23 Cdo 3948/2010
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) Ing. M. F. a b) I. F., obou zastoupených Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karenova 1040/2, proti žalované KONSTRUKTIS, a.s., se sídlem v Praze 9, Kolbenova 616/34, PSČ 190 02, IČ 63080931, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6, o odstranění vad díla, vedené Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 10 C 178/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2008, č.j. 35 Co 429/2008-116, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku rukám JUDr. Jaroslava Vrzala, advokáta se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6.
specifikovaných ve výroku I.; výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají na základě platné smlouvy o dílo ze dne 18.1.1999, uzavřené s žalovanou, jako zhotovitelkou podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) právo na požadované odstranění vad domu, neboť žalovaná nesplnila povinnost provést dílo řádně a bez vad, přestože žalobci žalované vady vytýkali již od 14.8.2001 a sami vyzývali žalovanou k zahájení řízení o předání předmětu díla, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 23.4.2004, že k předání díla došlo den 25.5.2001.
Podle závěru soudu prvního stupně se předmět díla dostal do dispozice žalobců nejpozději po právní moci kolaudačního rozhodnutí (dne 1.11.2001). Vzhledem k tomu, že i ke dni vydání rozhodnutí se vady na předmětu díla vyskytovaly, soud žalobě na jejich odstranění vyhověl. Městský soud v Praze, jako odvolací soud, rozsudkem ze dne 13. listopadu 2008, č.j. 35 Co 429/2008-116, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na odstranění vad na domě žalobců zamítl; výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dílo, které mělo být podle smlouvy o dílo ze dne 18.1.1999 dokončeno do 18.9.1999 dosud nebylo předáno, proto žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu uzavřel, nemohla vůči žalované vzniknout žádná práva z odpovědnosti za vady díla. Závěr o tom, že dílo nebylo předáno dovodil ze zjištění, že nebyl sepsán žádný zápis o předání díla, ač podle smluvního ujednání ve smlouvě o dílo v čl. 5.4. písm. a) bylo mimo jiné dohodnuto, že převzetí díla bude provedeno protokolárním zápisem pouze mezi pověřenými zástupci obou stran a je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů o funkčnosti a výkresů skutečného provedení.
Pro posouzení věci nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně za relevantní, že žalobce a) mohl dílo užívat, a to nejpozději po právní moci kolaudačního rozhodnutí (dne 1.11.2001). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, jestliže přehlédl uvedené smluvní ujednání a pokud založil svůj právní názor o předání a převzetí díla na ustanoveních § 554 odst. 1 až 4 a § 555 odst. 1 a 2 obch. zák., a právní závěr o následné možnosti uplatnit právo z odpovědnosti za vady na § 560, § 562, § 563 odst. 1 obch. zák., která jsou ve smyslu § 263 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dispozitivními ustanoveními, od kterých se strany mohou odchýlit, jako se tak stalo v daném případě, kdy smluvní strany akt předání díla smluvně podmínily existencí zápisu o předání díla.
Odvolací soud dále dovodil, že na podkladě uzavřené smlouvy má žalobce a) právo požadovat po žalované dokončení díla a jeho předání. Konstatoval, že toto právo v souladu s § 387 odst. 1 a 2 obch. zák. podléhá promlčení, přičemž promlčecí doba je podle § 397 obch. zák. čtyřletá a u práva na plnění závazku běží ode dne, kdy měl být závazek splněn (§ 392 odst. 1 obch. zák.), tj. ode dne 18.9.1999.
Vzhledem k tomu, že žaloba na odstranění nedodělků díla byla podána až 18.7.2005, odvolací soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení uplatněného nároku je důvodná a právo je promlčeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby. Mají za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku předání díla. Poukazují na čl. 5.4. písm. a) smlouvy o dílo, který podle jejich názoru obsahuje postup při předání díla, ale nestanovuje formální obsah předávacího protokolu a explicitně poukazuje na to, že předání díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů, atd. Jestliže tedy nebyl stanoven formální obsah předávacího protokolu, jsou dovolatelé, resp. žalobce a) přesvědčen, že k předání díla došlo dne 25.5.2001, jak tvrdí i žalovaná ve svém dopisu ze dne 24.3.2004, kde poukazuje na to, že veškerá stavební dokumentace byla k uvedenému dni předána.
Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhla jeho zamítnutí. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že pokud strany smluvně podmínily akt předání existencí zápisu o předání díla a k podpisu předávacího protokolu nedošlo, jak ostatně ani žalobci nezpochybnili, nelze dílo považovat za předané a převzaté. Dovolateli připomínaný dopis ze dne 24.3.2004 nemůže být podle žalované důkazem o existenci protokolárního předání a převzetí díla ve smyslu smluvního ujednání v čl.
5.4. písm. a) smlouvy. Žalovaná je dále přesvědčena, že z potvrzení o předání veškeré stavební dokumentace, jak je uváděno v předmětném dopisu, není možno dovodit, že by došlo k předání revizních zpráv, atestů a výkresů skutečného provedení, jak bylo ujednáno, jako podmínka převzetí díla v čl. 5.4. písm. a) předmětné smlouvy. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že se opírá o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé ani takové vady v dovolání nenamítají. Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Podle § 263 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, se strany mohly odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a § 262 odst. 2, § 263 až 272, § 273 odst. 1, § 276 až 289, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1, § 312, 313, § 321 odst. 4, § 324, 341, 365, 370, 371, 376, 382, 384, 386 až 408, 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, 481, 483 odst. 3, § 488, 493, 499, § 509 odst. 1, § 592, 597, 669, 711, 720, 725, 729 a 743.
Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že ustanovení týkající se splnění povinnosti zhotovitele ohledně ukončení a předání předmětu díla (§ 554, § 555) jsou dispozitivními ustanoveními, k jejichž použití lze přistoupit, neobsahuje-li smlouva uzavřená mezi účastníky ujednání, jež se od jejich obsahu odchyluje. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v článku 5.4. písm. a) předmětné smlouvy o dílo bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že převzetí díla bude provedeno protokolárním zápisem pouze pověřenými zástupci obou stran a že převzetí díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů o funkčnosti a výkresů skutečného provedení.
Z uvedeného ujednání jasně vyplývá, že předání díla bylo vázáno na protokolární zápis obou smluvních stran. Byla-li podmínkou předání a převzetí díla existence protokolárního zápisu obou stran o předání a převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že pokud protokolární zápis pověřených zástupců obou smluvních stran neexistuje, není možné považovat dílo za předané a převzaté (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, rozhodnutí ze dne 22.4.2009, sp. zn. 799/2009 a ze dne 16.9.2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009– publikovaná na www.nsoud.cz).
Odvolací soud poté správně uzavřel, že za dané situace, kdy nedošlo k řádnému předání a převzetí díla, nevzniklo žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu uzavřel, žádné právo z odpovědnosti za vady díla vůči žalované, bylo však možno domáhat se dokončení díla a jeho předání. Odvolací soud v této souvislosti pak správně posoudil vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku, když dospěl k závěru, že je důvodná. Podle § 387 odst. 1, 2 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem, přičemž promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.
Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).
Ustanovení § 397 obch. zák. stanoví, že pokud zákon nestanoví pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Odvolací soud v souladu s uvedenými ustanoveními správně dovodil, že uplatněné právo je promlčeno, jestliže dílo mělo být dokončeno 18.9.1999 a od tohoto dne počala běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na dokončení díla, avšak žaloba byla podána až 18.7.2005, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně, a proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.
s. ř.), dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 4 500 Kč (§ 8, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 960 Kč (srov. § 137 odst. 3 o.
s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 5 760 Kč. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.