23 Cdo 196/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci
žalobců a) D. B., b) J. Blažek Glass, s. r. o., se sídlem v Poděbradech,
Olbrachtova 600/II, IČ 47052503, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Štanclem,
advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172/1, proti žalovanému Ing. J. T.,
o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Praze pod
sp. zn. 50 Cm 5/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Cmo 433/2006-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 3. 2006, č. j. 50 Cm 5/2004-54 zamítl žalobu aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet
se výroby a distribuce pilníků na nehty vyrobených z plochého skla o hloubce
2-5mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou, vyrobenou chemickým
leptáním plochého skla o délce 45-250mm počínaje dnem právní moci rozsudku a
dále zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům
společně a nerozdílně 500.000,- Kč. Soud prvního stupně dále rozhodl o
nákladech tohoto řízení (výrok IV.). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3
Cmo 433/2006-94 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, pouze
upřesnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se ve věci jednalo o
pilníky na nehty vyrobené z plochého skla o tloušťce 2-4mm; odvolací soud dále
rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že předmětem řízení bylo
zdržení se závadného jednání (zdržení se výroby a distribuce pilníků na nehty
vyrobených z plochého skla) a zaplacení zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve vztahu mezi
žalobcem a) a žalovaným nebyl dán vztah hospodářské soutěže a odkázal mj. na
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 2064/2000 a odbornou literaturu. Soutěžní vztah však byl dán mezi žalobcem b) a žalovaným a byla naplněna i
podmínka, a to způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli (§ 44 odst. 1 obch. zák.) Odvolací soud pak posuzoval, zda žalovaný výrobou předmětných pilníků na
nehty jedná v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že tomu tak není,
neboť technické řešení nebylo v tuzemsku chráněno žádným průmyslovým právem,
cestou ochrany proti nekalosoutěžnímu napodobení určitého typu výrobku lze nové
řešení chránit jen dočasně. Znak rozporu s dobrými mravy není pro určité
jednání znakem trvalým a pokud chybí formální ochrana z průmyslových práv, je
třeba dát „přednost volné soutěži na trhu před zájmem jednoho soutěžitele“, po
„uplynutí určité doby výhradního práva pro toho, kdo s ním určitým řešením
přišel“. Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku, pokud jde o nekalosoutěžní jednání
podle § 47 písm. c) obch. zák. odkázal na hodnocení a závěry soudu prvního
stupně s tím, že pro žalobce již nebylo možné chránit technické řešení
(zdrsnění skla chemickým leptáním) pak shodnost výrobků (pilníků na nehty) je
shodností v prvcích, jež jsou předurčeny funkčně, technicky a esteticky pro
daný typ výrobku. Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce b), pokud se domáhal
poskytnutí zadostiučiněním v penězích za způsobenou újmu ve výši 500.000,- Kč,
i přes poučení soudu, takovou újmu neprokázal.
Žalobce b) tuto újmu spatřoval ve zmenšení trhu pro sebe a v nákladech na
zavedení výroby pilníků, což představuje újmu hmotnou (skutečná škoda a ušlý
zisk), nemajetkovou újmu nekonkretizoval, netvrdil a neprokazoval okolnosti, z
nichž by vznik a rozsah nemateriální újmy v požadované výši bylo možné odvodit,
a proto odvolací soud uzavřel, že žalobce b) neprokázal vznik nehmotné újmy v
rozsahu požadovaného zadostiučinění. Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora. Dovoláním ze dne 3. 8. 2007 napadli žalobci a) a b) rozsudek odvolacího soudu s
tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s.
ř., dovolatelé se však domnívají, že dovolání je přípustné i podle ust. § 237
odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.. Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné
právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání dovolatelé zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nejde o soutěžní vztah, neboť
žalobce a) je licenciátorem z licenční smlouvy, na jejímž základě poskytl
žalobci b) licenci na výrobu a prodej pilníků na nehty.
