23 Cdo 3948/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobců a) Ing. M. F. a b) I. F., obou zastoupených Mgr. Ladislavem
Peškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karenova 1040/2, proti žalované
KONSTRUKTIS, a.s., se sídlem v Praze 9, Kolbenova 616/34, PSČ 190 02, IČ
63080931, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Jaurisova 514/6, o odstranění vad díla, vedené Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp.zn. 10 C 178/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 13. listopadu 2008, č.j. 35 Co 429/2008-116, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 760 Kč do tří dnů od právní moci
tohoto rozsudku rukám JUDr. Jaroslava Vrzala, advokáta se sídlem v Praze 4,
Jaurisova 514/6.
specifikovaných ve výroku I.; výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají na základě platné smlouvy
o dílo ze dne 18.1.1999, uzavřené s žalovanou, jako zhotovitelkou podle § 536
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) právo na požadované odstranění vad
domu, neboť žalovaná nesplnila povinnost provést dílo řádně a bez vad, přestože
žalobci žalované vady vytýkali již od 14.8.2001 a sami vyzývali žalovanou k
zahájení řízení o předání předmětu díla, na což žalovaná reagovala dopisem ze
dne 23.4.2004, že k předání díla došlo den 25.5.2001. Podle závěru soudu
prvního stupně se předmět díla dostal do dispozice žalobců nejpozději po právní
moci kolaudačního rozhodnutí (dne 1.11.2001). Vzhledem k tomu, že i ke dni
vydání rozhodnutí se vady na předmětu díla vyskytovaly, soud žalobě na jejich
odstranění vyhověl. Městský soud v Praze, jako odvolací soud, rozsudkem ze dne 13. listopadu 2008,
č.j. 35 Co 429/2008-116, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na
odstranění vad na domě žalobců zamítl; výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dílo, které
mělo být podle smlouvy o dílo ze dne 18.1.1999 dokončeno do 18.9.1999 dosud
nebylo předáno, proto žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu uzavřel,
nemohla vůči žalované vzniknout žádná práva z odpovědnosti za vady díla. Závěr
o tom, že dílo nebylo předáno dovodil ze zjištění, že nebyl sepsán žádný zápis
o předání díla, ač podle smluvního ujednání ve smlouvě o dílo v čl. 5.4. písm. a) bylo mimo jiné dohodnuto, že převzetí díla bude provedeno protokolárním
zápisem pouze mezi pověřenými zástupci obou stran a je podmíněno předáním
revizních zpráv, atestů o funkčnosti a výkresů skutečného provedení. Pro
posouzení věci nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně za relevantní, že
žalobce a) mohl dílo užívat, a to nejpozději po právní moci kolaudačního
rozhodnutí (dne 1.11.2001). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního
stupně pochybil, jestliže přehlédl uvedené smluvní ujednání a pokud založil
svůj právní názor o předání a převzetí díla na ustanoveních § 554 odst. 1 až 4
a § 555 odst. 1 a 2 obch. zák., a právní závěr o následné možnosti uplatnit
právo z odpovědnosti za vady na § 560, § 562, § 563 odst. 1 obch. zák., která
jsou ve smyslu § 263 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném ke dni uzavření
smlouvy, dispozitivními ustanoveními, od kterých se strany mohou odchýlit, jako
se tak stalo v daném případě, kdy smluvní strany akt předání díla smluvně
podmínily existencí zápisu o předání díla. Odvolací soud dále dovodil, že na podkladě uzavřené smlouvy má žalobce a) právo
požadovat po žalované dokončení díla a jeho předání. Konstatoval, že toto právo
v souladu s § 387 odst. 1 a 2 obch. zák. podléhá promlčení, přičemž promlčecí
doba je podle § 397 obch. zák. čtyřletá a u práva na plnění závazku běží ode
dne, kdy měl být závazek splněn (§ 392 odst. 1 obch. zák.), tj. ode dne
18.9.1999.
Vzhledem k tomu, že žaloba na odstranění nedodělků díla byla podána
až 18.7.2005, odvolací soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení uplatněného
nároku je důvodná a právo je promlčeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby. Mají za to, že odvolací soud
nesprávně posoudil otázku předání díla. Poukazují na čl. 5.4. písm. a) smlouvy
o dílo, který podle jejich názoru obsahuje postup při předání díla, ale
nestanovuje formální obsah předávacího protokolu a explicitně poukazuje na to,
že předání díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů, atd. Jestliže
tedy nebyl stanoven formální obsah předávacího protokolu, jsou dovolatelé,
resp. žalobce a) přesvědčen, že k předání díla došlo dne 25.5.2001, jak tvrdí i
žalovaná ve svém dopisu ze dne 24.3.2004, kde poukazuje na to, že veškerá
stavební dokumentace byla k uvedenému dni předána. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhla jeho zamítnutí. Ztotožňuje se
se závěrem odvolacího soudu, že pokud strany smluvně podmínily akt předání
existencí zápisu o předání díla a k podpisu předávacího protokolu nedošlo, jak
ostatně ani žalobci nezpochybnili, nelze dílo považovat za předané a převzaté. Dovolateli připomínaný dopis ze dne 24.3.2004 nemůže být podle žalované důkazem
o existenci protokolárního předání a převzetí díla ve smyslu smluvního ujednání
v čl. 5.4. písm. a) smlouvy. Žalovaná je dále přesvědčena, že z potvrzení o
předání veškeré stavební dokumentace, jak je uváděno v předmětném dopisu, není
možno dovodit, že by došlo k předání revizních zpráv, atestů a výkresů
skutečného provedení, jak bylo ujednáno, jako podmínka převzetí díla v čl. 5.4. písm. a) předmětné smlouvy. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud
dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po
zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že
se opírá o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé ani takové vady v dovolání
nenamítají. Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle
ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř., kterým je pochybení soudu při
aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav
posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo
byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně
interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní
normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené
dispozicí právní normy). Podle § 263 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, se
strany mohly odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá
ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a § 262 odst. 2, § 263 až 272,
§ 273 odst. 1, § 276 až 289, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1,
§ 312, 313, § 321 odst. 4, § 324, 341, 365, 370, 371, 376, 382, 384, 386 až
408, 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, 481, 483 odst. 3, § 488,
493, 499, § 509 odst. 1, § 592, 597, 669, 711, 720, 725, 729 a 743. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že ustanovení týkající se splnění povinnosti
zhotovitele ohledně ukončení a předání předmětu díla (§ 554, § 555) jsou
dispozitivními ustanoveními, k jejichž použití lze přistoupit, neobsahuje-li
smlouva uzavřená mezi účastníky ujednání, jež se od jejich obsahu odchyluje. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v článku 5.4. písm. a)
předmětné smlouvy o dílo bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že převzetí
díla bude provedeno protokolárním zápisem pouze pověřenými zástupci obou stran
a že převzetí díla je podmíněno předáním revizních zpráv, atestů o funkčnosti a
výkresů skutečného provedení. Z uvedeného ujednání jasně vyplývá, že předání
díla bylo vázáno na protokolární zápis obou smluvních stran. Byla-li podmínkou
předání a převzetí díla existence protokolárního zápisu obou stran o předání a
převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání
a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že pokud
protokolární zápis pověřených zástupců obou smluvních stran neexistuje, není
možné považovat dílo za předané a převzaté (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, rozhodnutí ze dne 22.4.2009,
sp. zn. 799/2009 a ze dne 16.9.2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009– publikovaná na
www.nsoud.cz). Odvolací soud poté správně uzavřel, že za dané situace, kdy nedošlo k řádnému
předání a převzetí díla, nevzniklo žalobcům, resp. žalobci a), který smlouvu
uzavřel, žádné právo z odpovědnosti za vady díla vůči žalované, bylo však možno
domáhat se dokončení díla a jeho předání. Odvolací soud v této souvislosti pak
správně posoudil vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku, když dospěl k
závěru, že je důvodná. Podle § 387 odst. 1, 2 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby
stanovené zákonem, přičemž promlčení podléhají všechna práva ze závazkových
vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba
ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba
splatnosti).
Ustanovení § 397 obch. zák. stanoví, že pokud zákon nestanoví pro jednotlivá
práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Odvolací soud v souladu s uvedenými ustanoveními správně dovodil, že uplatněné
právo je promlčeno, jestliže dílo mělo být dokončeno 18.9.1999 a od tohoto dne
počala běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na dokončení díla, avšak žaloba
byla podána až 18.7.2005, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn
důvodně, a proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.),
dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z
odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 4 500 Kč (§ 8, § 10
odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální
odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě
nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky
náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996
Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 960 Kč
(srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty), tedy celkem ve výši 5 760 Kč. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná
navrhnout výkon rozhodnutí.