ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v
právní věci žalobce J. V., zast. JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem se sídlem
v Praze 1, Týnská 21, proti žalované AD Trade, spol. s r. o., se sídlem v
Třebíči, Sedlákova 1, IČ: 255 15 543, zast. JUDr. Pavlem Čuprem, Ph. D.,
advokátem se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 1929/10, o zaplacení částky
129.435,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25
Cm 124/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 1. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 444/2009-115, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
do zaplacení (odst. I výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že
žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu částku 29.893,- Kč k
rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. II
výroku). Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 4. 2010, č. j. 4
Cmo 444/2009-115, částečně změnil rozsudek soudu prvého stupně v odst. I výroku
tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129.435,50 Kč spolu s 8,5%
úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od
právní moci rozsudku, potvrdil ve zbylé části odst. I. rozsudek soudu prvého
stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1,5% úroku z prodlení z částky
129.435,50 Kč od 1. 9. 2001 do zaplacení a dále uložil žalované povinnost
zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem
90.823,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho
právního zástupce. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že VELOB, s. r. o. jako
zhotovitel uzavřel s žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo, jejímž
předmětem bylo provedení zateplení fasády a venkovních omítek v domě ve
Lhotecké ulici v Praze. Práce dle uvedené smlouvy byly provedeny a dílo dne 24. 7. 2001 předáno bez vad a nedodělků žalované, přičemž cena díla byla vyúčtována
fakturou č. 139072001, znějící na částku 229.435,50 Kč a splatnou dne 10. 8. 2001. Z této částky uhradila žalovaná toliko 100.000,- Kč. Odvolací soud se
ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvého stupně a dovodil, že dne 30. 9. 2003 postoupila společnost VELOB, s. r. o. platně žalobci mj. předmětnou
pohledávku ve výši 129.435,50 Kč, čímž mělo dojít k úhradě půjčky poskytnuté
žalobcem společnosti VELOB, s. r. o. Odvolací soud se dále v otázce existence pohledávky, kterou žalovaná započetla,
ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvého stupně, že k postoupení
pohledávky z faktury č. 200112 vystavené dne 31. 5. 2000, splatné dne 15. 6. 2000 ve výši 129.435,50 Kč došlo smlouvou uzavřenou mezi společností HAAL, s. r. o. a žalovanou dne 3. 9. 2001. Smlouvou o dílo uzavřenou dne 11. 4. 2000 se
společnost HAAL, s. r. o. jako zhotovitel zavázala provést fasádní nátěr na
akci „Fasáda Smíchov“, vč. dodání akrylátové barvy v rozsahu cca 3.500 m2, a
VELOB, s. r. o. jako objednatel se zavázala uhradit za provedení díla cenu ve
výši 75,- Kč bez DPH za 1 m2, přičemž dne 18. 4. 2000 uhradila zálohu ve výši
40.000,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně dovodil, že
společnosti HAAL, s. r. o. právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, neboť
nedošlo z její strany k řádnému dokončení a předání díla, a proto nemohlo dojít
k zániku pohledávky žalobce, přestože žalovaná oznámila společnosti VELOB, s. r. o. dopisem ze dne 3. 9. 2001 zápočet pohledávky v žalované výši. Odvolací soud uzavřel, že žalobci vzniklo právo na zaplacení žalobou požadované
částky, neboť výše pohledávky nebyla mezi účastníky sporná, žalobce byl ve
sporu aktivně legitimován a k zániku předmětné pohledávky nedošlo. Protože k
11. 8. 2001, tj.
k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu žalované,
činila diskontní sazba stanovená ČNB 4,25%, proto shledal odvolací soud
důvodným též požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 %
ročně. Dovoláním ze dne 14. 5. 2010 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v jeho
vyhovujícím výroku ve věci samé a dále v jeho nákladových výrocích s tím, že
oproti nesprávnému poučení danému odvolacím soudem je dovolání přípustné dle
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod ust. § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. V odůvodnění dovolání žalovaná odvolacímu soudu zejména vytkla, že se vůbec
nezabýval otázkou, kdy a jak bylo postoupení tvrzené pohledávky oznámeno či
prokázáno dlužníkovi (žalované). K tomu uvedla, že za situace, kdyby si
odvolací soud tuto otázku přece jen vyhodnotil, pak tak musel učinit bez řádně
provedeného dokazování. Dovolatelka dále zpochybnila platnost postupní smlouvy
ze dne 30. 9. 2003 uzavřené mezi žalobcem a společností VELOB, s. r. o. Postupem, kdy soud prvého stupně nevyvodil žádné právní závěry z uvedené
smlouvy, jejíž obsah konstatoval, a odvolací soud v rozporu s ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. hodnotil otázku platnosti sám, aniž by doplnil dokazování, odvolací
soud tím odňal dovolatelce jednu soudní instanci a dle jejího názoru porušil
její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst, 2 Listiny
základních práv a svobod. Dovolatelka dále namítla, že odvolací soud pochybil, když účastníky řízení
nepoučil dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. Před závěrem, že žalovaná nemohla
započíst pohledávku ve výši 129.435,50 Kč proti vzájemné pohledávce společnosti
VELOB, s. r. o., se měl odvolací soudu zabývat tím, přesně jak velká plocha
fasády měla být společností HAAL, s. r. o. natřena, aby jí vzniklo právo na
zaplacení ceny díla. Takto však odvolací soud neučinil, ačkoli k prokázání této
skutečnosti mělo být vedeno dokazování a odvolací soud měl účastníky, jak výše
uvedeno, poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci spatřuje dovolatelka v
nesprávné aplikaci ust. § 548 odst. 1 obchod. zák., neboť pominul, že se strany
v čl. III smlouvy o dílo ze dne 11. 4. 2000, uzavřené mezi VELOB, s. r. o. a
HAAL, s. r. o., dohodly na ceně podle skutečně provedených metrů čtverečních
natřeného fasádního nátěru, a proto neobstojí závěr odvolacího soudu, že nárok
na zaplacení ceny díla nevznikl, nebyla-li natřena celá plocha o výměře 3.500
m2, neboť předmět díla nebyl proveden celý řádně a včas. Dovolatelka je
přesvědčena, že ani objednatel přesně nevěděl, jak velká bude plocha, kterou
požaduje natřít fasádní barvou.
Pokud zhotovitel natřel plochu 2.650 m2,
vyúčtoval cenu za tuto práci a objednatel s tím souhlasil, pak právo na její
zaplacení ceny nebylo vázáno na okamžik provedení celého předmětu (rozsahu)
díla. Měl-li odvolací soud pochybnosti o výkladu uvedeného ustanovení čl. III
této smlouvy, pak měl aplikovat výkladová pravidla stanovená v ust. § 266
obchod. zák., zejména pak § 266 odst. 3 a 4 obchod. zák. V návaznosti na shora uvedenou námitku žalovaná následně odvolacímu soudu
vytkla pochybení při zjišťování skutkového stavu, a to zejména ohledně rozsahu
díla sjednaného mezi VELOB, s. r. o. a HAAL, s. r. o. Dále upozornila, že
odvolací soud pominul některé rozhodné skutečnosti jako např. to, že v řízení
bylo prokázáno částečné plnění ze strany VELOB, s. r. o., když na fakturu
zhotovitele č. 200112 zaplatila částku 28.687,50 Kč, čímž společnost VELOB, s. r. o. uznala svůj závazek vůči společnosti HAAL, s. r. o. ve smyslu ust. § 407
odst. 3 obchod. zák. ve spojení s ust. § 323 odst. 1 a 2 obchod. zák. Z toho
dle dovolatelky plyne, že soudy obou stupňů měly vycházet z prokázané
skutečnosti, že zhotoviteli HAAL, s. r. o. právo na zaplacení ceny díla
vzniklo, a žalobkyně měla v řízení tvrdit a prokázat, jak přesně velkou fasádní
plochu měl zhotovitel HAAL, s. r. o. natřít. Závěrem proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu
v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého
stupně a obsahu spisu, nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání
bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené
náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1
o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). K námitce dovolatelky o nesprávném poučení o přípustnosti dovolání, neboť
odvolací soud ji poučil o přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přestože je dovolání přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je
třeba uvést, že poučení o přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. není nesprávné, jak dovozuje žalovaná, nýbrž neúplné. Poučení o možnosti podat dovolání za situace, kdy Nejvyšší soud bude ve smyslu
ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. hodnotit, zda má napadené rozhodnutí ve
věci samé po právní stránce zásadní význam, směřovalo, jak je zřejmé z
rozhodnutí odvolacího soudu, vůči žalobci, který měl možnost podat dovolání
proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvého stupně o zamítnutí jeho žaloby na zaplacení 1,5% úroku z prodlení z
částky 129.435,50 Kč od 1. 9. 2001 do zaplacení, jehož přípustnost by se
posuzovala, jak správně odvolací soud uvedl, dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V rozsudku odvolacího soudu však zcela absentuje poučení o možnosti žalované
podat dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dle
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle ustanovení § 157 odst. 1 o. s. ř. (jež je dle § 211 o. s. ř.
přiměřeně
použitelné též v odvolacím řízení) je odvolací soud povinen v písemném
vyhotovení rozsudku účastníky poučit o tom, zda proti rozsudku je přípustný
opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost,
tedy i o tom, zda proti rozsudku je přípustné dovolání. Nejvyšší soud již v
usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uvedl, že takové poučení
o přípustnosti dovolání musí být formulováno jednoznačně tak, aby z něj bylo
zřejmé, že dovolání buď je, nebo není přípustné [popř. za jakých podmínek - viz
ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.]. Absence poučení o dovolání má význam pro
stanovení lhůty, v níž může účastník podat dovolání (srov. ust. § 240 o. s.
ř.). Vzhledem k tomu, že dovolatelka podala své dovolání včas, a to již ve
dvouměsíční lhůtě, jejíž běh počíná od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§
240 odst. 1 o. s. ř.), dovolací soud – jak výše uvedeno – konstatoval, že
dovolání bylo podáno včas. S ohledem na shora uvedené závěry o včasnosti dovolání a splnění dalších, shora
uvedených náležitostí, následně Nejvyšší soud přistoupil k řešení otázky
přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) a
shledal, že dovolání žalované je – jak dovolatelka dovozuje - přípustné dle
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž rozhodnutím odvolacího soudu v
dovoláním napadeném rozsahu (tj. ve vyhovujícím výroku, jímž byla žalované
uložena povinnost zaplatit žalobci částku 129.435,50 Kč spolu s 8,5% úrokem z
prodlení z této částky od 1. 9. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní
moci rozsudku) byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že HAAL, s. r. o. jako
zhotovitel neprovedl pro VELOB, s. r. o. (objednatel) sjednané dílo (resp. ve
sjednaném rozsahu „cca 3500 m2“) řádně a dílo nikdy nedokončil, a proto
zhotoviteli nemohlo vzniknout právo na zaplacení dohodnuté ceny za provedení
díla. Pakliže žalovaná vůči VELOB, s. r. o. tuto pohledávku na zaplacení ceny
díla po jejím postoupení od společnosti HAAL, s. r. o., započetla, nemohlo
takovýmto zápočtem dojít k zániku pohledávky společnosti VELOB, s. r. o. vůči
žalovanému. Základní otázkou, s jejímž řešením provedeným soudem prvého stupně se odvolací
soud neztotožnil tedy je, zda společnosti HAAL, s. r. o. vzniklo dle uzavřené
smlouvy o dílo právo na zaplacení ceny díla, které prováděla pro VELOB, s. r. o. Soud prvého stupně vycházel ze skutkového závěru, s nímž se odvolací soud
ztotožnil, že celková plocha fasády, na níž měly být práce provedeny, činila
cca 3.500 m2, a proto pokud bylo v řízení zjištěno provedení prací zhotovitelem
(HAAL, s. r. o.) o rozsahu 2.650 m2 neprovedl zhotovitel dílo v celém sjednaném
rozsahu. Ve smlouvě o dílo ze dne 11. 4. 2000 se HAAL, s. r. o. zavázal provést pro
VELOB, s. r. o. fasádní nátěr na akci „fasáda Smíchov“ v rozsahu „cca 3500m2“,
včetně dodání akrylátové barvy PARA 1800 v odstínech dle odsouhlasených vzorků
(čl. II smlouvy). V čl. III smlouvy se strany dohodly, že cena za 1 m2 činí
75,- Kč bez DPH s tím, že cena za jednotku je dána jako pevná a zahrnuje
veškeré pomocné práce spojené s prováděním činnosti (tj. případným
penetrováním, zakrytím oken, úklidem atd.). Dále si strany výslovně ujednaly,
že závazná je cena jednotková, přičemž celková cena bude stanovena dle skutečně
provedených metrů čtverečních násobených jednotkovou cenou. Ze soupisu provedených prací ze dne 30. 5. 2000, soupisu provedených prací a
dodávek ke zjišťovacím protokolu za měsíc duben – květen 2000, přípisu VELOB,
s. r. o. společnosti HAAL, s. r. o. ze dne 24. 8. 2000 se podává, že dílo
nebylo ve sjednaném rozsahu provedeno a zbývá dokončit, tj. natřít fasádní
barvou cca 300 m2 fasádní plochy a že VELOB, s. r. o.
převzal dílo o rozsahu
provedených prací 2.650 m2 s tím, že „provedené práce budou po stránce kvality
odsouhlasené až po řádném dokončení díla“. Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že dílo, nebylo ve smyslu
ust. § 548 odst. 1 věty druhé a § 554 odst. 1 obchod. zák. provedeno, je
správný. Nebylo-li předané dílo dokončeno, je zřejmé, že HAAL, s. r. o. jako zhotovitel,
nesplnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo,
které nebylo ukončeno, nelze totiž ve smyslu § 554 odst. 1 obchod. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je – jako je tomu v
posuzovaném případě – objednatel (z části) převezme. Pokud mezi účastníky
nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny
díla nevznikne (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR, C. H. BECK, svazek 14, str. 158, a v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník
2002, str. 340, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 32
Odo 400/2006, a rozsudek ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 495/2004). Je třeba konstatovat, že podepsání zápisu o předání díla není rozhodující pro
vznik práva na zaplacení ceny díla, nestanoví-li však smlouva o dílo něco
jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo
416/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C. H. BECK, pod označením RNs C 1591/2003), což nebylo v posuzované věci zjištěno. Bylo-li tedy dílo podle výše specifikovaných zápisů, dokončeno, nebylo splněno
řádně ve smyslu § 554 odst. 1 obchod. zák. Protože ze smlouvy nevyplynulo jiné
ujednání o vzniku práva na zaplacení díla, nevznikl HAAL, s. r. o., nárok na
zaplacení ceny díla, neboť dílo nebylo řádně provedeno (§ 548 odst. 1 obchod. zák.). Odvolací soud učinil tedy správný závěr, že nárok na zaplacení ceny díla
společnosti HAAL, s. r. o. nevznikl, pokud neprovedl dílo řádně a včas. Za
uvedené situace pak není rozhodné, zda celková fasádní plocha, jež měla být
zhotovitelem HAAL, s. r. o. natřena, činila přesně 3.500 m2 nebo 2.950 m2
(provedená a odsouhlasená plocha 2.650 m2 plus společností VELOB, s. r. o. urgovaný nedodělek v rozsahu 300 m2 fasádní plochy), poněvadž rozhodující pro
posouzení uvedeného stavu je, že v řízení bylo prokázáno, že zhotovitel
neprovedl dílo řádně, tj. v celém rozsahu, když neprovedl fasádní nátěr mimo
jiné na celé sjednané fasádní ploše, která byla větší než 2.650 m2. Nerozhodnou je pak za tohoto stavu taktéž námitka ohledně sjednané ceny díla,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu na tomto není založeno. V posuzovaném případě si strany taktéž nesjednaly, že práce budou objednateli
fakturovány po etapách s vyúčtováním doposud provedených prací, nýbrž cena,
měla být dle smlouvy o dílo ze dne 11. 4. 2000, po odečtení zálohy ve výši
105.000,- Kč, zaplacena ve smyslu ust. § 548 odst. 1 věty druhé obchod. zák. po
provedení celého díla, resp. nárok na zaplacení ceny díla vznikl až jeho
provedením. Vzhledem k výše uvedenému je pak nedůvodná též námitka uznání závazku ze strany
VELOB, s. r.
o., když na fakturu č. 200112 vystavenou zhotovitelem HAAL, s. r. o., znějící na částku 168.687,50 Kč vč. DPH za provedení nátěru fasády na ploše
2.650 m2 dle soupisu provedených prací ze dne 30. 5. 2000 zaplatila částku
28.687,50 Kč. Dovolatelka ze zaplacení částky 28.687,50 Kč společností VELOB, s. r. o. dovozuje, že tato společnost uznala vůči HAAL, s. r. o. svůj závazek zaplatit
jí částku vyúčtovanou shora specifikovanou fakturou. Za uznání závazku se v
obchodněprávních vztazích sice považuje též „konkludentní“ jednání dlužníka za
situace, kdy dlužník plní částečně svůj závazek, avšak to pouze za situace, kdy
lze usuzovat, že částečným plněním dlužník uznává i zbytek závazku (§ 407 odst. 3 obchod. zák.), avšak tak tomu v souzené věci nebylo. Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplynulo, že společnost
VELOB, s. r. o. uhradila shora uvedenou částku ve výši 28.687,50 Kč na fakturu
č. 200112 (příkaz k úhradě zadala 31. 8. 2001) a v návaznosti na to zhotoviteli
HAAL, s. r. o., dopisem ze dne 14. 9. 2001 sdělila, že dílo nebylo řádně
dokončeno a předáno v řádném termínu, dílo mělo vady a byla požadována oprava a
dokončení díla, na což zhotovitel nereflektoval, a proto nechala dílo dokončit
od jiného subjektu. Upozornila, že pohledávka z uvedené faktury není splatná a
že práce byly proplaceny ve výši cca 35 % z celkové fakturované částky. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené zastává názor, že z okolností případu,
zejména ze sdělení dlužníka, zřetelně vyplývá, že neprovedením díla ve
sjednaném rozsahu společností HAAL, s. r. o., jí nevzniklo právo na zaplacení
ceny díla a že zaplacením částky 28.687,50 Kč nebyl uznán zbytek dluhu
(fakturované ceny díla), neboť ji dlužník považoval za neoprávněně fakturovanou. V řízení žalovaná dále namítala, že jí nebylo postoupení pohledávky původním
věřitelem (VELOB, s. r. o.), tj. pohledávky, kterou tato společnost měla vůči
společnosti HAAL, s. r. o., novému věřiteli (žalobci) smlouvou ze dne 30. 9. 2003, oznámeno. Soud prvého stupně, jak je zřejmé z jeho rozhodnutí, se otázkou platnosti
postoupení pohledávky z VELOB, s. r. o., na žalobce smlouvou ze dne 30. 9. 2003, resp. existencí postupované pohledávky, nezabýval, neboť vycházel z
názoru, že do doby, než došlo k postoupení uvedené pohledávky, mohl dlužník
přivodit zánik svého závazku vůči svému dosavadnímu věřiteli i jinak než
splněním, např. započtením. Svůj závěr postavil na názoru, že došlo k zániku
pohledávky v žalované výši započtením, a proto se již nezabýval otázkou
platnosti postoupení pohledávky., resp. existencí postupované pohledávky. Odvolací soud však dovodil, že vzhledem k neexistenci dluhu (ze smlouvy o dílo
ze dne 11. 4. 2000, uzavřené mezi HAAL, s. r. o. jako zhotovitelem a VELOB, s. r. o., jako objednatelem) nemohlo dojít k započtení pohledávky v žalované výši,
a proto se zabýval otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2003, kterou společnost VELOB, s. r. o., postoupila mj. žalobci svoji
pohledávku vůči společnosti AD Trade, s. r. o., ve výši 129.435,50 Kč a z toho
vyplývající závěr o aktivní věcné legitimaci žalobce.
Odvolací soud konstatoval
platnost cesse, a z tohoto závěru poté vyplývá, že žalobce byl v dané věci
aktivně legitimován, neboť bylo v řízení prokázáno postoupení předmětné
pohledávky, nebylo-li již její postoupení oznámeno postupitelem či prokázáno
postupníkem. Nejvyššímu soudu s ohledem na výše uvedené nezbylo než uzavřít, že rozhodnutí
odvolacího soudu je správné, a proto rozhodl tak, že dovolání podle ustanovení
§ 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na
to, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků
nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.