Dále mají žalobci zato, že soud měl posuzovat, zda podmínky nekalé soutěže byly
naplněny v minulosti a zda jediným důvodem odmítnutí ochrany bylo uplynutí
doby, neboť odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že do doby vyhlášení
rozsudku již žalobci nárok na ochranu nemají.
Dovolatelé dále v dovolání namítají procesní vadu řízení spočívající v tom, že
se jim dostalo poučení výslovně k újmě materiální, nikoli k újmě nehmotné.
Žalobci k materiální újmě předložili potvrzení auditora o výši nákladů na vývoj
pilníků na nehty a navrhli výslech svědka ing. Z. a soudy tyto důkazy
neprovedly, přičemž odvolací soud konstatoval, že žalobce by sice újmu tvrdil,
avšak nemateriální újmu blíže nekonkretizoval a neprokázal. Podle dovolatelů je
tak řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Dovolatelé též vytýkají, že soud prvního stupně se nevyjádřil k návrhu na změnu
žaloby, odvolací soud tento návrh přejal do svého rozsudku a tím byla porušena
zásada dvojinstančnosti řízení.
Vzhledem k uvedenému dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek
zrušil, popř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena k
novému projednání a rozhodnutí věci. Podle předkládací zprávy a obsahu spisu se žalovaný k dovolání žalobců
nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 12
zák. č. 7/2009 Sb., kterým se měnil zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1996 Sb. ve znění účinném
do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Poté se dovolací soud zabýval tím, zda v posuzované věci, kdy odvolací soud
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle ust. § 237
odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., na něž dovolatelé v dovolání odkázali. Z porovnání výroků rozsudků soudů obou stupňů je zřejmé, že odvolací soud ve
svém potvrzujícím výroku ve věci samé napravil pouze nepřesnost výroku soudu
prvního stupně, přičemž se toto zpřesnění ve své podstatě nedotklo práv a
povinností účastníků řízení. Vzhledem k tomu je nutné přípustnost dovolání
posuzovat podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti
potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se přípustnost
dovolání řídí ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. V dané věci není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,
neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy
nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací přezkum je tedy spjat se závěrem o zásadním významu rozsudku po právní
stránce, a proto způsobilým dovolacím důvodem je zásadně nesprávné právní
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nikoliv již např. nedostatky
ve skutkovém zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), popř. tzv. jiné vady řízení (§
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), nejde-li o řešení zásadní procesněprávní
otázky. V posuzovaném případě, pokud dovolatelé namítali vady řízení (neprovedení
důkazů k materiální újmě potvrzením auditora a výslechem svědka – popř. přijetí
návrhu na změnu žaloby), jde o tzv. jiné vady řízení, jejichž řešení v dané
věci nemá zásadní právní význam, a proto nemohou založit přípustnost dovolání
dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti závěru odvolacího soudu,
že mezi žalobcem a) a žalovaným nebyl dán soutěžní vztah. Dovolací soud uvedenou otázku řešil již v usnesení ze dne 15. 12. 2009, č. j.
23 Cdo 5086/2007-186, ve sporu týchž žalobců se stejným předmětem sporu
(rozhodnutí lze nalézt na www:nsoud.cz). V tomto rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že „Dovolateli lze přisvědčit, že
tento závěr odvolacího soudu není s ohledem na ust. § 41 a 44 obch. zák. přesný, neboť uvedená ustanovení nepodmiňují, aby šlo o jednání v hospodářském
nebo obchodním styku, tj. jen mezi podnikateli (viz např. R49/2004). Odvolací
soud však při formulaci uvedeného nepřesného závěru vycházel z toho, že žalobce
a) se s ohledem na výmaz užitného vzoru č. 6492 dovolával Licenční smlouvy ze
dne 19. 6. 2002, kterou žalobci b) poskytl know how na výrobu skleněného
pilníku, neboť je majitelem Evropského patentu EP 0925033B1, která však byla
shledána neplatnou, neboť žalobce a) nebyl na území České republiky majitelem
žádného registrovaného užitného vzoru. Proto mezi ním a žalovaným nešlo o
soutěžní vztah a žalobce a), protože s uvedeným zbožím nepodnikal na území
České republiky, nebyl ani soutěžitelem ve smyslu právní úpravy ochrany proti
nekalé soutěži. V konečném výsledku je tedy právní závěr odvolacího soudu v
souladu s hmotným právem.“
K další námitce dovolatelů (zejména žalobce b) ve vztahu k požadovanému
zadostiučinění odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobce b)
uvedenou újmu uplatnil ve výši 500.000,- Kč, avšak v průběhu řízení (po poučení
soudem) vznik nemateriální újmy netvrdil a neprokazoval. Námitky dovolatelů spočívají konkrétně zejména v tom, že se jim dostalo poučení
k újmě materiální, nikoli nehmotné, k otázce újmy a zadostiučinění nebyl
vyslechnut ing. Zdobinský, soud prvního stupně se nevyjádřil k návrhu na změnu
žaloby, představují tzv. jiné vady řízení. Z hlediska posuzování přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak to vyplývá ze shora uvedeného, nemohou tyto námitky založit
přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení, neboť u nich nejde o zásadní
procesněprávní otázky. Dovolatelé dále v dovolání namítají, že odvolací soud konstatoval, že „ochrana
proti nekalé soutěži platí jen pro určitou dobu“ a s tímto závěrem nesouhlasí. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí především konstatoval, že požadovaný
zákaz obsažený ve zdržovacím nároku směřuje „obecně k výrobku jako typu, nikoli
ke konkrétní podobě výrobku (provedení)“, který žalovaný na trh dodává. Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o jednání nekalé soutěže podle § 47
písm. c) obch. zák., odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí
vychází z toho, že výrobek žalobce b) není chráněn průmyslovým právem, proto
jeho výrobek – skleněný pilník na nehty – nepožívá speciální ochrany. Vzhled,
tvar i povrch pilníku je určený povahou tohoto výrobku. K označování svých
výrobků používá žalovaný název SOFIT®, což je registrovaná ochranná známka
žalovaného, přihlášená v roce 1998 pro pilníky na nehty a výrobky ze skla s
právem přednosti od 17. 11. 1998. Žalovaný podle názoru soudu vyloučil, popř.
omezil nebezpečí záměny předmětných výrobků a výrobky žalovaného nejsou
„způsobilé vyvolat nebezpečí záměny ani klamavou představu o spojení s
podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky žalobce b)“. Soudy uzavřely,
že jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud dále v odůvodnění rozhodnutí ve stručnosti uvedl, že lze „cestou
ochrany proti nekalosoutěžnímu napodobení určitý typ výrobku pro v něm vtělené
nové řešení chránit jen dočasně“ a uzavřel, že „znak rozporu s dobrými mravy
není pro určité jednání znakem trvalým“. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází především z toho,
že jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy z důvodů uvedených výše. Úvahy odvolacího soudu „o ochraně proti nekalé soutěži po určitou dobu“ jsou s
ohledem na předchozí závěry odvolacího soudu již nadbytečné a na nich
rozhodnutí odvolacího soudu není ve své podstatě založeno. Dovolací soud se proto ztotožňuje s uvedenými závěry odvolacího soudu
(vycházejícími z rozhodnutí soudu prvního stupně) a zejména zdůrazňuje, že
nelze dospět k závěru, že byla splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže
a byl tak odůvodněn nárok žalobce b) na zdržení se závadného jednání
žalovaného. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006 o zkoumání druhé podmínky generální klauzule (§ 44 obch. zák.) o rozporu s dobrými mravy soutěže) a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32
Odo 189/2005. Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu
je s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, v
souladu s hmotným právem, a proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné
podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §
218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5
o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s
ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, tak,
že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu