23 Cdo 3341/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v
právní věci žalobce Reality Nemo, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Mlýnská
326/13, IČ 26224801, zast. JUDr. Alešem Mendelem, advokátem, se sídlem v Brně,
Orlí 18, proti žalovanému Česká Televize, se sídlem v Praze 4 – Kavčí Hory, Na
Hřebenech 1130/6, IČ 00027383, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 9/2010, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2011, č. j. 11 Co
36/2011-172, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 9. 2010,
č. j. 39 C 9/2010-141 ve znění rozhodnutí z 19. 11. 2010, uložil žalovanému
povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí uveřejnit na počátku
svého pořadu „Černé ovce“ omluvu ve znění „V reportáži odvysílané v pořadu
Černé ovce dne 2. 12. 2002 byla nedůvodně zpochybněna správnost postupu
realitní kanceláře REALITY NEMO, spol. s r. o., IČ 26224801, se sídlem v Brně,
Nádražní 10/12, při realizaci prodeje nemovitosti jejího klienta pana P. P. v
B., okr. Z. Za toto jednání se Česká televize uvedené společnosti omlouvá“, a
to v písemné formě reprodukované hlasem komentátora v prémiovém vysílání i
všech opakováních tohoto pořadu, ve zbytku omluvy soud žalobu zamítl, stejně
tak i v případě požadavku na úhradu 500.000,- Kč; soud prvního stupně dále
rozhodl o nákladech řízení a zastavil řízení ohledně další částky 500.000,- Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 5. 2011, č. j. 11
Co 36/2011-172 rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil a
žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 250.000,- Kč do 3 dnů od právní
moci rozsudku a ve zbytku ohledně zbývající částky 250.000,- Kč rozsudek
potvrdil; odvolací soud dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně v jeho
výrocích I. a II. a v tomto rozsahu řízení zastavil; odvolací soud dále rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně
učinil správná skutková zjištění a odkázal též na dřívější rozhodnutí soudů,
zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 30 Cdo
3638/2009-99, jímž byly v tam uvedeném rozsahu zrušeny rozsudky Městského soudu
v Praze a Vrchního soudu v Praze. Dále odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu nevyplývá závěr soudu prvního
stupně, že žalobce netvrdil v řízení skutečnosti, které by mohly být podkladem
pro uznání a zhodnocení přiměřené výše zadostiučinění v penězích. Žalobce již v
podání ze 17. 1. 2005 doplnil svá skutková tvrzení tím, že v době odvysílání
reportáže měl uzavřeno 157 smluv s klienty, k realizaci došlo pouze u 20 z
nich, přičemž z jeho praxe vyplývá, že byla obvykle realizována polovina ze
zprostředkovatelských smluv, průměrná provize činila cca 37.000,- Kč a tak
příjem žalobce mohl činit 2,500.000,- Kč. V důsledku předmětné reportáže se pak
řada klientů dále na žalobce se zprostředkováním neobrátila. Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalovaného
bylo objektivně způsobilé přivodit poškození jména žalobce a důvodně se tak
domáhal ochrany dle ust. § 19b obč. zák. Neoprávněný zásah do dobré pověsti
právnické osoby, např. šířením nepravdivých údajů o ní, je způsobilý značnou
měrou poškodit její vážnost. V posuzovaném případě se tohoto zásahu dopustil
žalovaný ve veřejnoprávním médiu, v pořadu vysílaném v atraktivním televizním
čase a jde tedy o zásah vysoké intenzity. Žalovaný uveřejnil zcela nepravdivé
informace a je nepřijatelný argument žalovaného, že by vyčkávání na rozhodnutí
soudu ve věci žalobce a jeho klienta ztratila reportáž na aktuálnosti.
Odvolací
soud vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění závisí na
úvaze soudu, vyšel z tvrzení žalobce o konkrétních klientech, kteří reagovali
na reportáž, a dále vycházel z obecné úvahy o poklesu obchodních činností
žalobce a za přiměřené zadostiučinění pokládal částku 250.000,- Kč. V tomto
rozsahu pak změnil příslušný výrok rozsudku soudu prvního stupně. Dovoláním ze dne 11. 8. 2011 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v části
jeho výroku I., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci
částku 250.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění. V odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je v této části přípustné
podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je podáváno z důvodu nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Dovolatel dále v dovolání uvedl, že právní závěr odvolacího soudu, že
předmětným pořadem bylo zasaženo do dobré pověsti žalobce je v rozporu s
platnou právní úpravou, neboť skutkový stav zjištěný v řízení nemohl být
podkladem pro tento závěr. Podle dovolatele byl předmětný pořad Černé ovce
odvysílaný dne 2. 12. 2002 objektivní a nestranný, pořad nekritizoval kvalitu
obchodní činnosti žalobce, byl zaměřen na diváky, potencionální prodávající a
upozorňoval je na nutnost číst a řádně zvážit obsah smlouvy, kterou uzavírají
se zprostředkovateli prodeje, což bylo demonstrováno na příběhu klienta
žalobce, který se domníval, že podepsal zprostředkovatelskou smlouvu bez
exkluzivity, a proto nechtěl žalobci uhradit smluvní pokutu za porušení
povinnosti neprodat nemovitost bez účasti zprostředkovatele. Reportáž
objektivně popsala spor mezi žalobcem a jeho klientem, žalobce byl požádán o
zaujetí stanoviska, což odmítl s tím, že se vyjádří až poté, co soud rozhodne o
jeho žalobě na úhradu předmětné smluvní pokuty jeho klientem. Soud poté
pravomocně rozhodl o úhradě smluvní pokuty klientem, žalobce však odmítl
nabídku žalovaného na pokračování předmětného pořadu. Dovolatel je toho názoru, že tvůrci reportáže jednali v dobré víře poskytnout
přesné informace, v reportáži zazněla stanoviska nezávislých odborníků k
výkladu zprostředkovatelské smlouvy, informace, které zazněly v reportáži,
nebyly nepravdivé a způsob prezentace těchto informací odpovídal účelu
reportáže. V reportáži byla zachována rovnováha mezi právem na informace a
právem na ochranu dobré pověsti právnické osoby. Nesprávnost právního posouzení
odvolacím soudem spatřuje dovolatel v tom, že tento soud posoudil informace,
které byly uvedeny v reportáži, jako způsobilé zasáhnout do dobré pověsti
žalobce a vzhledem k tomu, že reportáž nezasáhla do dobré pověsti žalobce nebyl
důvod přisoudit mu zadostiučinění v penězích. Dovolatel proto navrhuje, aby
dovolací soud zrušil napadenou část výroku I. odvolacího soudu a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne 12. 9. 2011 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření
zejména uvedl, že dovolání pokládá za účelové, právní posouzení věci je
shrnutím názorů všech soudů činných ve věci od podání žaloby. Dobrá pověst
žalobce byla vážně a nenávratně poškozena v důsledku nevyváženého a
jednostranného zpravodajství uveřejněného v České televizi, které poškodilo
pověst žalobce, kterou nelze do dnešního dne díky šíření poškozujícího názoru
žalované na internetové síti uvést do původního stavu, v jakém byla před
odvysíláním pomlouvačného zpravodajství, které bylo vyvráceno Okresním soudem v
Kolíně ještě před odvysíláním poškozujících „odborných“ názorů osob
zúčastněných na kampani.
Žalobce dále ve vyjádření popsal případ klienta pana K. a uzavřel, že bylo věcí
žalované, že nepočkala se svojí pokřivenou relací na rozhodnutí soudu, tím by
však ztratila materiál k odvysílání „senzace“ poškozující žalobce.
Přiměřené zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč podle žalobce nic neřeší, neboť
tato částka v podstatě odpovídá soudním nákladům a nákladům na právní pomoc a
žalobce nemá pocit, že mu byla poskytnuta dostatečná satisfakce a fungování
žalobce není možné dosud uvést do původního stavu.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované v celém rozsahu
zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se zřetelem k čl. II. bod 7
zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, dovolání projednal a rozhodl o něm podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nejvyšší soud poté
konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje
stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též
sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že
žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč, a v tomto rozsahu žalovaný
též rozsudek odvolacího soudu napadl.
V posuzovaném případě se dovolatel domnívá, že odvolací soud věc nesprávně
právně posoudil, když žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč,
neboť zjištěný skutkový stav věci nemohl být podkladem pro tento závěr.
Podle § 19b odst. 3 obč. zák. platí ust. § 19b odst. 2 obč. zák. přiměřeně i
pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby. Při neoprávněném zásahu
do dobré pověsti právnické osoby se lze mj. domáhat přiměřeného zadostiučinění
v penězích.
Neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby je v zásadě každé nepravdivé
tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst (viz např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1375/2002).
Odvolací soud v daném případě vycházel z toho, že skutečnost odvysílání
předmětné reportáže a informací tam uvedených nebyly účastníky zpochybňovány.
Soudy obou stupňů dospěly ke zjištění, že odvysílaná reportáž v pořadu Černé
ovce zpochybňovala kvalitu obchodní činnosti žalobce, resp. smluv o
zprostředkování jím uzavíraných a tím mělo toto zpochybnění negativní vliv na
jeho obchodní činnost a dobrou pověst jeho realitní kanceláře. V reportáži byly
uvedeny (zveřejněny) i nepravdivé informace poškozující pověst žalobce.
Je zřejmé, že byla-li reportáž odvysílána v atraktivním čase, jednalo se o
zásah do dobré pověsti značné intenzity, jak také konstatoval odvolací soud.
Pokud dovolatel v dovolání mj. namítal, že zjištěný skutkový stav nemohl být
podkladem pro právní posouzení věci, nelze tomuto jeho závěr přisvědčit, neboť
jak bylo uvedeno shora, soudy vycházely z toho, že mj. informace uvedené v
reportáži nebyly účastníky zpochybňovány a poté bylo věcí soudu tyto
skutečnosti posoudit z hlediska ust. § 19b odst. 3 obč. zák.
Dovolací soud k tomu dodává, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními
soudů v předchozím řízení, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti
nebo důkazy ve věci samé. V daném případě nelze taktéž odvolacímu soudu
vytknout, že by předmětná skutková zjištění neměla oporu v provedeném
dokazování, což dovolatel ani nenamítá.
Z uvedeného vyplývá, že předmětnou reportáží bylo zasaženo do dobré pověsti
žalobce, a za této situace bylo věcí úvahy soudu, jaké konkrétní prostředky
ochrany použije, a to po zhodnocení okolností tohoto neoprávněného zásahu.
Odvolací soud žalovanému uložil zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích ve
výši 250.000,- Kč.
V případě přiznání zadostiučinění v penězích nestanoví zákon pro určení její
výše žádné podmínky a rozhodnutí tak závisí na úvaze soudu, který však musí
přihlédnout k okolnostem posuzované věci.
Odvolací soud při rozhodování o peněžitém zadostiučinění a její výši vycházel
ze skutkových zjištění potvrzujících tvrzení žalobce o negativním vlivu
odvysílané reportáže na jeho obchodní činnost (viz počet uzavřených
zprostředkovatelských smluv, snížení počtu jejich realizace po odvysílání
reportáže, průměrnou provizi, atd.) a s ohledem na tyto okolnosti pokládal za
přiměřené zadostiučinění částku 250.000,- Kč.
Dovolací soud s ohledem na okolnosti případu uvedené v odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu, zde stručně zmíněné, pokládá závěry odvolacího soudu za
správné, v souladu s ust. § 19b odst. 3 obč. zák. a neshledává, že by byl
naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro
jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci v tomto řízení žádné náklady
nevznikly (vyjádření k dovolání bylo podáno jednatelem společnosti žalobce).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu