23 Cdo 4178/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci
žalobkyně ZLS bytové domy, a.s., se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, IČO
28315472, proti žalované FUNNY SPORT s.r.o., se sídlem ve Zlíně, Pod Babou
2515, IČO 47906171, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem
ve Zlíně, Rašínova 68, o zaplacení částky 677.694,-Kč s příslušenstvím, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 167/2008, o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2016, č. j. 8 Cmo
385/2015-383, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Odvolací soud potvrdil v tom rozsahu, v němž byl napaden odvoláním, rozsudek,
jímž soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 338.847,-Kč
s úroky z prodlení a jímž rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o
nákladech řízení vzniklých státu. Výrok, kterým soud prvního stupně zamítl
žalobu co do částky 338.847,-Kč s příslušenstvím, zůstal odvoláním nedotčen.
Odvolací soud rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Předmětem sporu byl
nárok na náhradu nákladů spojených s opravou vadného díla, které žalovaná jako
zhotovitelka provedla pro právního předchůdce žalobkyně (dále „žalobkyně“) jako
objednatele podle smlouvy o dílo ze dne 29. 10. 2003. Odvolací soud vyšel ze
zjištění, že předmětem díla byla dodávka a montáž povrchu hřiště a běžecké
dráhy (povrch SPURTAN WT EPDM) za sjednanou cenu 1,044.186,-Kč. Na předmětu
díla se v záruční době objevily vady, které žalobkyně včas reklamovala,
žalovaná je odmítla odstranit, žalobkyně proto nechala vady odstranit třetím
subjektem na účet žalované, protože smlouva jí takovou možnost dávala. Podle
skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně ze znaleckého posudku a
která odvolací soud převzal, spočívaly vady v loupání povrchu, nedostatečné a
různorodé tloušťce a různé hustotě drtě. Granule pryžové drtě, z nichž se
povrch tvoří, byly nedostatečně prolity a tudíž nedokonale spojeny PU pojivem,
což je chyba vzniklá při pokládce povrchu tartanového typu, která je příčinou
rozpadu povrchu. Vady díla byly odstraněny tak, že byl stržen původní povrch a
položen nový povrch v tloušťce 11 mm, což je o jeden milimetr více, než byl
sjednán ve smlouvě o dílo uzavřené účastníky. Odvolací soud ve shodě se soudem
prvního stupně dovodil odpovědnost žalované za vady, konstatoval, že postup
žalobkyně, která nechala vady třetím subjektem odstranit, byl v souladu s
uzavřenou smlouvou, a shodl se se soudem prvního stupně též v tom, že tyto
náklady by si měly strany rovným dílem rozdělit „s ohledem na zjištěné porušení
smluvních povinností na obou stranách sporu“. Odvolací soud odmítl námitky
žalované, že byl nepřiměřený rozsah odstranění vad, který podle žalované
„fakticky představuje zhotovení nového díla“. Uvedl, že za situace, kdy byl
prokázán výskyt vad díla ve větším rozsahu, byl tento způsob efektivnější, než
pokud by byly opravovány pouze jednotlivé aktuálně se objevivší vady.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce důvod nesprávného
právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je totiž
přesvědčena, že odvolací soud přes její výhrady akceptoval postup žalobkyně,
která si fakticky nechala vytvořit dílo zcela nové namísto díla původního a je
přesvědčena, že otázku, zda může být za odstranění vad díla považováno fakticky
vytvoření nového, resp. jiného díla (díla, které má jiné parametry než původní
dílo, zde jinou než sjednanou tloušťku povrchu) dovolací soud dosud neřešil.
Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout. Uvádí, že původní povrch bylo vzhledem k
okolnostem nutné strhnout a nahradit novou vrstvou. Nešlo o provedení nového
díla, ale opravu díla původního.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“) ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). Po
zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a
řádně zastoupenou, se podle § 241 odst. 1 o. s. ř. zabýval přípustností
dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné
zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem
je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení § 237 o. s. ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání
obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru
dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov.
§ 239 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podstata otázek, které žalovaná dovolacímu soudu předkládá, vychází z jejího
přesvědčení, že žalobkyně tím, že strhla žalovanou položený povrch a nechala
položit povrch nový (z téhož materiálu, ale o milimetr silnější), si nechala
vytvořit nové dílo, které se (právě o jeden milimetr) od ujednání účastníků
lišilo. Takto položená otázka jednak vychází z mylného vymezení pojmu „dílo“
podle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále „obch. zák.“) a v
obecné rovině navíc již byla dovolacím soudem řešena. Dílem se podle § 536
odst. 2 obch. zák. rozumí určitá činnost (zhotovení, oprava, údržba, montáž),
hmotně zachyceným výsledkem této činnosti je předmět díla. Žalované jde zjevně
o předmět díla (nový tartanový povrch o tloušťce 11 mm). Podstatou projednávané
věci, kterou soudy řešily, však byl způsob, rozsah a účelnost opravy a tudíž
výše nákladů s ní spojených, které žalovaná (z jedné poloviny) nese. Judikatura
se shodla především na tom, že objednatel díla ze smlouvy uzavřené podle
ustanovení § 536 a násl. obch. zák. má právo odstranit sám vady díla nebo
nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů
takového odstranění, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za
vady sjednán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn.
29 Odo 556/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33
Cdo 2851/2011). Dospěla rovněž k závěru, že dal-li zhotovitel objednateli právo
vadu na náklady zhotovitele odstranit, dal mu též možnost zvolit způsob
odstranění vady díla. V již zmíněném rozhodnutí ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33
Cdo 2851/2011, totiž Nejvyšší soud nevyloučil, aby oprava, je-li to účelné,
byla provedena tak, že překročí i původně sjednaný rozsah díla. Rozhodnutí
odvolacího soudu, který uzavřel, že náklady na opravu tartanového povrchu,
která byla provedena způsobem, jenž byl vzhledem k rozsahu a charakteru závad
účelný (zahrnovaly stržení původního nesoudržného povrchu, náklady na jeho
likvidaci a položení povrchu nového), je s citovanými rozhodnutím v souladu.
Nad rámec uvedeného lze jen dodat, že právě o částku odpovídající té části
nákladů, které byly vynaloženy nad rámec sjednaného předmětu díla (cena prací a
materiálu odpovídající 1 mm položeného povrchu) vzala žalobkyně žalobu zpět.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1, věty první o.
s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3, věty
druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu