USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ZPS, a.s. v likvidaci, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 5331, identifikační číslo osoby 00009393, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované České spořitelně, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené Mgr. Romanem Vojtou, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 5, Na Krupičárně 1672/5, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 2/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 4 Cmo 71/2023-137, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. Rsp 667/17, jímž rozhodčí soud zčásti zastavil rozhodčí řízení a ve zbylém rozsahu žalobu žalobkyně zamítl. Důvod pro zrušení rozhodčího nálezu spatřovala žalobkyně v tom, že rozhodčí soud rozhodl formou nálezu o zastavení rozhodčího řízení pro překážku věci rozhodnuté v části, v níž se domáhala zaplacení částky 947 748 125 Kč, ačkoliv předtím vyhověl návrhu žalobkyně na rozšíření žaloby o uvedenou částku, čímž založil její důvodné očekávání, že o jejím návrhu bude rozhodnuto meritorně; žalobkyně navíc o změně právního názoru rozhodčího řízení nebyla poučena, a proto byl pro ni rozhodčí nález překvapivý.
Ve věci tak podle žalobkyně byly dány mimo jiné důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b), e) a f) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném ode dne 1. 12. 2016, dále jen „ZRŘ“.
2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 12 Cm 2/2021-107, zamítl žalobu o zrušení předmětného rozhodčího
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání odmítla dovolací argumentaci žalobkyně, označila dovolání žalobkyně za nepřípustné a navrhla dovolacímu soudu, aby je odmítl, případně aby je zamítl.
6. Dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolatelka dovolacímu soudu předkládá otázku, zda překážka věci rozhodnuté způsobuje v rámci rozhodčího řízení nedostatek pravomoci rozhodčího soudu rozhodnout. Podle žalobkyně je nutno na uvedenou otázku odpovědět kladně, a proto spatřuje naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) ZRŘ. Uvedená otázka však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Z napadeného rozhodnutí je totiž patrné, že odvolací soud vycházel z toho, že rozhodčí soud částečně zastavil rozhodčí řízení pro nedostatek podmínky řízení, neboť ve věci byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. bod 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Závěr o existenci překážky věci rozsouzené je právním závěrem rozhodčího soudu, který soudy nejsou v řízení o zrušení rozhodčího nálezu oprávněny přezkoumávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2832/2022, jakož i v něm citovanou judikaturu).
10. Žalobkyně v dovolání dále zpochybňuje způsob, jímž odvolací soud posoudil otázku, zda ve věci byl dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. f) ZRŘ, když rozhodčí soud částečně zastavil rozhodčí řízení předmětným rozhodčím nálezem a nikoli usnesením.
11. Podle ustanovení § 31 písm. f) ZRŘ soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému. Nejvyšší soud při výkladu § 31 písm. f) ZRŘ již v minulosti akcentoval pojem „plnění“, když uvedl, že za „nedovolené“ ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat plnění, které není aprobováno vnitrostátním právem. Půjde o plnění, které je vyhrazeno jen některým subjektům, zejména státu, nebo podléhající státnímu dozoru či státnímu povolení (např. výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, části lidského těla apod.), u nichž je možnost dispozice s nimi omezena či vyloučena. Uvedené znamená, že „nedovolenost plnění“ je spojena s předmětem závazku (s plněním žalované strany) a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen (pro rozpor s dobrými mravy) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011, uveřejněný pod číslem 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Jestliže odvolací soud v projednávané věci vyšel z toho, že rozhodčí soud výrokem rozhodčího nálezu, jímž rozhodčí řízení částečně zastavil a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, neodsoudil žádnou ze stran k žádnému plnění, a proto nebyly (ani nemohly být) naplněny podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. f) ZRŘ, postupoval s citovanou judikaturou v souladu a uvedená otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
13. Žalobkyně konečně namítá, že jí byla odňata možnost projednat věc před rozhodci ve smyslu § 31 písm. e) ZRŘ s ohledem na okolnost, že rozhodčí soud sice připustil rozšíření žaloby o předmětnou částku, následně však v tomto rozsahu řízení o žalobě zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, aniž by o tom žalobkyni poučil podle § 118a o. s. ř. nebo jí umožnil na změnu právního názoru reagovat.
14. Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti věc před rozhodci projednat jako důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu zabýval v řadě svých rozhodnutí. Konkrétně v rozsudku ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4968/2010, shrnul Nejvyšší soud závěry rozhodovací praxe tak, že důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem upravený v § 31 písm. e) ZRŘ míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v § 18 ZRŘ; účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Při posuzování otázky, zda byla straně poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, musí soud zkoumat, zda v konkrétním rozhodčím řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem případu byla straně poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jejích procesních práv a rovněž zda se procesním postupem rozhodčího soudu jedna ze stran nedostala do nerovného postavení vůči druhé straně. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4386/2011, a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2950/2010).
15. V rozsudku ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2832/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení § 31 písm. e) ZRŘ upravující zrušení rozhodčího nálezu z důvodu, že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, směřuje k ochraně procesních práv stran rozhodčího řízení, konkrétně k zachování rovnosti stran. Nelze tak dovodit, že by bylo možné pod „poskytnutí možnosti věc před rozhodci projednat“ zahrnout nárok účastníka, který podal rozhodčí žalobu, na to, aby o jeho věci bylo rozhodčím soudem meritorně rozhodnuto.
16. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že rozhodčí řízení bylo (zčásti) zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, přičemž okolnost, že by v rozhodnutí věci mohla existovat daná překážka, byla v průběhu rozhodčího řízení (i poté, co byla připuštěna změna žaloby) opakovaně probírána a vedlo se k ní dokazování, a žalobkyně si jí tedy byla vědoma a v řízení se k ní několikrát vyjádřila. Jestliže za daných okolností odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí rozhodčího soudu nemohlo být pro žalobkyni překvapivé a byla jí poskytnuta dostatečná možnost věc před rozhodci projednat ve smyslu § 31 písm. e) ZRŘ, od závěrů shora uvedené judikatury se neodchýlil a ani poslední z námitek žalobkyně přípustnost jejího dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
17. Závěrem budiž uvedeno, že napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu rovněž v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není její dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
18. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu