USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Chalgor Real, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Michle, Jemnická 345/5, identifikační číslo osoby 07101333, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti žalovaným 1) CPI –- Land Development, a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Vladislavova 1390/17, identifikační číslo osoby 27232166, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, a 2) Zumiez – Černokostelecká 1623, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Bubeneč, Mlýnská 22/4, identifikační číslo osoby 24763993, zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, za účasti BDL Czech, a.s., se sídlem v Praze 4, Michle, Jemnická 345/5, identifikační číslo osoby 27231453, jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o určení vlastnického práva žalované 2) k nemovitostem a o určení, že žalované 1) a 2) nejsou vlastnicemi projektové dokumentace, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 77/2022, o dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 22 Co 81/2023-1119, o návrhu žalobkyně a vedlejší účastnice na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalobkyně a vedlejší účastnice na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 22 Co 81/2023-1119, se zamítá.
Okresní soud v Benešově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 5 C 77/2022-942, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 5 C 77/2022-970, zamítl žalobu o určení, že žalovaná 2) je vlastníkem rozsudkem vyjmenovaných nemovitých věcí (výrok I), zamítl žalobu o určení, že žalované 1) a 2) nejsou vlastnicemi ani nositelkami jiných práv k projektové dokumentaci k projektu EXIT 66 OUTLET CENTRE, který se vztahuje ke dvěma z nemovitostí označených ve výroku I a je složen z výrokem vyjmenovaných dokumentů v digitální a papírové podobě (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejší účastnice nahradit náklady řízení žalované 1) (výrok III) a žalované 2) (výrok IV).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejší účastnice nahradit náklady odvolacího řízení žalované 1) (výrok II napadeného rozsudku) a žalované 2) (výrok III napadeného rozsudku).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti všem jeho výrokům) podaly žalobkyně a vedlejší účastnice dovolání a spolu s ním i návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku odvolacího soudu. Návrh na odklad
vykonatelnosti výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dovolatelky odůvodnily tím, že s ohledem na svou majetkovou situaci žalobkyně není schopna uhradit takto vysokou částku, přičemž nucený výkon napadeného rozhodnutí by pro ni znamenal značnou újmu, v důsledku které by mohla být fakticky vyloučena z možnosti účinně chránit svá práva a oprávněné zájmy; výše náhrady nákladů řízení byla navíc určena na základě zjevně nepravdivého znaleckého posudku. Ve vztahu k návrhu na odklad právní moci pak dovolatelky shodně uvádí, že v důsledku právní moci napadeného rozsudku by žalovaná 1) mohla dosáhnout výmazu poznámky z katastru nemovitostí týkající se předmětných nemovitých věcí a následně převést vlastnické právo k pozemkům na třetí osobu. Žalované 1) a 2) se k podanému dovolání nevyjádřily.
Podle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) neshledal důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí v té části výroku I, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby, neboť z obsahu spisu ani z odůvodnění návrhu žalobkyně a vedlejší účastnice na odklad právní moci napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalobkyně či vedlejší účastnice byly závažně ohroženy ve svých právech.
Z veřejně přístupné katastrální databáze http://nahlizenidokn.cuzk.cz se totiž nepodává informace o realizaci převodu předmětného pozemku z vlastnictví žalované 1) do vlastnictví jiné osoby, neboť neprobíhá žádné vkladové řízení a dovolatelky ani existenci takového převodu vlastnictví netvrdí a neprokazují (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5196/2017, či ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022), nýbrž pouze zmiňují jeho hypotetickou možnost. V usnesení ze dne 21.
11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (ze kterého usnesení sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 výslovně vychází), Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Mezi tyto předpoklady náleží i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit)
exekuci a že dovolání je přípustné (subjektivně i objektivně). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyšší soud dále vyplývá, že není možné odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve výrocích týkajících se nákladů řízení (tedy ve výroku pod bodem I v té části, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení, a ve výrocích pod body II a III o náhradě nákladů odvolacího řízení), neboť není naplněna jedna z podmínek pro vyhovění takovému návrhu, a to přípustnost dovolání (k tomu srov. zejména závěry shora citovaných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, a na ně navazující četnou judikaturu). Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení totiž není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Z téhož důvodu není možné odložit ani právní moc výroků týkajících se nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jak se toho dovolatelky domáhaly v této věci. Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatelek na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodný. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu
20. Rovněž zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o absenci jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení skutečnosti, že žádná z žalovaných není vlastnicí či nositelkou jiných práv k projektové dokumentaci EXIT 66 OUTLET CENTRE, nelze jí přisvědčit. K uvedenému závěru totiž odvolací soud dospěl mimo jiné na základě úvahy, že vedlejší účastnice může žalovat přímo na vydání dané projektové dokumentace (což ostatně vyplývá i z obsahu dovolání), přičemž samotné určení skutečnosti, že žalované 1) a 2) nejsou jejími vlastnicemi, nemůže bez dalšího splnit svou preventivní funkci a zabránit tak dalším žalobám, jak uvedeno v judikatuře citované výše. Odvolací soud tak i v tomto ohledu postupoval v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu a ani uvedená námitka přípustnost podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
21. Žalobkyně v dovolání dále formulovala následující tři otázky: a) zda jsou z přezkumu odvolacího soudu vyloučeny vady řízení před soudem prvního stupně vzniklé v důsledku usnesení soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné; b) zda je takovýmto procesním usnesením soudu prvního stupně odvolací soud vázán (zda může o otázce vyřešené tímto usnesením rozhodnout znovu a jinak); c) zda je v případě, že zástavní věřitel podá proti zástavnímu dlužníkovi žalobu na určení vlastnického práva zástavního dlužníka k předmětu zástavy a zároveň se vůči téže osobě v souběžném řízení domáhá zaplacení pohledávky, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo sjednáno, na místě přerušit řízení o žalobě na určení do doby pravomocného skončení souběžného řízení o žalobě na plnění.
22. Uvedenými námitkami však dovolatelka ve skutečnosti vytýká vady řízení, ke kterým by ovšem mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4014/2018, nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1916/2020). Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2939/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2647/2018). Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2648/2010, je tak pro posouzení přípustnosti jejího dovolání nerozhodný.
23. Shodně namítá-li žalobkyně nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho výroku o zamítnutí žaloby o určení toho, že žádná z žalovaných není vlastnicí projektové dokumentace EXIT 66 OUTLET CENTRE, vytýká tím opět toliko vadu řízení, která (jak již bylo uvedeno shora) přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže. Závěrem Nejvyšší soud doplňuje, že pro posouzení přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou nevýznamné námitky týkající se údajných pochybení soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
24. Konečně napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu rovněž v
rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není její dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
25. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu