23 Cdo 393/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci
žalobkyně BIOCONT LABORATORY, spol. s r.o., se sídlem v Brně - Slatina, Šmahova
415/66, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 44016271, zastoupené Mgr. Jiřím
Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 5, proti žalované
"LUKOP spol. s r.o.", se sídlem v Tasovicích 309, PSČ 671 25, identifikační
číslo osoby 47904054, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem, se sídlem ve
Znojmě, Tovární 7, o zaplacení částky 458.504,50 Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 171/2008, o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2011, č. j. 1 Cmo
31/2011-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
ztotožnil se rovněž s právním posouzením věci soudu prvního stupně. Mezi
účastníky byla dne 4. dubna 2007 uzavřena ústní kupní smlouva na dodávku 150
kusů balení feromonového odparníku ISOMATE C PLUS a konkrétně označených lapáků
za dohodnutou částku 348.317,50 Kč, kterou žalobkyně téhož dne splnila předáním
zboží žalované. Žalovaná dohodnutou kupní cenu vyúčtovanou fakturou splatnou
16. května 2007 neuhradila. Dále soudy vyšly z toho, že mezi účastníky byla 10.
května 2007 uzavřena další ústní kupní smlouva na dodávku 30 kusů balení
Typhlodromus pyri za dohodnutou cenu 110.187,- Kč, kterou rovněž žalobkyně
splnila předáním zboží téhož dne žalované. Žalovaná kupní cenu vyúčtovanou
žalobkyní neuhradila. Nedůvodnou shledaly soudy procesní obranu žalované
spočívající v nekonkrétních námitkách, že žalobkyně dodala žalované „jiné
zboží“, že dodávka odparníku měla vady a dodávka Typhlodromus pyri jí byla
zaslána v rámci vyřizování reklamace, tudíž žalovaná nebyla povinna cenu
žalobkyni hradit. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že
žalovaná přes dvojí výzvu a poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. s. ř.“), neunesla břemeno tvrzení. Pokud žalovaná namítala, že žalobkyně jí
dodala jiné zboží, než jaké si u ní objednala, a že učinila řádnou reklamaci
vad zboží, musela ke vznesené procesní obraně uvést konkrétní skutková tvrzení,
která by bylo možno prokazovat konkrétními navrženými důkazy. Podle závěru
odvolacího soudu dokazování lze provádět pouze ke konkrétním skutkovým tvrzením
a nikoli naopak. Je procesně nepřípustné, aby až z provedených důkazů účastníci
zjišťovali okolnosti významné pro uplatnění žaloby nebo procesní obranu vůči
žalobě. V projednávané věci žalovaná ke své procesní obraně musela označit
konkrétní šarži odparníku ISOMATE C PLUS, na jejímž dodání se měla s žalobkyní
dohodnout, dále uvést, jaká šarže výrobku jí byla skutečně předána, jak v
tvrzené ústní reklamaci popsala vady výrobku a jaký si zvolila konkrétní
reklamační nárok vyplývající z ustanovení § 436 a násl. obchodního zákoníku.
Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno,
potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co
do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a co do
důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že v projednávané věci byla soudem nesprávně řešena právní
otázka, „zda prodávající má právo na zaplacení kupní ceny, ačkoliv nedodá
zboží, které si kupující objednal, dodá zboží jiného druhu a vzhledem ke
specifice tohoto zboží způsobí prodávající kupujícímu škodu na úrodě zemědělské
produkce“. Dovolatelka v dalším obsahu dovolání podrobně rekapituluje obsah
odůvodnění odvolacího soudu a přednesené procesní obrany dovolatelky před soudy
obou stupňů. S odkazem na tuto procesní obranu namítá, že došlo k pochybení
soudů obou stupňů, když z důkazů provedených soudem prvního stupně nesporně
vyplynulo, že
1) žalobkyně nedodala žalované přípravek, který si žalovaná objednala,
2) žalobkyně dodala žalované jiný přípravek, než si žalovaná objednala, navíc
se jednalo o přípravek, který nebyl schválen pro použití na území České
republiky,
3) žalobkyně porušila podmínky dovozu přípravku do České republiky, nedodržela
předpisy stanovené pro povolování dovozu přípravku k ošetřování stromů a
rostlin,
4) v důsledku vadného plnění žalobkyně vznikla žalované škoda. Přípravek dodaný
žalobkyni byl neúčinný, nedokázal ochránit sady žalované a došlo téměř ke
zničení celé úrody žalované. Podle dovolatelky tak soudy obou stupňů pochybily, pokud přiznaly žalobkyni
právo na zaplacení kupní ceny, ačkoliv žalobkyně nedodala zboží žalovanou
objednané a sama nesplnila řádně svůj závazek. Dovolatelka konečně poukazuje na to, že k důkazu předložila šarží označené
sáčky, které byly dodány, daňové doklady vystavené žalobkyní obsahující rovněž
šarže dodaných výrobků. Závěrem dovolatelka navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
O
případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost
dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k
řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně posoudil „zda prodávající má
právo na zaplacení kupní ceny, ačkoliv nedodá zboží, které si kupující
objednal, dodá zboží jiného druhu a vzhledem ke specifice tohoto zboží způsobí
prodávající kupujícímu škodu na úrodě“, nezakládá tím otázku zásadního právního
významu napadeného rozhodnutí. Nejde o takovou právní otázku, na níž rozsudek
odvolacího soudu byl z hlediska právního posouzení věci založen. Pro závěr
odvolacího soudu o nedůvodnosti procesní obrany žalované bylo určující, že
žalovaná přes výzvu soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. neunesla břemeno
tvrzení o dodání vadného zboží a příp. včasného uplatnění nároku z vad. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta
první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním
napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky
proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a
odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.,
jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu
(srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III.
ÚS
10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem
130). Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se
odchýlit ani v projednávané věci, jsou pak pro řešení otázky přípustnosti
dovolání právně nevýznamné výtky dovolatelky týkající se skutkových zjištění
soudů, kdy dovolatelka namítá, že žalobkyně nedodala žalované přípravek, který
si žalovaná objednala, žalobkyně dodala žalované jiný přípravek, než si
žalovaná objednala, navíc se jednalo o přípravek, který nebyl schválen pro
použití na území České republiky a že žalobkyně porušila podmínky dovozu
přípravku do České republiky. Zpochybňuje-li dovolatelka uvedená skutková
zjištění soudů nižších stupňů, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 3 o. s. ř., který u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit
nelze. Poukazuje-li dovolatelka na to, že k důkazu předložila šarží označené sáčky,
které byly dodány a daňové doklady vystavené žalobkyní obsahující rovněž šarže
dodaných výrobků, k čemuž soud nepřihlédl, nezakládá ani touto námitkou
přípustnost dovolání. Uplatňuje tím dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. a) o. s. ř., který v projednávané věci přípustnost dovolání
založit nemůže, protože tvrzené vady procesu nezahrnují podmínku existence
právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne
7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Nadto dovolací soud zdůrazňuje, že
určující pro závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti procesní obrany dovolatelky
bylo, že břemeno tvrzení neunesla především o samotné reklamaci dodaného zboží
(bez ohledu na to, jestli bylo plněno skutečně vadně). Konečně namítá-li dovolatelka, že jí v důsledku vadného plnění žalobkyně
vznikla škoda, dovolací soud připomíná, že pro závěry odvolacího soudu bylo
určující, že dovolatelka neunesla břemeno tvrzení a důkazní o samotném vadném
plnění. Nadto dovolací soud podotýká, že z titulu náhrady škody nelze
požadovat a vymoci náhradu toho, co mohl kupující požadovat z titulu
odpovědnosti za vady. V tomto směru je konstantní i judikatura Nejvyššího soudu
– srov. např. rozhodnutí ze dne 25. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 2247/2007,
rozhodnutí ze dne 3. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, řešící otázky
spojené s výkladem a aplikací § 440 odst. 2 obch. zák.), od níž nemá dovolací
soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), tak, že dovolání podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení by
žalobkyně měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady řízení jí
však nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.