23 Cdo 3168/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem v
Plzni, Martinská 8, proti žalovanému R. Č., zastoupenému JUDr. Jaroslavem
Bártou, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. T. G. Masaryka 25, o zaplacení 155
238 Kč a 2 463 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.
zn. 49 Cm 57/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 10. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 315/2012-337, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 4 Cmo
315/2012-337, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2012, č. j.
49 Cm 57/2005-310, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu
řízení.
57/2005-310, kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 8. 9. 2003 ústní smlouvu o
dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž
žalovaný pro žalobce prováděl opravu automobilu (montáž motoru), na kterou
žalobce podle pokynu a specifikace žalovaného dodal nový blok motoru s
osazenými písty a ojnici ložisek. Oba soudy vyšly ze zjištění, že oprava byla
provedena, žalovaným vyúčtována a žalobcem zaplacena. Dne 2. 3. 2004, asi po
třech měsících provozu, došlo k poruše vozu, v jejímž důsledku se stal vůz
nepojízdný. Žalovaný zpochybňoval, že by poškození motoru bylo způsobeno jeho
neodbornou péčí a odmítl odpovědnost za vzniklou škodu s tím, že žádnou
povinnost neporušil. Oba soudy vyšly ze závěrů znaleckých posudků, které si
nechali zpracovat žalobce i žalovaný a z revizního znaleckého posudku
znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Radomíra Trýsky ze dne 25. 4. 2004, jehož
objednatelem byl žalobce, vyplynulo zjištění, že kontrolka mazání motoru byla
funkční a že konec měrky oleje je o 5 cm výše než nasávací koš mazací olejové
soupravy, jak bylo zjištěno při kontrole ve značkovém servisu Volkswagen, čemuž
byl znalec přítomen. Znalec zjistil poškození na druhém klikovém čepu, kdy po
vymontování pístu s ojnicemi konstatoval vydření ve druhém válci vzniklé buď
neúhlováním ojnice nebo vytočením ložiskové pánve. Na stěnách válce zjistil
přítomnost oleje. Podle znalce žalovaný při opravě použil neoriginální
ložiskové pánve s odlišným materiálovým složením u hlavních ložisek. Ze znaleckého posudku Ing. Jana Černohorského, CSc. ze dne 12. 12. 2006, který
si objednal žalovaný, vyplynulo, že za více než pravděpodobnou považoval
příčinu poškození motoru ve vadné funkci vstřikovací trysky ve druhém válci, k
níž došlo po určité době provozu. Z dokumentace nezjistil, kde má vstřikovač
druhého válce svůj původ a kdo ho montoval. Revizní znalecký posudek znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o. ze dne 3. 8. 2008 zevrubně analyzoval veškeré možné příčiny poškození motoru, i závěry
předešlých znaleckých posudků, avšak konstatoval, že bez možnosti prohlídky a
proměření jednotlivých dílů nemohl jednoznačně určit skutečnou příčinu
destrukce klikového mechanismu vozidla, pouze shrnul možné příčiny. Za jednu z
příčin destrukce označil použití materiálu (náhradních dílů) k opravě, zejména
nekvalitní materiál ojničního ložiska. Další možnou příčinu poškození motoru
spatřoval znalecký ústav v nepřesném ustavení dílů klikového mechanismu, kdy
technologická nekázeň při nevyúhlování ojnic se může projevit na nadměrném
opotřebení válců a vyšší spotřebě oleje, a jako další příčinu možnosti
destrukce motoru označil, že motor byl provozován s nedostatečnou či nevhodnou
olejovou náplní. Připustil též možnost kombinace uvedených příčin na vzniku
škody. Vyloučil však, že by k poškození motoru vozidla došlo použitím přípravku
PROTEC, neodborným namontováním podložek pod vstřikovače a instalací gufera.
Oba soudy z uvedených zjištění učinily závěr, že nebyl naplněn jeden z
nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu § 373 obch. zák., tj. porušení právní povinnosti, které by bylo v příčinné souvislosti se vzniklou
škodou, protože z možných příčin vzniku škody na vozidle nelze jednoznačně
dospět k závěru, že by jí byla výlučně práce žalovaného. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby
jako věcně správné, jestliže se žalobci nepodařilo prokázat, že by mu žalovaný
svým protiprávním jednáním způsobil požadovanou škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že dovolání
je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu
se řízení končí a odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Pokládá k
rozhodnutí právní otázku, zda musí být jednoznačně určena konkrétní příčina
škody a konkrétní protiprávní jednání škůdce i v případě, že žalobce prokáže
uzavřený okruh možných příčin vzniku škody, resp. zda může být shledána
odpovědnost žalovaného za škodu, jež vznikla porušením jeho povinnosti řádně
provést dílo podle uzavřené smlouvy, ačkoliv není zřejmé, zda porušením
povinnosti byla neodborná činnost žalovaného či žalovaným špatně zvolený
materiál či kombinace obou těchto možností. Podle dovolatele musí být
odpovědnost za škodu soudem shledána i tehdy, pokud žalobce prokáže uzavřený
okruh příčin vzniku škody, kdy za všechny by nesl odpovědnost žalovaný, a to i
za situace, kdy s ohledem na běh času a jednání žalovaného nelze spolehlivě
objasnit, která z příčin byla skutečným důvodem vzniku škody. Rozsudek
odvolacího soudu napadá žalobce tedy z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci. Pokud jednou z možných příčin vzniku škody byl nedostatek oleje v motoru,
připomíná, že důkazy bylo prokázáno, že v motoru olej byl. Dovolatel poukazuje
i na skutečnost, že po převezení vozidla k opravě do provozovny žalovaného byla
zahájena prohlídka vozidla, tedy rozebrání motoru, a to bez přítomnosti žalobce
či jeho zástupce, ač byl žalovaný žalobcem požádán o posečkání prohlídky. Dovolatel je přesvědčen, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu žalobci,
jestliže byl prokázán uzavřený možný okruh příčin vzniku škody, kdy se jedná o
příčiny, které svým porušením povinnosti způsobil žalovaný, a to ať už se jedná
o neodbornou práci žalovaného nebo o zajištění potřebného materiálu k provedení
opravy, či kombinací obou příčin. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř.,
když napadeným rozsudkem odvolacího soudu se řízení končí a jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají. Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. V posuzovaném případě jde o posouzení předpokladů pro vznik odpovědnosti za
škodu podle § 373 a násl. obch. zák., jmenovitě o to, zda byla či nikoliv dána
příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a uplatněnou škodou. Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť dospěl k závěru, že výše
citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci. Oba soudy správně při právním posouzení věci vyšly z ustanovení § 373 obch. zák., podle něhož, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen
nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení
povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle právního
názoru dovolacího soudu ale tuto právní normu na daný skutkový stav soudy
nesprávně aplikovaly. V dané věci ze skutkových zjištění, a to zejména z důkazu provedeného znaleckým
posudkem znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s. r. o. vyplývá, že byl zjištěn
uzavřený okruh příčin vzniku škody, jak dovolatel důvodně namítá. Z tohoto
znaleckého posudku vyplynulo, že jednou z příčin vzniku škody na motoru bylo
označeno použití materiálu (náhradních dílů) k opravě, zejména nekvalitní
materiál ojničního ložiska. Za další příčinu poškození motoru označil znalecký
ústav v nepřesném ustavení dílů klikového mechanismu, kdy technologická nekázeň
při nevyúhlování ojnic se může projevit na nadměrném opotřebení válců a vyšší
spotřebě oleje. Jako další příčinu destrukce motoru označil znalecký ústav
provozování motoru s nedostatečnou či nevhodnou olejovou náplní. Znalci Ing. Radomír Trýska a Ing. Jan Černohorský, CSc. zjistili příčinu vzniku škody na
motoru vozidla v poškození druhého válce motoru, k němuž došlo buď neúhlováním
ojnice nebo vytočením ložiskové pánve, či vadnou funkcí vstřikovací trysky ve
druhém válci. Žádný ze znalců neoznačil, že by příčinou poškození motoru bylo
neodborné zacházení žalobce s opraveným motorem vozidla. Ze znaleckého posudku
znalce Ing. Radomíra Trýsky naopak vyplynulo zjištění, kontrolka mazání motoru
byla funkční a že konec měrky oleje je o 5 cm výše než nasávací koš mazací
olejové soupravy, jak bylo zjištěno ve značkovém servisu Volkswagen. Znalec
rovněž uvedl, že po vymontování pístu bylo zjištěno, že ve válcích se na
stěnách olej nachází. Podle dovolacího soudu bylo namístě z uvedených skutkových zjištění dospět k
závěru, jak důvodně namítá dovolatel, že byl v daném případě prokázán uzavřený
okruh příčin vzniku škody, kdy se jedná o příčiny, které mají svůj původ v
jednání žalovaného, a to ať už se jedná o neodbornou práci žalovaného (nepřesné
ustavení dílů klikového mechanismu či technologická nekázeň při nevyúhlování
ojnic, což se může projevovat na nadměrném opotřebení válců a vyšší spotřebě
oleje) nebo o povinnost zajistit k provedení opravy potřebný vhodný materiál
(např.
ojničního ložiska), či kombinací obou příčin. Jestliže nebyla prokázána
příčina vzniku škody, která by měla souvislost s jednáním žalobce při údržbě
vozu po opravě, pak okruh všech znaleckými posudky označených příčin vzniku
škody tkvěl buď v neodborné práci žalovaného nebo použití nevhodných materiálů
při opravě, tedy v protiprávním jednání žalovaného, které vedlo k tomu, že v
motoru nebyla dostatečná olejová náplň, což vedlo ke vzniku škody na motoru ve
vozidle žalobce. Ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. mimo jiné stanoví, že zhotovitel splní svou
povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla
objednateli. Podle § 551 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez
zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo
pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto
nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo
pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění
v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele
nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím
předaných věcí a daných pokynů. Nutno připomenout, že i za situace, kdy náhradní díly dodává objednatel díla,
je zhotovitel odpovědný za vhodnost použitého materiálu k provedení díla. Z
uvedených skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaný, jako zhotovitel díla,
tuto povinnost splnil. V případě, že příčinou škody je použití nevhodného
materiálu k opravě, je žalovaný odpovědný za vznik škody, porušil-li výše
uvedenou zákonnou povinnost stanovenou v § 551 obch. zák. V dané souvislosti je možné poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 2385/2010, v němž bylo konstatováno, že o vztah
příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a škodou jde tehdy, vznikla-li
škoda následkem protiprávního úkonu. Protiprávní úkon a škoda tedy musí být v
poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, vznikla-li
konkrétní škoda v důsledku určitého protiprávního úkonu škůdce. Přitom nemusí
jít o příčinu jedinou, ale může se jednat jen o jednu z příčin, které se
podstatně podílí na vzniku škody. V daném rozhodnutí byla připuštěna i možnost,
že více příčin se může podílet na vzniku škody. Je namístě poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. 25 Cdo 3387/2012, v němž Nejvyšší soud dospěl ohledně příčinné souvislosti
se vznikem škody k závěru, že nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu
z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde,
avšak musí jít o příčinu podstatnou. I v daném případě bylo zjištěno více příčin vzniku škody, kdy celý jejich
uzavřený okruh podstatnou měrou tkvěl v porušení povinností žalovaného.
Jestliže byl prokázán vznik škody a uzavřený okruh příčin vzniku škody souvisel
v podstatné části v protiprávních jednání žalovaného, z nichž některé z nich
porušení některé z nich způsobilo vznik škody, bylo namístě dospět k závěru, že
byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu ve
smyslu § 373 obch. zák., tj. že žaloba je důvodná. Není rozhodné, že nebyla
jednoznačně určena konkrétní jedna příčina vzniku škody, jestliže za příčinu
vzniku škody bylo označeno více příčin, ale všechny z nich měly původ v jednání
škůdce, tedy žalovaného. Lze uzavřít, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním
škůdce je dána i tehdy, kdy existuje uzavřený okruh více příčin vzniku škody,
ale všechny příčiny mají v podstatné části souvislost s porušením právní
povinnosti škůdce. S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení
nároku na náhradu škody byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek
odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen,
platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek
soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o
dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta
druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.