23 Cdo 3454/2024-825
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) M. P., a b) Kovosta - fluid, akciová společnost, se sídlem v Brně, Vápenka 3059/4, identifikační číslo osoby 25350391, obou zastoupených Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované UCHYTIL s. r. o., se sídlem v Brně, K Terminálu 507/7, identifikační číslo osoby 60734078, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, o ochranu proti porušování práv z průmyslového vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 134/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č. j. 3 Cmo 26/2024-799, takto:
Dovolání se odmítá.
usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobců rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání přípustné.
5. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Nejvyšší soud přitom ve své ustálené rozhodovací praxi dovodil, že pokud je tímto ustanovením vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu, aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku dovolacím soudem byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 278/2019, ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2714/2022, či ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3424/2023).
8. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
10. Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek, je vztahem mezi poplatníkem (žalobci) na straně jedné a státem na straně druhé; žalovaná není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobcům (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 363/2004, nebo dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2133/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2001/2020). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu