23 Cdo 1980/2024

23 Cdo 1980/2024-440

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PP-servis Plzeň s.r.o., se sídlem v Plzni, U Velkého rybníka 688/35, identifikační číslo osoby 26322242, zastoupené JUDr. Zuzanou Schneider Valentovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, proti žalované obci Mičovice, se sídlem v Mičovicích 23, identifikační číslo osoby 00583090, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o zaplacení 2 085 645 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 C 155/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2024, č. j. 5 Co 1044/2023-397, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20 522 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 2 085 645 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené ceny víceprací, které podle svých tvrzení jako zhotovitelka provedla pro žalovanou jako objednatelku na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo provedení rekonstrukce kulturního domu.

2. Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 1 C 155/2021-353, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 085 645 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 211 091,20 Kč (výrok II) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení České republice ve výši 3 494,14 Kč (výrok III).

3. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 41 043,20 Kč (druhý výrok).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jež podle obsahu směřuje pouze do výroku ve věci samé. Jeho přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Namítala, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a citovala judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, a též rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.

6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.

7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).

10. Těmto požadavkům žalobkyně v posuzované věci nedostála, pokud v úvodu dovolání bez bližší konkretizace spatřovala přípustnost dovolání (mimo jiné) v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Z obsahu dovolání se nepodává žádná konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, která by podle žalobkyně dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. Tento vytčený nedostatek obligatorní náležitosti dovolání již přitom nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v uvedené části.

11. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit námitka žalobkyně, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť jejímu jednateli nebylo umožněno se (při jednání před soudem prvního stupně dne 2. 2. 2023) řádně a komplexně vyjádřit ke všem skutečnostem týkajícím se projednávané věci, při níž odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2119/11 (jenž je veřejnosti dostupný na https://nalus.usoud.cz), podle kterého „jeden z neopominutelných prvků práva na spravedlivý proces představuje zásada audiatur et altera pars (budiž vyslechnuta i druhá strana), jež je Ústavním soudem chápána jako povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníku řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat; vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajišťuje ochranu základních práv, ta je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení“.

12. Odvolací soud se od shora citovaného judikaturního závěru neodchýlil, pokud při posouzení procesního postupu soudu prvního stupně uzavřel, že z protokolu o jednání před okresním soudem v případě výslechu jednatele žalobkyně neplyne, že by se jeho prostřednictvím žalobkyně nemohla v řízení vyjádřit. Případná korekce ze strany soudu, aby jednatel hovořil k předmětu řízení, žádným způsobem nevybočila z rámce běžného způsobu řízení jednání předsedou senátu (srov. odstavec 18 napadeného rozhodnutí). Ze zmíněného protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 2. 2. 2023 (č. l. 306 spisu) se vskutku nepodává, že by jednatel žalobkyně neměl možnost se k věci vyjádřit. Ostatně z celého obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně měla v průběhu řízení opakovaně možnost uplatňovat své námitky a argumenty, což také činila.

13. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).

14. Právě o takovou situaci jde v posuzované věci, v níž se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, který posoudil žalobu jako nedůvodnou jednak na základě závěru, že žalovaná řádně odstoupila od smlouvy a uhradila peněžitou náhradu za veškerá plnění poskytnutá žalobkyní, a dále na základě závěru, že by tvrzená pohledávka žalobkyně nebyla ani splatná pro absenci řádné fakturace vyžadované smlouvou.

15. Druhý ze zmíněných právních závěrů, který je sám o sobě postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby (absence splatné pohledávky), přitom nebyl dovoláním žalobkyně relevantně zpochybněn, a nebyl tak otevřen dovolacímu přezkumu. Založit přípustnost dovolání proto nejsou způsobilé ani další námitky předložené žalobkyní, jejichž prostřednictvím žalobkyně v dovolání zpochybňuje správnost výlučně prvního z právních závěrů odvolacího soudu, pro který byla žaloba zamítnuta, o odstoupení žalované od smlouvy a úhradě veškerého plnění poskytnutého žalobkyní (konkrétně námitky odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách vypořádání se s důkazním návrhem na vypracování revizního znaleckého posudku, posouzení znaleckého posudku, řádného odstoupení od smlouvy a postupu zhotovitele při nevhodných příkazech objednatele, opomenutí navrhovaného důkazu „výzvy k podání nabídky“). Případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při řešení těchto otázek by nemohla opodstatnit (při řádném nezpochybnění závěru o absenci splatné pohledávky žalobkyně) zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.

16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné (zčásti též pro vady dovolání).

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 9. 2024

Mgr. Jiří Němec předseda senátu