23 Cdo 2569/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a
soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce
J. L., zast. Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky
3, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group, se
sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ 47 11 66 17, o 267.290,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 306/2009,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011,
č. j. 62 Co 48/2011-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 10. 2010, č. j. 27 C 306/2009-34 rozhodl tak, že zamítl žalobu o zaplacení
267.290,- Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění a dále rozhodl o nákladech
řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky, bylo
nesporné, že mezi nimi byla uzavřena pojistná smlouva, jejíž součástí byly
Všeobecné pojistné podmínky pro havarijní pojištění H-350/05 (dále VPP) a
pojištěno bylo motorové vozidlo Ford. Dne 8. 5. 2008 v době od 00.45 hodin do
8.30 hodin bylo předmětné vozidlo odcizeno. Dále odvolací soud uvedl, že žalobce předal vozidlo Z. V. kolem 20. 4. 2008,
který měl provést kontrolu vozidla po technické stránce a provést drobné
opravy, tedy vozidlo bylo předáno za účelem jeho opravy. Odvolací soud pokládal za nerozhodné, že k odcizení vozidla došlo v místě
bydliště Z. V., nikoliv v místě, kde provádí opravy a dále odkázal na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2482/2007 řešící
odpovědnost za škodu na věci převzaté k provedení služby byla-li poškozena,
ztracena nebo zničena. Odvolací soud proto uzavřel, že vozidlo bylo odcizeno v přímé souvislosti s
opravou a je nerozhodné, jak osoba, již bylo „vozidlo svěřeno k opravě s tímto
vozidlem nakládala či zda jej užívala nad rámec dohodnuté činnosti“, neboť se
jedná o vztah mezi jinými subjekty než mezi těmi, které uzavřely pojistnou
smlouvu, a tím byla uplatněna výluka z pojištění. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Dovolání ze dne 9. 6. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího
soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolání podává z důvodu nesprávného právního
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ). V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že jádrem sporu je výklad
ustanovení čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP, v němž bylo sjednáno, že „Pojištění
se nevztahuje na škody vzniklé následkem opravy nebo údržby, vozidla nebo v
přímé souvislosti s těmito pracemi.“ Pojistné podmínky otázku příčinné
souvislosti škody a opravy neřeší a dovolatel v této souvislosti odkázal na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000 Sb.,
řešící příčinnou souvislost mezi škodou a protiprávním úkonem. Dovolatel dále pokládá otázku, zda je oprava vozidla, jeho předání do opravy
příčinou odcizení vozidla, k němuž došlo bez souvislosti s prováděním opravy a
nikoliv v servisu, ale v místě bydliště „opravce“. Příčinou škody (ztráty
vozidla) nebyla oprava vozidla (jeho předání Z. V.), protože k odcizení vozidla
došlo v době, kdy s ním disponovala uvedená osoba, ale až protiprávním úkonem
pachatele trestného činu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.
25 Cdo
1946/2000 a 28 Cdo 3471/2009), neboť z opravy vozidla coby prvotní příčiny
nelze dovozovat věcnou souvislost se vznikem škody (ztráty vozidla), ale
takováto škoda „podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností
adekvátním důsledkem opravy vozidla a příčinou škody, byla jiná, na opravě
nezávislá skutečnost, která byla pro vznik škody rozhodující“, tj. protiprávní
jednání krádeže. Dovolatel je toho názoru, že odvolací soud nahlíží na výluku z pojistné ochrany
upravené v ustanovení čl. XIV. odst. 1 písm. 4) VPP tak, že pojištění se
nevztahuje na škody vzniklé v době od předání vozidla k opravě nebo údržbě do
jeho vrácení. Výluka z pojistné ochrany je však formulována jinak a je spojena
se vznikem škody následkem či v příčinné souvislosti s opravou. Odvolací soud
tak nesprávně vznik škody spojuje s převzetím vozidla opravcem, jeho
dispozicemi s vozidlem, tj. s okolnostmi, které nejsou pro zjištění příčinné
souvislosti s opravou samy o sobě relevantní. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podání ze dne 28. 6. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření
uvedl, že plně odkazuje na znění rozsudku odvolacího soudu, jeho odůvodnění a s
dovoláním žalobce nesouhlasí, neboť v něm nejsou uvedeny žádné „nové
skutečnosti a důkazy.“
Podle názoru žalovaného bylo prokázáno, že vozidlo bylo předáno Z. V. k opravě,
k odcizení vozidla došlo po jeho předání. Převzetí je v přímé souvislosti s
opravou jako její nedílná součást. Proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že
vozidlo nebylo odcizeno v přímé souvislosti s opravou. Žalovaná též poukázala
na ustanovení § 421 obč. zák., podle něhož ten, kdo od jiného převzal věc, jež
má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení,
ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vzniklou škodu lze tak uplatnit z pojištění
odpovědnosti opravce. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce bylo „zamítnuté.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve
konstatoval, že s ohledem na čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bude dovolání projednáno a
rozhodnuto o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen o.s.ř.) ve znění
účinném do 31. 12. 2012. Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje
náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a o. s. ř.). Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal. V posuzovaném případě může přípustnost dovolání dána podle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., na které dovolatel též odkazuje, a podle něhož je přípustné
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí
soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a
podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř.
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se
závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho
vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať
již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání
nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při
možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav
věci nemůže být přezkoumáván a případné nesprávné skutkové zjištění, které
mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nemůže zdůvodnit zásadní
právní význam rozsudku odvolacího soudu. V posuzovaném případě je spornou otázka výkladu ust. čl. XIV. odst. 1 písm. h)
Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění H-350/05 (VPP). Ze skutkových zjištění vyplývá, že v tomto článku bylo sjednáno, že „Pojištění
se nevztahuje na škody vzniklé následkem opravy nebo údržby vozidla nebo v
přímé souvislosti s těmito pracemi.“
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že k odcizení vozidla došlo po
předání vozidla k opravě Z. V., nerozhodné je, že vozidlo bylo odcizeno v místě
bydliště Z. V. a že vozidlo tak byl odcizeno v souvislosti s opravou. Při výkladu čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP je nutno postupovat podle ustanovení
§ 35 odst. 2 obč. zák. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat
nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo
právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve
vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých
použitých slov), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či
systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Soud dále posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle
stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli
účastníků je to, aby nebylo v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření
úkonu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25
Cdo 1650/98). Výklad právního úkonu však nemůže nahrazovat či měnit učiněné projevy vůle. Použití výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby z obsahu právního úkonu
byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jeho vzniku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2393/2007). Dovolací soud je nejprve nucen uvést, že odvolací soud své závěry týkající se
výkladu sporného čl. XIV. bod 1 písm. h) VPP spíše konstatoval než vykládal. V čl. XIV. bod 1 písm.
h) VPP je upravena jedna z výluk z pojištění. Z jeho
jazykového vyjádření vyplývá, že se pojištění nevztahuje na „škody vzniklé
následkem opravy nebo údržby.“
Ze skutkového stavu zjištěného soudy, který nebyl v dovolání zpochybněn, mj. vyplývá, že žalobce předal předmětné vozidlo Ford k opravě Z. V. V době
odcizení vozidla dne 8.5.2008 s ním disponoval Z. V., k odcizení vozidla došlo
v místě bydliště Z. V., nikoliv v místě, kde provádí opravy. Z uvedeného je zřejmé, že škoda vzniklá odcizením vozidla nevznikla následkem
oprav či údržby. Dále z čl. XIV. bod 1 písm. d) VPP vyplývá, že pojištění se nevztahuje na
„škody vzniklé v přímé souvislosti s těmito pracemi“; rozuměj opravami či
údržbou. Otázkou tedy je, zda z uvedeného skutkového stavu, kdy vozidlo bylo Z. V. použito k dopravě do svého bydliště a tam odcizeno – je škoda vzniklá žalobci
odcizením vozidla „v přímé souvislosti s opravou či údržbou“, tj. zda
dostačuje, že vozidlo bylo do opravy převzato a po převzetí odcizeno, zda tím
vznikla škoda v přímé souvislosti s opravou či údržbou. V předmětném článku je zdůrazněna „přímá souvislost“ s pracemi týkajícími se
opravy či údržby. Nejde tedy již o vlastní práce spojené s opravou či údržbou, ale o ostatní
činnosti, které bezprostředně souvisejí s těmito pracemi při opravě vozidla,
např. jeho ochrana a zabezpečení. Pokud bylo vozidlo, jak to vyplývá ze skutkových zjištění odcizeno v průběhu
doby, v níž měly být na něm prováděny opravy, lze konstatovat, že odvolací soud
posoudil sporný článek v souladu s výkladovými pravidly upravenými v čl. XIV. odst. 1 písm. h) VPP, neboť škoda vznikla v přímé souvislosti s opravářskými
pracemi, protože s nimi bezprostředně souvisí i ochrana a zabezpečení
převzatého a opravovaného vozidla. Dovolací soud proto konstatoval, že dovolání není přípustné podle ust. § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť neshledal, že by sporná otázka byla zásadního
právního významu. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218
písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení žádné
náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.