23 Cdo 3419/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
v právní věci žalobkyně I. G. H., zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem se
sídlem Praha 6, Stavitelská 1099/6, proti žalované C. F. Gomma S.p.A., se
sídlem Via San Antonio 59, 25050, Passirano, Itálie, zastoupené Markem
Procházkou, advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení 79 237,03
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn.
11 C 298/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 8.
2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jako odvolací soud,
usnesením ze dne 28. 8. 2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, rozhodl, že do řízení
vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 298/2012 a v
odvolacím řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp.
zn. 35 Co 61/2014 vstupuje na místo původního žalobce J. Č. do řízení na straně
žalobce I. G. H. Odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví podle § 107a
odst. 1 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o
vstupu do řízení I. G. H. na místo dosavadního žalobce J. Č. na základě smlouvy
o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2014, uzavřené mezi J. Č., jako
postupitelem a I. G. H., jako postupníkem, doložené v průběhu odvolacího řízení
s návrhem na změnu osoby na straně žalobce. Odvolací soud vyšel ze zjištění
obsahu doložené postupní smlouvy, v níž účastníci dostatečně určitým způsobem
specifikovali převáděnou pohledávku, kterou je pohledávka za žalovanou ve výši
79 237,03 Kč, jež původně náležela úpadci Ing. J. B. – TEGUZA a byla na žalobce
J. Č. převedena postupní smlouvou v rámci konkursu na původního věřitele, a to
správkyní konkursní podstaty. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že postupovaná
pohledávka je předmětem vedeného soudního řízení, a že byla dohodnuta úplata za
postoupení ve výši 14 000 Kč.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s.
ř. Namítá nesprávné právní posouzení procesního nástupnictví, jestliže se
odvolací soud zabýval pouze otázkou, zda mu byla náležitě doložena právní
skutečnost o převodu žalované pohledávky z původního žalobce na novou
žalobkyni, avšak vůbec neřešil otázku, zda v daném případě nedošlo k účelovému
postoupení pohledávky a zneužití procesní úpravy. Dovolatelka je přesvědčena,
že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, 32 Cdo 981/2012 a 29 Cdo 3013/2010, v nichž se
opakovaně uvádí, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne
návrh podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro
to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř.,
přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit, že cílem
návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy
za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči
neúspěšnému žalobci nedobytnou. Podle dovolatelky bylo namístě zkoumat zneužití
práva ve smyslu uvedené judikatury, jestliže soud prvního stupně rozhodl ve
prospěch žalované, když žalobu zamítl a uložil původnímu žalobci, aby zaplatil
náhradu nákladů řízení žalované ve výši 29 629 Kč, tj. částky dosahující téměř
poloviny žalované částky ve výši 79 237,03 Kč, a jestliže proti nové žalobkyni
je vedeno 7 exekučních řízení, takže hrozí, že úhrada nákladů řízení před
soudem prvního stupně a nákladů řízení před soudem odvolacím se stane
nedobytná. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud v rozporu s judikaturou
dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) neumožnil žalované se
vyjádřit k podanému návrhu žalobce na změnu osoby na jeho straně, resp.
předložit tvrzení a důkazy, které by mohly na zneužití procesní úpravy
poukázat. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a
vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně k dovolání žalované podala vyjádření, v němž navrhla jeho zamítnutí,
neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl zcela po právu. Má za to, že z
dosavadního průběhu řízení nelze dovozovat cokoli, z čeho by bylo možno
dovodit, že cílem návrhu na záměnu účastníků je dosáhnout nevymahatelnosti
pohledávky žalované na náhradu nákladů řízení. Poukazuje, že žalovanou
připomínaná rozhodnutí Nejvyššího soudu pouze formulují určitou výjimku z
aplikace procesních pravidel, pro jejíž použití nebyl podle žalobkyně v dané
věci důvod.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §
241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že v
posuzované věci je dovolání přípustné dle § 238a o. s. ř, podle něhož je
dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu
odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o
vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovodil, že dovolání žalované je důvodné, jestliže odvolací soud
v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, veřejnosti dostupné na
www.nsoud.cz) neumožnil žalované straně vyjádřit se k návrhu žalobce na
realizaci procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. a neumožnil ji tvrdit a
doložit důkazy o možném zneužití procesní úpravy účelovým postoupením
pohledávky, a nezabýval-li se možností zneužití práva v dané věci, jestliže
byla postoupena pohledávka, která je předmětem dlouhotrvajícího soudního sporu,
v daném případě od roku 2012.
Dopustil-li se tedy odvolací soud nesprávného právního posouzení věci, byl
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení
vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o.
s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. ledna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu