže založit námitka dovolatelky, že odvolací soud měl věc posoudit dle ustanovení § 266 odst. 4 obch. zák. k tíži žalované, která pojem „nesprávná obsluha“ uvedla ve svých pojistných podmínkách, tak, že za nesprávnou obsluhu nelze považovat špatné zabrzdění zaparkovaného vozidla. Odvolací soud vyšel z provedeného dokazování a skutkových zjištění a uvedený pojem důvodně neshledal nejasným ani neurčitým, neboť obsluhou vozidla lze obecně chápat veškeré úkony při řízení vozidla, včetně jeho parkování a souvisejících úkonů.
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje dle § 243f odst. 3 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu