USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci
žalobkyně Chalgor Real, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Michle, Jemnická 345/5,
identifikační číslo osoby 07101333, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti žalovaným 1) CPI –- Land
Development, a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Vladislavova 1390/17,
identifikační číslo osoby 27232166, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, a 2) Zumiez – Černokostelecká
1623, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Bubeneč, Mlýnská 22/4, identifikační číslo
osoby 24763993, zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem v
Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, za účasti BDL Czech, a.s., se sídlem v
Praze 4, Michle, Jemnická 345/5, identifikační číslo osoby 27231453, jako
vedlejší účastnice na straně žalobkyně, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o určení vlastnického práva
žalované 2) k nemovitostem a o určení, že žalované 1) a 2) nejsou vlastnicemi
projektové dokumentace, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C
77/2022, o dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 22 Co 81/2023-1119, o návrhu žalobkyně
a vedlejší účastnice na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním
napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalobkyně a vedlejší účastnice na odklad vykonatelnosti a právní moci
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 22 Co 81/2023-1119,
se zamítá.
Okresní soud v Benešově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 12. 2022,
č. j. 5 C 77/2022-942, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 5
C 77/2022-970, zamítl žalobu o určení, že žalovaná 2) je vlastníkem rozsudkem
vyjmenovaných nemovitých věcí (výrok I), zamítl žalobu o určení, že žalované 1)
a 2) nejsou vlastnicemi ani nositelkami jiných práv k projektové dokumentaci k
projektu EXIT 66 OUTLET CENTRE, který se vztahuje ke dvěma z nemovitostí
označených ve výroku I a je složen z výrokem vyjmenovaných dokumentů v
digitální a papírové podobě (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně a
vedlejší účastnice nahradit náklady řízení žalované 1) (výrok III) a žalované
2) (výrok IV).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a vedlejší
účastnice napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I
napadeného rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejší účastnice
nahradit náklady odvolacího řízení žalované 1) (výrok II napadeného rozsudku) a
žalované 2) (výrok III napadeného rozsudku).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti všem jeho výrokům) podaly
žalobkyně a vedlejší účastnice dovolání a spolu s ním i návrh na odklad
vykonatelnosti a právní moci rozsudku odvolacího soudu. Návrh na odklad
vykonatelnosti výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
dovolatelky odůvodnily tím, že s ohledem na svou majetkovou situaci žalobkyně
není schopna uhradit takto vysokou částku, přičemž nucený výkon napadeného
rozhodnutí by pro ni znamenal značnou újmu, v důsledku které by mohla být
fakticky vyloučena z možnosti účinně chránit svá práva a oprávněné zájmy; výše
náhrady nákladů řízení byla navíc určena na základě zjevně nepravdivého
znaleckého posudku. Ve vztahu k návrhu na odklad právní moci pak dovolatelky
shodně uvádí, že v důsledku právní moci napadeného rozsudku by žalovaná 1)
mohla dosáhnout výmazu poznámky z katastru nemovitostí týkající se předmětných
nemovitých věcí a následně převést vlastnické právo k pozemkům na třetí osobu.
Žalované 1) a 2) se k podanému dovolání nevyjádřily.
Podle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále
jen „o. s. ř“, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu
odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem
rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc
napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a
nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) neshledal důvod pro odklad
právní moci napadeného rozhodnutí v té části výroku I, v níž odvolací soud
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby, neboť z
obsahu spisu ani z odůvodnění návrhu žalobkyně a vedlejší účastnice na odklad
právní moci napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalobkyně či vedlejší
účastnice byly závažně ohroženy ve svých právech. Z veřejně přístupné
katastrální databáze http://nahlizenidokn.cuzk.cz se totiž nepodává informace o
realizaci převodu předmětného pozemku z vlastnictví žalované 1) do vlastnictví
jiné osoby, neboť neprobíhá žádné vkladové řízení a dovolatelky ani existenci
takového převodu vlastnictví netvrdí a neprokazují (obdobně srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5196/2017, či ze dne 1. 11.
2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022), nýbrž pouze zmiňují jeho hypotetickou možnost.
V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod
číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze
dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (ze kterého usnesení sp. zn. 27 Cdo
5003/2017 výslovně vychází), Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze
vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného
ustanovení. Mezi tyto předpoklady náleží i to, že podle dovoláním napadeného
(výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím
soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit)
exekuci a že dovolání je přípustné (subjektivně i objektivně).
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyšší soud dále vyplývá, že není možné odložit
vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve výrocích týkajících se nákladů řízení
(tedy ve výroku pod bodem I v té části, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně ve výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení, a ve
výrocích pod body II a III o náhradě nákladů odvolacího řízení), neboť není
naplněna jedna z podmínek pro vyhovění takovému návrhu, a to přípustnost
dovolání (k tomu srov. zejména závěry shora citovaných usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a ze dne 21. 11. 2017, sp.
zn. 27 Cdo 5003/2017, a na ně navazující četnou judikaturu). Dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení totiž
není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 objektivně
přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Z téhož důvodu není možné odložit
ani právní moc výroků týkajících se nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem
144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jak se toho dovolatelky domáhaly v
této věci.
Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatelek na odklad vykonatelnosti a
právní moci napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu
20. Rovněž zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o absenci
jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení skutečnosti, že žádná z
žalovaných není vlastnicí či nositelkou jiných práv k projektové dokumentaci
EXIT 66 OUTLET CENTRE, nelze jí přisvědčit. K uvedenému závěru totiž odvolací
soud dospěl mimo jiné na základě úvahy, že vedlejší účastnice může žalovat
přímo na vydání dané projektové dokumentace (což ostatně vyplývá i z obsahu
dovolání), přičemž samotné určení skutečnosti, že žalované 1) a 2) nejsou
jejími vlastnicemi, nemůže bez dalšího splnit svou preventivní funkci a
zabránit tak dalším žalobám, jak uvedeno v judikatuře citované výše. Odvolací
soud tak i v tomto ohledu postupoval v souladu se shora citovanou judikaturou
dovolacího soudu a ani uvedená námitka přípustnost podle § 237 o. s. ř.
nezakládá.
21. Žalobkyně v dovolání dále formulovala následující tři otázky:
a) zda jsou z přezkumu odvolacího soudu vyloučeny vady řízení před
soudem prvního stupně vzniklé v důsledku usnesení soudu prvního stupně, proti
němuž není odvolání přípustné;
b) zda je takovýmto procesním usnesením soudu prvního stupně odvolací
soud vázán (zda může o otázce vyřešené tímto usnesením rozhodnout znovu a
jinak);
c) zda je v případě, že zástavní věřitel podá proti zástavnímu
dlužníkovi žalobu na určení vlastnického práva zástavního dlužníka k předmětu
zástavy a zároveň se vůči téže osobě v souběžném řízení domáhá zaplacení
pohledávky, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo sjednáno, na místě přerušit
řízení o žalobě na určení do doby pravomocného skončení souběžného řízení o
žalobě na plnění.
22. Uvedenými námitkami však dovolatelka ve skutečnosti vytýká vady
řízení, ke kterým by ovšem mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není. Nejvyšší
soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných
pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014,
sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4014/2018, nebo ze
dne 28. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1916/2020). Uvedené pak nelze zvrátit ani
tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalobkyně na
spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze
dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, v němž Ústavní soud dovodil, že
poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle
pravidel stanovených zákonem (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod),
které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že
nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady
přípustnosti podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2939/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo
2647/2018). Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2013, sp.
zn. I. ÚS 2648/2010, je tak pro posouzení přípustnosti jejího dovolání
nerozhodný.
23. Shodně namítá-li žalobkyně nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního
stupně ve vztahu k jeho výroku o zamítnutí žaloby o určení toho, že žádná z
žalovaných není vlastnicí projektové dokumentace EXIT 66 OUTLET CENTRE, vytýká
tím opět toliko vadu řízení, která (jak již bylo uvedeno shora) přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže. Závěrem Nejvyšší soud doplňuje,
že pro posouzení přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku
proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou nevýznamné námitky týkající se údajných
pochybení soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
24. Konečně napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu rovněž v
rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není její dovolání v
tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
25. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené
v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně
podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu